Komunistické zločiny aneb rudí stvořili veksláky

Jan Ziegler

Přiznám se, váhal jsme nad tím, jestli je v tomto případě slovo zločin na místě, jestli problém veksláctví se dá ztotožnit s tak silným slovem. Nakonec jsem se rozhodl, že ano. A to proto, že součástí tohoto fenoménu byla de facto i kriminalizace toho, čemu se v běžné společnosti říká obchod.

Inspiroval mne dnešní článek v příloze Víkend MF DNES Bony a klid bez příkras. Ono vlastně veksláci byli nenormálním jevem v nenormální společnosti. Kde se vlastně vzali lidé, kteří obchodovali s valutami a dováženým zbožím ze Západu? Odpověď je jednoduchá, stvořil je idiotský a zločinný bolševický režim.

V standardním státě je normální jedna měna, svobodný obchod a volně bez omezení směna peněz. Nic takového v socialistickém Československu nebylo možné. Vzhledem k zaostávání komunistického hospodářství za vyspělým Západem přestala být československá koruna atraktivní a tak komunisté, aby nedošlo k totálnímu hospodářskému zhroucení, zavedli krátce po svém nástupu v podstatě dvě měny, ponechali si klasickou korunu a kromě toho, ještě zavedli valutové poukázky pro nákup západního zboží, lidově řečených bony, ve speciálních prodejnách - tuzexech. Jeden takový bon se obvykle dal sehnat za pět korun obyčejných. Už to se vymykalo zdravého rozumu.

Chronický nedostatek západních valut způsobil, že se legálně dováželo jen omezené množství žádaného západního zboží jako byly ledničky, auta, televizory, radiomagnetofony, luxusní oblečení, kosmetika atd. Lidé ovšem o ně měli zájem stejně jako o bony, marky a dolary a další valuty, takže se na scéně objevili tzv. veksláci, kteří nakupovali marky, libry, dolary, šilinky atd. od cizinců a obratem je prodávali místním zájemcům. Tito lidově řečení veksláci dováželi také pomocí různých kanálů nedostatkové kvalitní západní zboží, kterému československé a jiné východoevropské šunty nedokázaly konkurovat. Markantní to bylo například u aut a elektroniky.

Takže veksláci vlastně suplovali směnárníky a obchodníky s exportním zbožím, čili činnosti, které jsou ve svobodné společnosti normální. Oni vlastně uspokojovali potřeby lidí a dokázali jim zajistit to, čeho bolševický režim není schopen. Dovoz často i obrovského množství televizí, radiokazetových magnetofonů či digitálních hodinek zajišťovaly dokonalé tajné organizace ve kterých působili též celníci, vysocí funkcionáři KSČ a špičky tehdejší policie tenkrát zvané SNB.

Za nehorázný zločin považuji to, že komunisté trestali druhé za svoji vlastní neschopnost. Zavírali lidi do kriminálu, ale sami nedokázali zásobit trh kvalitním a žádaným zbožím. Zločince dělali z těch, kteří vám prodali rifle, hodinky, radiomagnetofony, luxusní parfémy atd.

Tehdejší veksláci byli nejčastěji trestáni za tzv. trestný čin spekulace, za nějž hrozilo v nejpřísnější sazbě i patnáctileté vězení. Naštěstí bylo toto provinění v roce 1990 zrušeno a vypuštěno z trestního zákoníku.

Pro spravedlnost dodávám, že mezi těmi, které jsme si zvykli nazývat veksláci byli jak ti, kteří jenom dováželi zboží ze Západu a tady je lidem prodávali, čili nedělali nic špatného nic, tak i různí týpci, kteří například kradli a pašovali starožitnosti, za což se chodí do vězení i dneska.

Každopádně jsem však rád, že když zatoužím po něčem pěkném třeba novém televizoru, tak jdu a bez problému si ho koupím, přičemž na výběr bývají i desítky druhů. Nemusím kvůli tomu spát v noci před elektrem nebo shánět bony u veksláků, a to je moc dobře.