Kam Kryštof nemůže
Martin Daneš
Vzhledem k tomu, že Mladá fronta Dnes a její autoři jsou mými oblíbenými terči, neměl bych si nechat ujít příležitost je také jednou pochválit. Redakce deníku sledovala limuzíny některých ministrů při jejich ranním dojezdu před budovu Úřadu vlády a BMW ministra vnitra Stanislava Grosse stopovala dvakrát už od jeho domu. Jde o lehce populistické téma, avšak lepšímu bulváru, na nějž deník aspiruje, navýsost sluší. Navíc v případě kabinetu, který vyhlásil válku korupci, porušování dopravních předpisů, zkrátka všem nepravostem, je zjištění, že kašle na pravidla, jež předepisuje jiným, trefou do černého.
Mladá fronta nasadila své špehy na celou trasu mezi Grossovým bytem na pražském Barrandově a Strakovou akademií a zjistila, že ministr nechal ve středu 2. 6. šoféra s limuzínou před svým domem víc než půl hodiny čekat a na cestu vyrazil pouhých dvanáct minut před začátkem ranního zasedání vlády. Vůz spěchajícího ministra bez zapnutého majáčku podstatně překračoval předepsanou rychlost, mimo jiné v ulici se školou, a riskantní jízdou ohrožoval ostatní.
Na dotaz reportéra pak duchovní otec akce Kryštof přes tajemníka vzkázal, že „nesleduje“ počínání svého řidiče, který nese „výhradní odpovědnost“. Premiér Špidla mu dal o den později za pravdu. Je to zvláštní: vláda, která chce řídit stát, neuřídí ani vlastní šoféry. Ministr Škromach se Mladé frontě dokonce bezděčně doznal k milostnému poměru se svým řidičem. Na otázku, zda na něho dohlíží, odpověděl: „A vy své manželce říkáte…, jak má řídit?“
V daných souvislostech se mi vybavuje jeden vtip z dob hluboké totality: Víš, jak se pozná, že nám vládnou proletáři? Přece podle toho, že kolem tebe v šestsettrojce jenom proletí! Ano, už to platí zas: současná vláda se komunistům podobá nejen opěvováním sociálního státu, nenávistí k domácím živnostníkům, cudně skrývanou láskou k bohatým zahraničním firmám a sklonem k regulování všeho, nýbrž i stavěním sebe sama nad vlastní zákony.
6/7/2004
Martin DanešV roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky