Mediální bitvy

Martin Daneš

Většinu válek provázejí bitvy propagandistické. Kvůli provařenosti pojmu propaganda se v posledním desetiletí raději hovoří o bitvách mediálních. Na podstatě věci to nic nemění. Američtí odpůrci války ve Vietnamu nejprve na domácí půdě vyhráli bitvu o veřejné mínění a nedlouho nato se americká vojska potupně stáhla ze Saigonu.

Moderní nástroje mediální propagandy jsou díky sofistikovanější technice stále účinnější: digitální snímky mučení iráckých vězňů americkými vojáky v Bagdádu obletěly svět a v průběhu několika dní otřásly americkými pozicemi v Iráku i pozicí prezidenta Bushe ve vlastní zemi. Arabové v kápích je „trumfli“ videem s podříznutím hrdla amerického civilisty. Někteří Američané se ve svém přístupu k zajatcům volně inspirují gestapem; jejich muslimští nepřátelé se pak uchylují k odvetám ve středověkému stylu. Není se čemu divit: valná část obyvatel Středního východu dodnes ve středověku žije.

Kombinace středověku s přenosovými technikami 21. století tvoří perverzní atraktivitu nejnovějších mediálních bitev. Bin Ládin a jeho spojenci na ní ostatně stavějí celou svou strategii: teror proti nevinným lidem získává kýžený efekt teprve po celosvětovém zveřejnění šokujících záběrů s ním. Média plní svůj pochmurný úděl dárců neplacené reklamy pro fanatické zvrhlíky. Demokratické vlády mají ve své akci tu „nevýhodu“, že se nacházejí pod kontrolou vlastních občanů. Naopak teroristé neznají limity: tak jako světoví architekti projektující stále vyšší a vyšší mrakodrapy, i oni rádi překračují své meze v počtu zmasakrovaných obětí.

Washington mediální bitvu o Bagdád prohrává. Propuštění stovek místních vězňů i úvahy o stažení vojsk po předání moci prozatímní irácké vládě jsou tichým doznáním porážky tvrdého kursu prezidenta Bushe a ministra obrany Rumsfelda. Západ svou válku s terorismem vyhraje jen tehdy, nenechá-li si vnutit jeho metody boje. Bez mediálního vítězství totiž nebude ani toho reálného.

5/16/2004

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky