Korupce je fet

Jan Suchánek

Tak je osm let šancí na reformy předem promarněno. Tahle vláda v tomhle volebním období nic nezmění a v dalším to budoucímu vítězi, Paroubkovi věrnost volebnímu programu nedovolí. Je zřejmé, že ta polovina národa, co si myslí, že Melčák s Pohankou jsou dobrého charakteru, zaměnila vůli k reformám za účast na virtuální hře, kdy hoši z horního konce valašské vesnice prosadí Topolánkovo vítězství při rovnosti míčů v tiebreaku posledního setu tenisového mače s vůdcem chlapců z dolního konce poukazem na to, že v předchozích setech vyhrál víc gamů nebo fiftýnů, protože nelze riskovat, že by v dohrávce vůdce horňáků prohrál. V té hře je ale úplně jedno o co jde. První zkušenosti s testosteronem si musí chlapci z horního i dolního konce nějak užít. Ten testosteron může s chlapem zamotat i při takzvané druhé míze. Postarší politik musí před mladou milenkou realizovat krátkodobý úspěch i když znamenal nasměrování Titaniku zdánlivě pravicové strany plnou parou proti ledovcovému poli sociálního smíru.

Tedy ti fandové Melčáka a Pohanky ve skutečnosti reformy moc nechtěli nebo je nechtěli jako výsledek racionální úvahy, protože pokračování v racionální úvaze by dospělo k závěru, že je nutno počkat do dalších voleb a pokusit se aspoň změnit volební systém, k čemuž Melčáka a Pohanky nejde využít. V té polovině, co označila Melčáka a Pohanku za zkorumpované zrádce, taky mnoho nebo aspoň dost z hlediska volebního potenciálu příznivců reforem nebude.

Takže po reformách ani poptávka ve skutečnosti neexistuje a šlo jen o volební heslo pro zdůvodnění prosté výměny korupčních efektů chtivých chlapců u koryt. U voličů jde možná jen o hry k zahánění nudy všedního dne. Ani pravicovým politikům o reformy nešlo, když Topolánkovi prý Kalousek teď vysvětlil, že to musí být jinak, než to vysvětloval Tlustý. To znamená, že v ODS většinově nechápali o co jde a Topolánek veden osobní zkušeností sám nechápe, že podnikání je zdrojem národního blahobytu a uspořené daně se mohou změnit v kapitál, krev toho podnikání. Paroubkova kampaň ODS mínus tak nakonec uspěla a byla potvrzena u samotného premiéra.

Snad náhoda tomu chtěla, aby hned po potvrzení vlády byla vláda vystavena skvělé zkoušce. Zelení, kteří jediní mají potenciál volebních zisků, mají buď taky zradit svůj volební program ve prospěch americké základny nebo se musí principiálně postavit proti zbytku vládní koalice. Pokud zelení potvrdí ve věci americké radarové stanice vládní koalici, pak jim bude muset vláda zaplatit za zradu jejich voličů přinejmenším zbouráním Temelína a zastavením výstavby dálnic. Jinak severoatlantickou civilizaci bude muset nakonec zachránit ten znectěný Paroubek, ten, proti kterému se stal spojencem vlády ultralevičák, když Paroubek je možná socialistické internacionále trnem v oku právě díky jeho proamerické pragmatičnosti. To je tragická fraška!

K přestání těchto souvislostí musí být silné motivy a těmi může být jen a jen vůle zachovat si naději korupčních inkas. A korupční příjmy jsou droga. Sám jsem to v minulosti zažil, když bolševici nechtěli obsadit vedoucí místa ve venkovské fabrice a já jako jejich z nouze ctnost a čerstvý absolvent dostal odpovědnost mimo jiné za odbyt úzkoprofilového zboží. Tenkrát jsem to řešil tím, že jsem bral jen diškrece a když jsem se na tom stal závislým, tak jsem využil toho, že ředitel a předseda partaje se mým prostřednictvím hádali a rádi za ukončení sporu obětovali můj podnikový byt a pustili mne do revolučního prosazování vědeckotechnického rozvoje, kde nás korumpovali jen tím, že po nás nic nechtěli.
Ten zjevný cíl vládní korupce je potvrzen tím, že dle premiéra budou reformy realizovány při zachování sociálního smíru. To je protimluv jako mnoho ostatních! Sociální smír se zajistí při reformním okleštění mandatorních výdajů. Teď jsem právě slyšel od premiéra v televizi, že většinový volební systém je spojen s nebezpečím vzniku vlády socialistů a komunistů. To musí být destruktivně silná závislost na premiérském platu a afrodiziakálním účinku prestiže funkce. Ten sociální smír, ke kterému se premiér zavazuje, je pro příjemce sociálních dávek také návykovou drogou, které se určitě již nedokáží sami vzdát. Vláda se zavazuje, že jim drogu nevezme jinak než dohodou, takže nevezme.

