Justice na Titaniku

Jan Suchánek

Stále častěji zní hlasy, že v sociálním státě musí demokracie ustupovat souboji významných zájmových skupin o podíl na sociálním státem přerozdělovaných statcích. Mezi těmito skupinami je jedna z nejvýznamnějších a nejmocnějších – soudci. Je charakteristické, že se jedná o korporaci osob velmi příjmově nadprůměrných. 99 % lidí ve mzdě a všichni sociálně závislí mají nižší příjmy než soudci. Jsou zde další mimořádné znaky této korporace. Soudci jsou všichni universitně vzděláni a mají příslušnost ke svému stavu ze zákona nadosmrti. Soudci mají monopol na soudní moc, jeden ze tří pilířů státnosti. Právě mimořádnost soudcovské korporace je něco, co by mělo vyloučit účast této korporace na kořistním souboji významných zájmových skupin o podíl na sociálním státem přerozdělovaných statcích.

V souboji o příjmy ze státního rozpočtu mají soudci za soupeře v prvé řadě většinu voličů, to je osoby sociálně závislé, které jsou manipulovány politiky s důrazem na jejich nízké pudy, zejména závist. Právě zde je nesmírné nebezpečí pro soudce. Politici mají účast na souboji o příjmy ze státního rozpočtu, na kterých jsou většinově taky existenčně závislí, velmi nejistou a musí se ekonomicky zajistit vždy co nejrychleji. Proto uvažují jen krátkodobě, v souboji o přízeň sociálně závislých a závistivých musí přidávat populismu stále víc. To se může zvrtnout a závist manipulovaného davu může být nasměrována i na nadprůměrně placené soudce. Navíc, když stárnutí soudců, nezvládnutí nových informačních technologií a zahlcení soudů spory vyvolanými konkurzními mafiemi bude stále víc vylučovat možnost, že by soudci vůbec efektivně soudili. Soudci se stále snadněji stanou cílem spravedlivého hněvu příjmově průměrných a podprůměrných.

Ani vysoce nadprůměrný český plat soudce nemůže být dostatečný, aby soudci umožnil únik z panelákového bytu, umožnil mu úspory na stáří či kvalitní lékařskou péči bez korumpování lékaře. Politici také růstu životní úrovně nepomohou, protože tu nemáme ani jednu stranu ale dokonce ani žádného politika, kdo by hájil růst blahobytu občanů tohoto státu. A s politiky to bude hůř a hůř, každými volbami vnitrostranické koalice průměrných s podprůměrnými vyšlou do voleb horší a horší representaci. To, že ODS dnes už bojuje jen ve volební prospěch malých stran a zelených zvlášť, je toho obrazem. Sociální stát nahradil diktaturu strany pracujících diktaturou práv sociálně závislých, financování socialismu lacinou ruskou ropou bylo nahrazeno zadlužováním dětí. Našim bolševikům to vydrželo jen 40 let. Jak dlouho to na dluh vydrží nám? Ve světě takový způsob zadlužování vedl již mnohokrát ke kolapsu státních rozpočtů. Nezbytná následující inflace, pokud vůbec bude stát nějaké mzdy schopen vyplácet, dokáže díky zákonnému způsobu výpočtu mzdy soudce ukrojit velkou část nadprůměrnosti jeho mzdy.

Jediným skutečným zdrojem nadprůměrného příjmu soudců je podnikání živnostníků, buržoasie a kapitalistů. Možná někdo ze soudců přes spřízněné advokáty s rozsudky obchoduje a je pravda, že část soudců má příjem od zločinných konkurzních mafií. Doufejme, že většina nevěří, že jejich sociální jistoty zajistí ovládnutí naší ekonomiky těmito mafiemi. Aspoň já jsem viděl hrůzu v očích soudců, když v řízeních vyvolaných takovým zmanipulovaným konkurzem vyplynulo jako vedlejší efekt dokazování, že pod dozorem zkorumpovaného soudce je kraden majetek konkurzních věřitelů za stamilióny.

