Když automechanik mluví o akademickém prostředí...

Ivana Řápková

19.10.2009, Deník

Vcelku jsem se pobavila nad glosou komunistického poslance pana Maršíčka o skandálu na plzeňské fakultě, kde komentuje moje studium, aniž by měl o akademickém prostředí byť jen základní informace.

Chtěla bych občany ubezpečit, že já mám vystudované dvě vysoké školy. Po pražské Vysoké škole ekonomické (VŠE) jsem si na plzeňských právech chtěla doplnit právní vzdělání. To se mi po pětiletém magisterském studiu podařilo. V té době jsem ale byla zaměstnaná, a proto jsem musela studovat individuálně, stejně jako desítky dalších spolužáků z mého ročníku. Individuální studium je postaveno na samostudiu a desítkách hodin strávených v univerzitních knihovnách.

Nikdy jsem netvrdila, že si konzultujícího profesora nepamatuji. Jak jsem řekla novinářům, na diplomové práci jsem spolupracovala s doktorem Kindlem, jen si nepamatuji jeho oficiální zařazení. Sice dnes nemá dobrou pověst, ale to nemohl nikdo před pěti lety tušit.

V akademickém prostředí jsem se tedy pohybovala dlouhodobě a musím se pobaveně usmívat nad soudy vyučených automechaniků typu pana Maršíčka, kteří se maximálně vyškolili na politruka v SSSR.

Pan Maršíček by si měl nejdříve od někoho nechat vysvětlit, co to je diplomová práce, jak se takový dokument dělá, jak vůbec studium na vysoké škole probíhá, a pak soudit o " vyvolených kádrech", budu-li mluvit jeho normalizačním slovníkem, na který je od služby u pohraniční stráže asi zvyklý.