Abychom se vrátili k té osmileté ztrátě reformních šancí, tak si musíme uvědomit, že odborníci na léčbu závislostí tvrdí, že uživatel drog si musí šáhnout na dno, aby měl šanci se rozhodnout své závislosti se zbavit. Jinak prý nemají moc nadějí. Reformní vláda má šanci jen, když reformy udělá tak včas, aby léčba sociální závislosti byla úspěšně dokončena před volbami následujícími. To samozřejmě s reformním Kalouskovým rozpočtem na rok 2008 není možné, pokud mu jej vůbec lidovci dovolí, a proto to ani reformní rozpočet nebude a voliči budou zkorumpovanou vládou korumpováni dalšími sociálními dávkami. Budeme tedy čekat, až si zkorumpovaní závisláci šáhnou na prázdné dno státní pokladny.

K té pokračující korupci si dovolím zase několik postřehů, jak se v jedné postkomunistické zemi mění postoje ústavního soudu, když politici do něj postupně posílají soudce věrné odpovídající politickému obrazu země. Korupční mafie jsou v těch zemích obecným jevem, protože jsou všechny postaveny na zneužití znalostí bolševických tajných služeb získaných při infiltraci do tehdy nepřátelského tržního prostředí. Získal jsem informace o příkladech toho, jak se takový ústavní soud porovnal s ústavními právy oponentů jedné konkrétní konkurzní mafie.

V prvním příkladě měl správce konkurzní podstaty před soudem tvrdit, že kradl s vědomím statutárního zástupce okradené firmy. Ten pomluvený statutární zástupce se hájil před soudem proti takové pomluvě a soudy se tím odmítli zabývat, protože se prý ten správce konkurzní podstaty při plnění povinnosti svědka nemůže dopustit zásahu do cti kohokoliv. Možná i v té zemi, jako u nás státní zástupci realizují právní názor, že správce konkurzní podstaty nemůže spáchat trestný čin a tudíž nemůže lhát s trestnou odpovědností, tudíž si může lhát, jak chce. Nakonec ten ústavní soud v tomto případě si právo svědka lhát neodvážil přímo potvrdit. Dospěl však k závěru, že tím, že soudy právo svědků lhát praktikují, nebylo zasáhnuto do práv pomluveného poškozeného.

V druhém příkladě měl ústavní soud odpůrci stejného správce konkurzní podstaty odmítnout právo na bezplatnou právní pomoc, přestože jiné soudy toto právo akceptovaly. Ústavní soud v tomto případě ve prospěch konkurzní mafie dospěl k závěru, že stížnost poškozeného je neoprávněná. Využil argumentace stěžovatele, který se hájil mimo jiné také tím, že poukázal na argumentaci soudu odvolacího, že právní pomoc pro stěžovatele může být uhrazena na úkor nákladů na nezletilé děti stěžovatele žijící s matkou. Ostatní argumentaci stěžovatele ústavní soud ignoroval a usoudil, že si u Ústavního soudu měli proti rozhodnutí odvolacího soudu stěžovat nezletilé děti a ne jejich otec.

To jsou jen takové drobné příklady jak korupce, v tomto případě konkurzní paralyzuje nezvratným způsobem nejen justici ale celou společnost. A politici to zřejmě vedou. Na úplný závěr takový malý dotaz k argumentaci sociálního státu a sociálního smíru, kterou jsem slyšel v pátek z Parlamentu. Když se spojují průměrní s podprůměrnými, aby přinutili prostřednictvím volebního práva a zkorumpovaných politiků nadprůměrné, aby se stali míň nadprůměrně vydělávajícími, nedochází náhodou k tomu, že závislá část rodiny zbavuje svého živitele schopnosti rodinu uživit?