Hrozí Česku skrytá vláda levice?

30.10.2009, zpravy.ods.cz

Situace v Poslanecké sněmovně je nepřehledná. Z pěti stran, jejichž zástupci usedli ve sněmovně po volbách v roce 2006, se hned dvě pod vlivem vnitrostranických rozepří a mnohdy i osobních sporů rozštěpily. Ve sněmovně tak najdeme z KDU-ČSL odštěpenou TOP 09 a Demokratickou stranu zelených reprezentovanou poslankyní zvolenou za Stranu zelených Olgou Zubovou. A aby toho nebylo málo, ve sněmovně se vyskytuje i celá řada jednotlivců, kteří se nehlásí k žádné z parlamentních stran (např. Wolf, Snítilý, Raninec, Schwippel, Tlustý, Jakubková, Melčák). Celkově tak lze ve sněmovně identifikovat 8 až 13 subjektů. V této chaotické situaci neexistuje na první pohled prakticky žádná většina, která by byla schopna shodnout se na podobě přijímané legislativy.

Skutečně zde není žádná sněmovní většina?

Zdá se ale, že přece jen začíná vznikat podivuhodná koalice. Dvojblok KSČSSD posílený o Olgu Zubovou, kterou – sportovní terminologií řečeno – koupil Jiří Paroubek loni v březnu (přestupovou cenou nebylo nic menšího než volitelné místo na kandidátce ČSSD), má se svými 98 mandáty nejblíže k potřebné většině. Navíc při faktické neexistenci párování nezařazených poslanců dosahuje KSČSSD často relativně pohodlné většiny, díky absenci nezařazených zákonodárců. Socialisté a komunisté se však rozhodli neponechat nic náhodě. Ve sněmovně tak můžeme vidět plíživé formování nové vládní koalice, skryté koalice, se kterou má Jiří Paroubek značné zkušenosti z doby, kdy byl premiérem České republiky. Ve vládě tehdy seděl s KDU-ČSL a US-DeU, ve sněmovně však jako na běžícím páse prohlasovával zákony s KSČM. Přesně v duchu své slavné proklamace o společném hlasování třeba i s marťany.

Pro tuto koalici se pomalu začíná vžívat označení koalice šrotovného. Stejně tak by se ale mohla jmenovat koalicí Nové národní fronty, protože stále častěji s KSČSSD hlasují i lidovci. Tedy strana, která byla před listopadem 89 nedílnou součástí tehdy vládnoucí Národní fronty. Po pádu komunistické diktatury sice prošla jistou transformací a před prvními svobodnými volbami v roce 1990 se "očistila" spoluprací se z disidentských kruhů vzniknuvší Křesťanskou demokratickou stranou Václava Bendy, avšak i v dnešních dnech jsou stále ještě mnohé její místní organizace ovládané předlistopadovými strukturami. Tento jev se ještě více zvýraznil odchodem části její členské základny k TOP 09.

Reálně tak hrozí, že na oko bude vládnout Fischerova vláda. Podstatné legislativní kroky a finální podobu zákonů však bude určovat KSČSSD. Tu ve spolupráci s některými z nezařazenými poslanci, jindy s lidovci. Je proto velmi důležité bedlivě sledovat, čí výtvor je ten který nově přijatý zákon, kdo pro něj hlasoval, kdo jej stvořil.

Špatnou zprávou pro Českou republiku je, krom dalšího zapojování komunistů a jim blízkých předlistopadových struktur do řízení (stále ještě) svobodného a demokratického státu, zejména povaha a charakter těchto zákonů. Ty totiž hrozí destabilizovat veřejné finance. V tomto duchu bylo koalicí Nové národní fronty prohlasováno například šrotovné. A již teď předáci socialistů mluví o 13. důchodech, nových dávkách, či dotacích (např. přípěvek na dovolenou "v Čechách"!, či příspěvek na jízdné) a dalším marnotratném rozhazování peněz, aniž by věděli, kde na tyto své laciné sliby vzít peníze.

Otázka, kdo to zaplatí?! Je zcela namístě. Odpověď je prostá. Zaplatíme to my všichni. Státní bankrot totiž není nějaká vzdálená chiméra, ale zcela reálné nebezpečí. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Například v Maďarsku poznali realitu státního bankrotu na vlastní kůži před nedávnem. Po letech rozhazovačné politiky dnes přichází těžká realita bolestných úspor a škrtů, kdy důchody a platy státních zaměstnanců klesly v řádu desítek procent.

Opravdu chceme takovou budoucnost?