Je pravda, že se našel i takový soudce, který, když poškozený konkurzní věřitel argumentoval účetnictvím žalovaného správce konkurzní podstaty, přijal přiznání správce k trestnému činu zkreslování účetnictví za účasti prokurátora a finančního úřadu, kterým se krádež těch stamiliónů maskuje. Soudce prohlásil, že účetnictví se běžně zkresluje a ve sporu o pohledávky to vyřešil tím, že účetnictví jako důkaz odmítl. Určitě ale nemohou mít nezkorumpovaní soudci dobrý pocit, když si například inženýr za tři roky, doktor a MBA za semestr, „vyhlášený“ soudní znalec a správce konkurzních podstat v jedné osobě buduje honosný úřad hned vedle soudu.

Pokud zde máme mocnou, výhradně universitně vzdělanou skupinu osob, které jsou zainteresovány na dlouhodobém růstu blahobytu, pak se ptám, proč soudci nechrání vlastnická práva, která jsou nezbytným předpokladem pro existenci svobodného tržního hospodářství a růst blahobytu. Dokonce naše justice vyprodukovala revoluční pojem – „zneužití práva k osobnímu prospěchu“. To bych řekl, že je přímo sebevražedné podříznutí větve, na které soudci v ekonomickém smyslu sedí. Vždyť jednání v rámci zákonů k osobnímu obohacení je po staletí mravním základem vymanění se severoatlantické civilizace z hladomorů středověku, je to základ demokratické společnosti a zdroj její prosperity.

Při riziku, že se obvinění ze „zneužití práva k osobnímu prospěchu“ ze strany úředníka finančního úřadu před soudem neubrání, zde může v souladu se zákonem podnikat a na své triko jen zoufalec, který se bojí vzhledem k věku emigrovat nebo je blběj. Z toho, kolik po zemi jezdí „off shore“ poradců a zprostředkovatelů a jak tady zahraniční investoři investují jen na dluh chráněni mezinárodními smlouvami a rozhodováním zahraničních arbitrů, tak svět kapitálu už českým soudcům vůbec nic nevěří. Právě vědomí neschopnosti českých soudů a ocenění tehdejšího ministerského předsedy za naprostého pitomce, vedlo prý k realizaci dosud největšího a nejúspěšnějšího útoku na majetek tohoto státu.

Soudci mají naprosto svobodnou volbu, zda svoji monopolní soudní moc využijí k osobnímu dlouhodobému blahobytu prostřednictvím důsledné ochrany vlastnictví, kterou jim stejně ústavní zákony přikazují, prostřednictvím prosazení jednotných a včas vymahatelných pravidel svobodné tržní soutěže a prostřednictvím ochrany zaměstnavatelů před bolševizovanými odbory. Jinak mohou soudci pokračovat v preferování třídní nenávisti proti domnívaným zbohatlíkům, aby tak český průměr, od kterého se odvozuje jejich vlastní příjem, tlačili k Balkánu místo, abychom doháněli vyspělý svět. Aby to rozhodování měli soudci jednodušší, dovolím si jim připomenout, že v souboji o příjmy ze státního rozpočtu mají vedle politiků samých a rozsáhlé státní byrokracie daleko nejvýznamnější konkurenci v prokurátorech, kteří se také zcela vymanili z kontroly vládní moci výkonné. Mohu dodat důkazy, že se prokurátoři vymanili i z moci soudní. To znamená naprosto určitě, že jsou vymaněni i z moci zákonodárné.

Snad jen dlouholetá tradice záliby v alkoholu brání prokurátorům, aby oni nebo ti, kteří jejich služeb využívají, v této zemi ovládli vše, čeho se jim zamane. Pokud to můžu sledovat, tak jsem přesvědčen, že většina obžalob v trestních věcech ekonomické povahy si ze soudců dělá otevřeně legraci, pokud tím prokurátoři soudem přímo nepohrdají nebo nesází na to, že věc bude přidělena soudci absolutně ekonomicky negramotnému, nebo se přímo nedovolávají solidarity soudců ekonomicky negramotných. Je znakem národní naděje, že ne vždy prokurátoři uspějí. Dokonce si prokurátoři vykládají, že presumpce neviny pro jejich obviněné neplatí, a než pracně zdůvodňovat zastavení trestního stíhání s neprokazatelným obviněním, opíší obvinění do obžaloby a prosazení práva nechají na soudech s tím, že svoji mravní integritu opřou o odsudek soudce, který jejich nezákonné jednání napravil.

