A bude hůře...

Josef Havránek

Občas se dívám na televizní seriál Krotitelé dluhů. Je to někdy až k nepochopení, jak nesmyslně se, na první pohled svéprávní lidé, dokáží tak zoufale zadlužovat. Možná to do jisté míry vysvětluje i to stávající, nenadějné hospodaření celé země!

Jakoby ta - před dvacítkou let tak snadno nabytá svoboda - nečekaná možnost o sobě konečně rozhodovat svobodně - samostatně - byla pro překvapivé množství populace nějakým prokletím!

Ty někdy neuvěřitelné, často až děsivé příběhy - nápadně připomínající osudy chovné drůbeže - náhle z panelákových klecí, se skromným, ale pravidelným krmným a pitným režimem - "nemilosrdně" vypuštěné do krásné, ale současně drsné přírody.

Nevím, zda se ještě praktikuje to kdysi nezbytné vítání nových občánků. Pokud ano, bylo by asi v této době plné lidských práv férové, těm mrňatům, krom případných květin a cetek, předávat decentně, nejraději v zalepené obálce, i účet - stav konta - tu statisícovou cifru, kterou, už od chvíle svého zrození, tihle caparti dluží - kterou, příslušně nabobtnalou, budou muset v dospělosti splácet za hříchy generace svých značně sobeckých a hloupých rodičů - tak neodpovědně vypuštěných na svobodu ...

A protože bude nejspíše ještě hůř a dětská dušička je jak známo křehounká, bylo by možná citlivější, uvádět tyhle cifry, aby novorozeňata tak neřvala, raději v Euro - neboť v této měně přece jenom nepůsobí tak strašidelně...