Pád berlínské zdi-začátek svobody a díky Ameriko

Jan Ziegler

Před dvaceti lety začal konec jednoho z největších komunistických zločinů dvacátého století - berlínské zdi. 9. listopadu 1989 mohli východní Němci začít opět svobodně cestovat a ulice Berlína zaplavily statisíce šťastných a nadšených lidí. Pád berlínské zdi se rovněž podílel na konci socialismu v tehdejším Československu.

V březnu devětaosmdesátého roku jsem navštívil východní Berlín, bylo to takové typické ošuntělé, šedé, temné a nevzhledné komunistické město. Všude plno nepříjemných a nervózních lidí. Jedinou radost mně udělalo Pergamonské muzeum s cennými exponáty se starověkých říší. Vyjel jsem si také na vrchol oné pověstné televizní věže na Alexanderplatzu, abych se alespoň takto mohl podívat do západního Berlína. To byl velký rozdíl proti východní části města, ulice zářily barvami a byly vůbec takové veselejší. A v tom okamžiku mně to došlo, tady je něco hodně nenormálního, a tou absurditou těžkého kalibru byla berlínská zeď.

Už tehdy jsem si řekl, co má znamenat zeď uprostřed města, tu musel vymyslet totální magor, no koneckonců komunisté jimi byli, jsou a budou, protože normálního člověka by něco tak příšerného nenapadlo. Zkusme si představit zeď uprostřed Prahy, která by za Národním Muzeem oddělovala Nové Město od Královských Vinohrad. Hrozné, viďte!

Pak jsem si taky řekl, že tak odporný režim, který staví zdi uprostřed města proti vlastním občanům, musí padnout. Komunistická NDR nebyla schopna regulérní ekonomické soutěže se Spolkovou republikou Německo a tak postavila zeď, převedeme-li tento čin do sportu, tak se zachovala jako hráč, který na svého soupeře nestačí a proto fauluje. A východní bolševické Německo se dopustilo mimořádně zákeřného faulu na svých občanech.

Východoněmecký bolševický režim, který se tak rád chlubil tím svoji starostlivosti o lidí a vykřikoval do světa, že je svobodný, byl ve skutečnosti jedním velkým koncentračním táborem a nechal u zdi povraždit stovky vlastních občanů včetně žen a dětí. Co jiného může být režim, který masakruje vlastní obyvatele a brání jim ve svobodném cestování?

Filmové záběry, které ukazovaly, jak stovky a možná i tisíce lidí se snažily ještě při stavbě zdi rychle dostat na Západ, dokazovaly, že komunisté jsou největšími darebáky a podvodníky v dějinách lidstva.

Chlubili se starostí o pracující, jenomže ti se snažili jak mohli, aby se z onoho socialistického ráje dostali pryč. Komunistická moc se ve východní Evropě držela u vesla jen pomoci násilí a teroru, a jako taková musela skončit.

Velký dík za pád berlínské zdi patří Spojeným státům americkým, které výstavbu zdi nikdy neuznaly a Západní Berlín pomohly udržet při životě.

Mimořádně silným gestem byla návštěva Západního Berlína krátce po stavbě zdi americkým prezidentem Johnem Kenedym, který za obrovského potlesku masy Berlíňanů, řekl, „Jsem Berlíňan." Čili vzkázal nebojte se, jsme s vámi.