Stav absence právního státu není v žádném případě znakem blahobytného státu. Soudci jsou jedinou silou, kteří tento stav mohou zvrátit, protože zkorumpovaní politici se prokurátorů bojí až hystericky. Tohoto stavu samozřejmě využívají i další mafie, které se na státním rozpočtu chtějí přiživit i mimo sociální přerozdělování. Je to stav, který je řešitelný individuálně emigrací, což fyzicky mnozí již učinili a ekonomicky téměř všichni, co tu možnost mají. Soudci ze svých platů na ekonomickou emigraci nemohou mít a kvalifikaci v emigraci taky neuplatní. Tak jim podle mne nezbývá než využít svůj monopol soudní moci a o prosazení blahobytného právního státu se postarat sami.

Jsem přesvědčen, že úsilí soudců o vlastní dlouhodobý blahobyt je velmi snadné. Stačí trvat na psaném právu v kontextu Ústavy. Nesmírně by pomohlo, kdyby začaly uplatňovat právo dle čl. 1 a čl. 4 odst.(3) Listiny základních práv a svobod stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Již dnes mám prokázáno, že vliv nezkorumpovaných čestných a profesionálních soudců je pro zkorumpované těžko překonatelný. Posledním pár stovkám věrných akcionářů původního privatizačního fondu, který jsem kdysi založil, zajistíme díky mnoha nezkorumpovaným čestným a profesionálním soudcům výnos na kupónovou knížku ve výši přes půl miliónů korun a další milión na kupónovou knížku každý z nich dostane, pokud se ještě najde pár dalších soudců, kteří se té české konkurzní mafie nebojí nebo přestanou bát a se zkorumpovanými soudci, prokurátory, policajty, správci konkurzní podstaty, úředníky berňáku a s nimi spojenými zloději nebudou solidární.

Pro tento případ je charakteristické, že řady těchto akcionářů, kteří v důvěře v právní stát stále ještě čekali na výnos ze své akciové investice, nedávno opustil bývalý soudce, bývalý předseda komunistické organizace na významném soudě. Ke své škodě se přidal na stranu konkurzní mafie ale jeho vliv soudci odvolacího soudu zcela vymazali. Díky české závisti a třídní nenávisti není již uvedený příklad podnikáním s českým zdaněním ale podnikáním subjektu jiné evropské země. Já bych se zde podnikat již neodvážil a potomci tu, doufám, ani žít nebudou, aby těm zkorumpovaným soudcům nemuseli dřít na penze a doktory.

Málokdo si uvědomuje, že právě strach z toho, že se najde nezkorumpovaná sestava vyšetřovatele, prokurátora a soudce, znemožňuje mafiím efektivně podnikat, protože jen legitimní podnikání může těžit z rychlého přenosu informací a být realizováno rychlými toky peněz. Jak rychlé informace, tak rychlý tok peněz má pro mafie nevýhodu v tom, že jsou snadno sledovatelné. Takže i mafiáni nechtějí úplně zvítězit nebo je jejich vítězství nutí vzdát se jejich praktik, chtějí vydělávat v blahobytném státě. A navíc i mafiáni mají děti, pro které by chtěli život v blahobytném právním státě. A tak ani mafie by ve skutečnosti nechtěly, aby nezkorumpovaní, čestní a profesionální soudci neuspěli.

Pokud by soudci začali jednat ve prospěch svého dlouhodobého blahobytu a ve prospěch šancí svých potomků, pak by tím také přinutili prokurátory jednat v souladu s právním řádem tohoto státu, pak by k tomu donutili prokurátoři i zkorumpované politiky, policajty a zejména finanční úřady, které mají ještě větší potenciál nebezpečnosti než sami prokurátoři. Blahobytu by nic v cestě nestálo, protože my, Češi jsme jinak hrozně šikovný.