Solovecké ostrovy - místo smutku i naděje

Jan Ziegler

Krásný kout ruské země a zároveň svědek bolševických zločinů. Desítky jezer a rašelinišť, tajga, která už místy přechází v tundru, to vše jsou Solovecké ostrovy . Člověk se rovněž přesvědčí o tom, že povídačky o údajném zpátečnictví pravoslavné církve mají k pravdě hodně daleko. Místní klášter byl naopak centrem pokroku a největší škody zde napáchala sovětská komunistická moc.

Zakladatel kláštera mnich Savatij připlul na ostrovy po dvoudenní plavbě v rozbouřeném Bílém moři v roce 1429. S výpravou brněnské cestovní kanceláře Kudrna trvala letos plavba lodí svatý Filip, která je součástí klášterní flotily, z přístavu v Kemu necelé tři hodiny. Přistáli jsme u mola přímo před majestátnými budovami kláštera. Hned vedle přístaviště však nešly přehlédnout trosky velké budovy, ze které zbývají už jen obvodové zdi. Později jsem se dozvěděl, že jsou to zbytky hotelu pro poutníky, kterých sem do bolševického převratu v roce 1917 ročně přijíždělo na desettisíce.

Příroda neměla možnost zhřešit

Jeden z ruských umělců kdysi poznamenal, že zdejší příroda je tak krásná, jako by ještě neměla možnost zhřešit. Alexandr Solženicyn ve svém proslulém Souostroví Gulag, dílu druhém napsal, že v Rusku se v roce 1908 podle tehdejších liberálních zvyklostí nemohlo mluvit o pravoslavném duchovenstvu příznivě. Ovšem jemu zdejší mniši, které později potkal, připadali jako Andělé. „Ačkoliv si klidně mohli cpát nácka, tak v dnech slavných svátků jedli pouze postní jídla jako ryby," tvrdí slavný ruský autor.

Zdejší řeholníci nebyli vůbec žádní zaostalí podivíni žijící ve středověku, ale naopak se podíleli na modernizaci ostrova. Jejich zásluhou na ostrovech na počátku dvacátého století fungovaly telegraf a vodní elektrárna z jednou z prvních vodních turbín, poutníky převážely parníky a tiskárna pro ně tiskla barevné pohlednice. Zdejší řádoví bratři také v 19. století zbudovali cestu po sypané hrázi, která spojila Velký solovecký s ostrovem Bolšaja Muksalma, kde kdysi v klidu rozjímali poustevníci. Naopak sovětský režim tady nic užitečného nevytvořil.

Místo utrpení a teroru

Idylu přerušil nástup bolševické lůzy k moci, která ve dvacátých letech zřídila v klášteře koncentrační tábor. Průvodkyně, jež nás provázela klášterním komplexem, uvedla, že v lágru bylo do konce jeho existence v roce 1939 vězněno na sto tisíc lidí, z nichž padesát tisíc bylo buď zavražděno nebo nepřežilo nelidské podmínky. Na mnoha místech ostrova jsou masové hroby,

V části objektu se nyní nachází expozice věnovaná období rudé tyranie. Člověk zjistí, že mnoho vězňů se sem dostalo jen proto, že patřili k učitelům, úředníků, inženýrům, zkrátka k inteligenci. Komunisté si s nacisty nezadali a podmínky zdejšího lágru byly plné srovnatelné s nacistickými koncentráky s jediným rozdílem, že tady neexistovaly plynové komory.

Týraní nadměrnou prací však bylo shodné. Ženy vězněné na Solovkách musely například za pracovní směnu odnést šest set osmikilových předmětů do vzdálenosti dvě stě metrů. Ta práce neměla žádný smysl, bylo to obyčejné týrání nevinných lidí.

Dozvěděli jsme se také, že tady docházelo k masovému znásilňování vezněných žen dozorci. Ty, které otěhotněly však měly smůlu, byly odváženy na nedaleký Bolšoj Zajackij ostrov, kde bez pomoci umíraly.

Výstavu o utrpení obětí komunistického zločinu by neměl vynechat žádný z návštěvníků. Je to otřesný, ale poučný zážitek. Tuto pohnutou dobu zde připomíná prostý památník s dřevěným pravoslavným křížem a kamenem s nápisem Soloveckým mučedníkům. Některé dřevěné lágrové baráky stále stojí a jsou v nich byty, obchody i kavárna.

Pravoslavná církev vítězná

Vláda bolševických zločinců naštěstí skončila a do kláštera se vrátili řeholníci, kterých zde nyní žije asi čtyřicet. Ti se pomalu snaží přivést klášter ke své původní slávě. Jde to ale jen zvolna, protože rudá sebranka zničila co mohla, pálila vzácné starobylé knihy, rozbíjela ikonostasy i zvony a z kdysi krásných vybavených místností tak zbyly jen holé stěny.

Církev ale nakonec zvítězila nad režimem, jehož představitel kdysi prohlásil, že náboženství je opium lidstva a který si kdysi dal za úkol víru vyhladit. Bolševikům se to nepovedlo a pravoslaví zažívá v Rusku veliký boom. Kříž tak porazil srp a kladivo.

A na závěr ještě několik praktických rad. Návštěvníci Solovek musí počítat s nájezdy mračen krvežíznivých komárů, pro něž jsou, jak žertem říkají Rusové, turisté ideální potravou, takže repelenty sebou. Dále není radno se příliš vzdalovat z cest, protože rašeliniště mohou být zrádná. Jelikož se ostrovy nacházejí jen sto dvacet kilometrů od severního polárního kruhu, tak pozor na změny počasí. V sobotu jsme se po ostrově procházeli jen v tričku a v kraťasech, ale v pondělí už bylo chladno i ve svetru a bundě.