Evropská ústava je sporem ideologií
Ivo Strejček
Článek pana Slouky „Realita za ústavou Evropské unie“ (LN, 5.2. 2005) nepřináší do debaty o podstatě textu tzv euroústavy a důsledcích jejího přijetí nic nového. Je promyšlenou snůškou útoků na ty, kteří mají vlastní (nesloukovský) názor a kteří jsou schopni obhajovat jiné než euroústavně oddané pohledy.
Autor ovšem, jistě nevědomě, odhaluje strategii debaty v Čechách. Jedinou cestou totiž, jak přesvědčit občany o neškodnosti či dokonce vlídnosti a prospěšnosti euroústavy, je skandalizovat její odpůrce (prezidenta republiky a ODS), demonstrovat jejich myšlenkovou osamocenost, jejich hloupost či plytkost a současně jejich politickou izolovanost v Čechách i v Evropské unii. Je to obvyklá dryáčnická metoda. Pan Slouka se ovšem pod text podepsal jako profesor mezinárodního a ústavního práva – čekal bych tudíž jiné argumenty.
Shodou všech okolností mám na svém pracovním stole text přednášky profesora Epsteina z Chicagské univerzity na téma „American Federalism: Lessons for Britain and the EU“, kterou přednesl 11.října 2004. Profesor Epstein je jedním z nejuznávanějších teoretiků ústavního práva v Americe a v tomto textu se podrobně zabývá důsledky plynoucími z případného přijetí evropské ústavy.
Kromě toho, že proces harmonizace v Evropské unii považuje za synonymum pro kartelizaci a kromě toho, že odmítá přijmout převahu politických tendencí nad mocnou schopností samoorganizace ekonomických sil, zdůrazňuje především tři výrazné a škodlivé rysy návrhu evropské ústavy.
Tvrdí a dokazuje, že její neupřímný důraz na spravedlivý obchod („fair trade“) bude naopak v praxi znamenat omezení principu spravedlivého obchodování sadou rozmanitých pravidel (např. ekologických principů) a schopností kartelů ovládnout administrativní a zákonodárný systém. „Pokud máte ústavu, která zanechá termín spravedlivý obchod bez vymezení, kupujete zajíce v pytli,“ říká Epstein.
Druhým výrazným rysem euroústavy je pro něho přehnaná kodifikace „práva organizovat se“. Tvrdí, že nelze pochybovat o tom, že „když se pracující dají dohromady, pak využijí všech okolností pro vytváření monopolních podmínek, které ve svém důsledku vedou k omezení produkce a zvyšování mezd“. Dovozuje, že návrh evropské ústavy tak vytváří krystalickou situaci, ve které nebude možno zastavit monopolizaci pracovních trhů a z dlouhodobého hlediska to bude znamenat „nesmírně negativní dopady na produktivitu“.
Za zásadní lze považovat Epsteinovu obavu o tzv. ochranu soukromého majetku tak, jak ji euroústava vymezuje. Celé její pojetí vede k tomu, že „všechny regulace jsou možné, pokud jsou v obecném veřejném zájmu“. To je přece zásadní průlom do práva vlastnit. Tak zásadní, že by měl profesora ústavního práva Slouku alespoň zaujmout.
Chci, na pozadí názorů prominentního amerického profesora ústavního práva, vážně demonstrovat, že názory prezidenta republiky a názory ODS nejsou myšlenkami okrajovými. Vycházejí z tradičních, po staletí ověřených, konceptů liberálního pojetí světa. Nemyslím si, že se jednotlivec má stát obětí abstraktních konceptů ušlechtilých teoretiků, kteří jej svými konstrukcemi vedou k vytváření konkrétního řádu. Dnes to takhle otevřeně, pravda, neříkají. O to více mluví o vědomém podvolení se „civilizovanějšího soužití“, které čerpá z „moderních myšlenkových konceptů“.
Dále pan profesor nabádá, že je třeba odmítnout ideologický pohled na euroústavní text pokud ovšem vážně myslí, že „moc sama není k ničemu bez vůle těch, kdo moci vládnou“. Tento názor není - a v celé euroústavní debatě ani nebude - překvapením už proto, že ideologie má zpravidla výrazně větší vliv nad těmi, kteří ji odmítají než nad těmi, kteří ji vědomě přijímají.
Neměl bych za zlé autorovi, kdyby otevřeně přiznal, že věří v silné centrální ekonomické řízení a že jej jen velmi málo trápí problém demokratické kontroly. Neměl bych mu za zlé, kdyby se otevřeně přiznal k tomu, že mu taková Evropská unie vyhovuje a že je rád, že právě toto návrh evropské ústavy potvrzuje.
Na rozdíl od emeritního profesora mezinárodního a ústavního práva já věřím v demokratickou kontrolu, věřím v liberální systém, který jediný poskytuje nejširší prostor pro svobodu a který jediný překonává výkon moci prováděný prostřednictvím centralizovaného nepolitického (protože nevoleného a tak nekontrolovatelného) euromanagementu.
Evropská ústava podporuje vznik kartelů a protekcionismu a posiluje moc odborů. Centralizuje a monopolizuje pracovní, kapitálové a výkonové regulace. Do kamene a tudíž neměně vytesává ústavní zákon, který ohrožuje podstatu ekonomické svobody a následně tak ohrožuje budoucnost stárnoucí Evropy.
Spor s panem Sloukou není sporem o podstatu evropské ústavy, ale stává se sporem o podstatu dalšího vývoje společnosti. Je to stále se opakující souboj víry v neomezenou svobodu jednotlivce, která je vymezena a garantována zákony společnosti, ve které se narodil, s intelektuálskou vírou v moudrost vyvolených, kteří nejlépe vědí, co je pro lid prostý nejlepší. Se svými názory by už asi byl v České republice neúspěšný (kdyby byl politikem a ne od společnosti odříznutým katedrálním profesorem), neboť podstatu „pravdoláskovní“ politiky už český volič pochopil. A tak se hledá pro tento obsah nepolitiky jiný prostor. Docela úspěšně, neboť mu k tomu tleskají ti mnohokrát v Čechách politicky poražení a volebně odmítnutí - společně s částí evropských levicových politických elit.
Občané, pane Slouko, dříve nebo později přijdou. Na to vezměte mezinárodní i ústavní jed.
Ivo StrejčekPaedDr. Ivo Strejček
člen VR a poslanec EP
člen Hospodářského a měnového výboru a náhradník ve Výboru pro mezinárodní obchod
rezortní mluvčí klubu pro oblasti: ekonomika a měnové záležitosti, mezinárodní obchod, finanční služby a bankovnictví
