Samizdat aneb v Rusku čert nespí
Naďa Johanová
51PRO
Ve všeobecném domnění, že u nás zvítězila svoboda tisku, po roce 1989 samizdatové materiály zanikly. V Rusku se však dnes tradice samizdatu chápou i propagátoři marxistické revoluční teorie.
Zánik samizdatových tiskovin se shodou okolností kryje s nástupem Internetu a týdeník Litěraturnaja Gazeta nyní konstatoval, že literatura šířená po síti čili „setěratura“ se v Rusku stala běžnou součástí života. Zrození Internetu přivítal prý leckdo: zoufalci hledající na síti útěk od reality, ale i znudění géniové. Mnozí si navíc nenechají vymluvit, že na Internetu vzniká svébytný druh umění a rodí se nový typ spisovatele budoucnosti.
Rovnostářství na síti
Propagátoři literatury na síti zavedli i vlastní pojmologii. Nový útvar se zve „metaromán“, jejž spisují návštěvníci „pavučiny“. „Háčkování“ je pro ně zábavným experimentem, nutícím je rozvětvovat námět, který se postupně ztrácí v četných odchylkách. Zdá se, že pro většinu uživatelů Internetu jsou právě takovéto pisatelské aktivity výrazem života v demokratické společnosti, neboť demokracie podle nich jak vidět znamená i možnost nesebekriticky umístit do sítě jakýkoli text.
Rozličná, leckdy nízká kvalita samizdatových děl, zveřejněných ještě klasickým tištěným způsobem, se projevila po nástupu demokracie v roce 1989, kdy bylo dovoleno vydávat vše. Litěraturnaja Gazeta navíc provokativně uvádí, že literatura je s demokracií neslučitelná, ba že k dnešnímu nemístnému zrovnoprávňování spisovatelů a nespisovatelů na síti prý došlo pod heslem humanity a demokracie. Profesionálovi na Internetu hrozí, že se promění v grafomana, jenž ignoruje kritiku, lže a skrývá se do anonymity. Umělecky neschopný grafoman má naopak šanci stát se rovnocenným účastníkem literárního života.
Lichva s neschopností?
Litěraturnaja Gazeta má v lecčems pravdu, například když ironicky poukazuje, že samizdat vytvořil nemístný kult deníkové literatury a na rovnocennou součást literární tvorby pasoval bezmála i deníčky dítek školou povinných. Do internetové literatury coby pokračovatelky samizdatu se však ruský list pustil až příliš urputně. Dnešní internetoví autoři, stejně jako kdysi „bytoví“ a „kotloví“ géniové publikující v samizdatu, prý trpí spikleneckým komplexem a střetává se v nich ješitnost se samolibostí. Týdeník se snaží vyvrátit mýtus samizdatu tvrzením, že s nástupem perestrojky začala bít do očí nízká kvalita nově zpřístupněné samizdatové literatury, která byla dříve potají přepisována na stroji a dostupná jen úzkému okruhu vyvolených. Ze zveřejněných samizdatových publikací, píše Litěraturnaja Gazeta, se v ruských knihkupectvích postupně staly literární ležáky. A dodává, že pokud se dnes autor uchýlí do Internetu s pocitem ublíženosti a s tím, že by nedokázal své dílo prosadit v knižním vydavatelství, jeho jednání není nic jiného než „lichva s neschopností“.
Staré struktury v novém obalu
Přijmeme-li názor, podle kterého literáti v samizdatu provozovali a dnes na Internetu provozují lichvu s neschopností, je třeba se ptát: s čím lichvaří ti, kdo se dnes v Rusku stáhli do síťové ilegality a na internetových stránkách rozšiřují pod názvem Samizdat materiál, nazvaný Projekt deklarace Svazu marxistů? Ruský list sice neopomněl zdůraznit antikomunistickou orientaci někdejších, většinou literárně nekvalitních samizdatových materiálů, nicméně k internetové propagaci marxismu se nevyjadřuje. Ale i beztoho se pobavíme nad formulací úkolů marxistické organizace, působících jako vystřižené z příruček vědeckého komunismu doby normalizace a dnes použitelné nejlépe v humoristickém magazínu na způsob Dikobrazu. Marxisté prý musí usilovat, aby se „marxismus stal hnutím ovlivňujícím společensko-politické myšlení a praktickou činnost“. Jejich povinností je „boj s reformismem a revizionismem“, „likvidace soukromého vlastnictví“, jakož i „integrace revolučního hnutí Ukrajiny do světových komunistických, dělnických a antiimperialistických hnutí“.
V Rusku tedy čert nespí. A je otázkou, zda páni marxisté zůstanou díky Internetu uvězněni ve své virtuální ilegalitě.
Naďa Johanová