Quo vadis lidovče ?
Roman Míčka
Současné dění ve straně KDU-ČSL vzbuzuje otazníky nad jejím dalším směřováním a perspektivami. Kalouskův srpnový veletoč nastartoval ve straně dění, o jehož výsledku se jen dohadovat. Lidovci hledají Kalousova důstojného nástupce, který se dosud neobjevil na obzoru. Zdá se, že žádná ze známých tváří dosavadního vedení se jím stát nemůže. Strana volá po hledání „nového Luxe“, spasitele, který by jí pomohl nalézt ztracenou důvěru voličů v „klidnou sílu“. Nenadálá situace vzbudila diskusi ohledně dalšího směrování a identity strany, tato je zatím bez výraznějšího výsledku. Tradiční témata KDU-ČSL jakoby v procesu sílící bipolarity na politické scéně ztrácela svou sílu. Středová politika - pokus sladění liberální ekonomiky se sociálním státem se straně evidentně nedaří, strana je v ideologickém rozkladu.
Do nebe volající Kalouskův pragmatický pokus vyjednat s Paroubkem účast v jeho vládě podporované komunisty vzbudil takřka biologický sebezáchovný reflex členské základny strany. Straníci pochopili, že takový způsob politické angažovanosti by stranu přivedl na pokraj záhuby. Na obhajobu Miroslava Kalouska lze jen říci, že strana pod jeho vedením do té doby směřovala liberálním směrem, k větší semknutosti s ODS, což pomáhalo nastolení rovnováhy sil mezi levicí a pravicí na české politické scéně. Tento trend nebyl příliš po chuti ani “pražskému“ křídlu KDU-ČSL, ani „moravskému“ tradičně konzervativnímu křídlu strany. Až do osudného Kalouskova pokusu o „záchranu“ strany byl tento trend nastaven poměrně dobře a logicky.
Co ale udělat nyní ? Je asi lepší odejít z politiky při zachování tváře, než pokračovat v mocenském taktizování mezi ODS a ČSSD a postupně přicházet o voliče a dostat se pod hranici volitelnosti. Preference strany vytrvale klesají a je otázkou, zda se pokoušet o marné oživení umírající strany nebo se odhodlat k razantnímu kroku, kupříkladu ke sloučení strany s ODS. V prostoru neúprosné bipolarity se tato cesta jeví jako nejzajímavější. Evropské křesťansko-demokratické strany reagují na bipolární vyhraňování politického spektra příklonem k pravici, středová politika, o kterou by ráda usilovala KDU-ČSL se jaksi vytrácí - jako by ji nikdo nepotřeboval. Navíc strana stále spoléhá na tradiční voliče, kteří vymírají, novým nemá co nabídnout. Spojení strany s ODS by bylo krokem, který by jasně ukázal, kam v politickém spektru strana patří. Její členové, tedy alespoň ti, kteří by unesli břímě takového jednoznačného vyhranění, by mohli výrazně posílit konzervativní frakci v ODS a tak pomoci její profilaci jakožto konzervativní evropské strany, strany která definitivně opustí své sklony k pragmatismu. Křídlo nečasovsko-bendovsko-plevovské by si takovou podporu jistě zasloužilo. I ODS jako by v poslední době zdá se pochopila, že konzervativní liberalismus je účinnější zbraní proti socialismu než liberalismus pragmatický. Jedině taková strana má poté sílu morálně a politicky odolávat náporu populistické ČSSD pod vedením pana Paroubka. Zbytek strany by mohl provést fůzi se zelenými a ti skutečně „nejsociálnější“ lidovci, kteří skutečně nechtějí dělat pravicovou politiku, by mohli najít místo v řadách sociálních demokratů (vždyť kolik poctivých křesťanů pro ně pracuje, pohleďme jen na pana Bublana, ostatně vždyť Paroubek je také křesťan, dokonce husita, prý...). Lidovci jednejte, dokud je čas, nechtějte dopadnout jako Unie svobody !!!
Roman Míčka
Autor je doktorandem na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.