Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Libertariáni versus konzervativci

David Hanák

Josef Šíma je pro mne vzorem libertariána. Je myslitelem pro kterého se po MY neskrývá nic dobrého. Libertariáni jsou v jistém smyslu upjatí individualisté, hlásající svoji „víru“ v racionalitu soukromého vlastnictví se stejnou neomylností jako komunisté hlásají „víru“ v kolektivní vlastnictví.

Anarchokapitalismus jako popření existence státu jako rámce ve kterém existuje společnost je stejnou utopií jako komunistické rozpuštění státu jen s opačným znaménkem.

Nepopírám Josefu Šímovi v zásadě hlásat tuto teorii a ani mne nijak netíží jeho oprávněná kritika současného stavu welfare state v západní Evropě. Naopak, tato kritika libertariánů bude v mnohé podobná či stejná s kritikou konservativní. Nicméně v čem je základní vada Šímova myšlení je něco co se zdá jeho ekonomický pohled míjí. Neboť teorie o kterých mluvím sahají PŘED Rakouskou školu a před Adama Smithse.

Jde totiž o teorii přirozenosti člověka. Jde o starou otázku „Co je mírou všech věcí jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou ?“(*??)

Konzervativní odpověď zni, takto: člověk je nedokonalý a mírou věcí není ON sám ale Bůh, či chcete-li transcendentno. Jinými slovy instituce které tvoříme jsou nedokonalé protože my jsme nedokonalí a pro tuto nedokonalost, my jako lidé jsme jak sociální tvorové (tedy společenští a hledáme oporu v ostatních lidech), tak máme transcendentální potřebu (snažíme se hledat to pevné nad námi). Popírat tyto dva základní body znamená nepochopit vlastní slabosti a nebýt schopen s nimi žít. Konservatismus (od dob Edmunda Burka) na tyto základní axiomy chápaní lidské podstaty jak je přinesla antiky, křesťanství a judaismus navazuje.

Stát je zde chápán jako možný výraz onoho společenství, proto Burke říká, že v politickém smyslu nezná lidi, ale Angličany nebo Francouze. Stát je tedy jakousi nutnou „berlí“ která nás podpírá ve vlastní nedokonalosti. Nelze ho odstranit, protože taková úvaha e MIMO skutečný svět, ale není ho možné ani přecenit, protože by jsme na takovou nedokonalou instituci kladly požadavky pro které nemá předpoklady. Jak odstranění, tak přecenění státu jsou jen dvě možné utopie ničící přirozené předivo vztahů ve společnosti.

Stejně tak soukromé vlastnictví není žádnou nutností či dobrem samo o sobě. Soukromé vlastnictví vyplývá z jistého uspořádání vztahů, kde hlavní legitimizační roli hraje nikoliv jedinec či dokonce společenství, ale vztah společenství k trvalým hodnotám (transcendentnu) v jehož rámci je soukromé vlastnictví bráno jako „nezcizitelné“ právo dané Bohem.

Jestliže náboženství, tento příznivý rámec pro soukromé vlastnictví neskýtá pak takové soukromé vlastnictví žádné „racionální“ argumenty neprosadí. Jako příklady nám zde mohou sloužit „věčně“ chudé islámské státy, kde je trh omezován náboženskými předpisy.

Ať se to Josefu Šímovi líbí nebo ne, jeho racionalita je jen dalším druhem „víry“ a to „víry“ v přednost jistého druhu individualistické racionality před ostatními konkurenčními konstruktivistickými modely.

Ani svoboda v tomto smyslu není statek, který je nábožensky „neutrální“. Naopak problematika svobody a tím co považujeme za svobodu je ústředním tématem všech velkých náboženstvím. Představa, že volnost (tedy volní konání) a svoboda je jedním a týmž, je pouhou vulgarizací pojmu svoboda. Pokud by jsme tyto dva pojmy spojili, pak dle mého názoru neexistuje prostředek jak zabránit např. otroctví či kanibalismu. Oba případy, totiž lze úspěšně v případě volnosti obhájit.

Myšlení Josefa Šímy je pro mne v mnohém podnětné a zajímavé, jeho práce inspirující. Přesto jsem přesvědčen, že každý konzervativec bude proti libertarianismu stejně kritický jako je k marxismu. Jde jen o další myšlenkovou konstrukci, která nepočítá s lidskou nedokonalostí a slabostí. V důsledném uplatňování pak bude mít stejně neblahé důsledky.

Pokud totiž vznikne „vakuum moci“ výsledkem nebude svoboda jak si myslí libertariáni, ale následná tyranie. Lidé prostě nejsou tak silní, aby se neopírali sami o sebe. A výsledkem tohoto „opírání“ jsou právě rodiny, obce a nakonec i státy.

Konservatismus nikdy nebude mít ucelené odpovědi, nikdy nebude schopen tvořit úplné a ucelené modely. Konservatismus je skutečně v jistém smyslu vírou, je postojem a myšlenkovým názorem. Často se pohybuje mezi umění, literaturou, náboženstvím a vědou.

Skoro nikdy v něm nenaleznete přesné odpovědi, spíše odkazy a metafory, často logické rozpory a neúplnost. Konservatismus neaspiruje na to být ucelenou moderní ideologií VŠEHO. Dokonce jí ani nemůže být. Konservatismus je spíše strážcem hodnot západní civilizace. Je výrazem neochoty nechat se „srovnat“ do představy racionálna a rozumu, ať individualistického nebo kolektivistického. Je výrazem neochoty přiznat byrokracii jakékoliv výhody, ale na druhé straně chápe nutnost státní autority. Tedy autority a ne donucovacího panství, jímž je moderní welfare state a jeho super odnož EU.

Je výrazem víry a ne pověry a tmářství. Zároveň rozumu a ne rozumářtsví moderních konstruktivistů. Ať je v tomto smyslu konservatismus jakkoliv rozmanitý, proměnlivý a vágní, vždy zde bude a bude hájit hodnoty křesťanství, lidskou přirozenost a zdravý rozum.

kvíz pro libertariány: Kdo tuto větu a kde vyslovil ?
*

5/4/2004



David Hanák
Politolog a publicista
 
  Přístupy: 922 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA