Revoluční násilí

Emanuel Mandler

Nestačil jsem dosud čtenářům sdělit, že restaurace Na Kahánku má pro mne i jisté stinné stránky. Sedím totiž vždycky proti panu Machálkovi a přes jeho hlavu vidím velkou televizní obrazovku, na které se promítá…no ledacos. Tentokrát promítali něco velmi krvežíznivého, samé střílení, hoření a padání vozů do propastí, hrůza.

Řekl jsem svému společníkovi, že bohužel ne vše, co přichází z Ameriky, je zlaté a že je škoda kazit toto mírumilovné obyvatelstvo takovými drasťárnami. Vždyť si stačí připomenout sametovou revoluci. Státní převrat u nás nestál ani kapku krve. Revoluce bez násilí! Ať si o tom svět říká, co chce, pro mne je to společenský a politický výkon. - Pan Machálek se ošíval a řekl, že kupříkladu odsun Němců mu nepřipadá příliš mírumilovný. Ale zpět k listopadovému převratu. On si myslí, že to datum je ve skutečnosti dosti problematické. My jsme byli předposlední, kteří jsme svrhli komunistickou vládu, 9. listopadu padla berlínská zeď a my nic. Přitom na rychlosti hodně záleželo; lidé starého režimu měli dostat co nejméně času k tomu, aby dosáhli na vysoké funkce, a ve skutečnosti dostali času ještě víc.

Pokud jde o sametový převrat, co už jen se toho načetl a naposlouchal, jak je to bezvadné, že vše proběhlo bez jediného výstřelu. Vznikla celá ideologie sametovosti (sám prý jsem ji výborně přetlumočil) a ta způsobuje, že když někdo proti ní vystoupí a řekne: ne, takhle utlumeně jsme se chovat neměli, měli jsme vystoupit proti režimu dřív a ostřeji, pak ten člověk vypadá, jako by chtěl vydat celý národ teroru. -

Rozhodl jsem se neustoupit. To přece je pozitivní, když místo střelby nastoupí vyjednávání. A to se stalo. Vyjednáváním se obvykle dosáhne lepšího výsledku než násilím. - Teď se pan Machálek opravdu rozčilil. Co vás to, pane kolego, napadlo stavět vyjednávání proti násilí (násilím se u nás myslí hlavně demonstrace). Ovšemže se mělo s komunisty vyjednávat, vždyť měli vládu v zemi. Jenomže záleží na tom kdy mělo probíhat vyjednávání, s kým z nich a o čem. A vyjednávání se mělo podpořit „násilím“ (demonstracemi), anebo se aspoň mělo říct, že v případě neúspěchu vyjednávání nastoupí násilí. K tomu přece byla ta nejvhodnější doba. Vy si opravdu myslíte, že tehdy měli komunisté chuť střílet do davu? A kdyby byli vystřelili třebas jen ze špuntovky, všichni by se obrátili proti nim. Jenomže to takzvané Občanské fórum po listopadu 1989 pořádně nevědělo, co by mělo chtít. - S tím jsem rozhodně nemohl souhlasit. - Ale ano, pokračoval rozohněně pan Machálek. Vždyť původně měl převrat nastat podle pana Vondry (můj přítel ho jednou slyšel o tom hovořit) až v prosinci a měl připomínat spíš Matějskou pouť než revoluci. Chartisté plánovali na 10. prosince velkou pódiovou slavnost s vystoupením undergroundových i dalších souborů a tato slavnost měla zahájit vyjednávání s dosavadním režimem. Dobře, že se to nepodařilo, byli bychom jedinou postkomunistickou zemí, kde „převrat“ se udál pomocí Matějské poutě. - Trochu jsem se zastyděl a řekl jsem, že události, jak vidno, předběhly to, co se plánovalo.

Pan Machálek souhlasil a řekl, že události opravdu dokážou předběhnout to, co si lidé vymyslí. Ale co si chartisté vymysleli? Přečtěte i kterékoli vzpomínky a zjistíte že předem si nevymysleli nic. A času k naprojektování revoluce měli habaděj - celý rok 1989 nebo aspoň jeho polovinu. V tu dobu existovaly návrhy na vytvoření výboru opozice, který měl plánovat činnost a program disidentských skupin. Charta to několikrát odmítla a výsledkem bylo, že po 17. listopadu představitelé opozice nevěděli, co by měli dělat. Takže, myslíte si opravdu, že kdyby již předtím (21. srpna, 28. října!) svolaly opoziční skupiny demonstrace a vyzvaly komunisty k jednání o předání moci, byla by Praha zalita krví nevinných obhájců demokracie? - Řekl jsem, že si to ještě musím rozmyslet, to není jen tak, měnit názor. - Podle pana Machálka už ho asi jen tak nezměníme. Většina polistopadového galimatyáše se vtělila do skutečnosti… -. Počkat, zastavil jsem pana Machálka, ve všech postkomunistických zemích jsou velké potíže, vyplývající prostě z toho, že měly komunistický režim a že převrat nemohl být tak dokonalý, jak vy jste si to tady vymyslel. A vůbec, to si skutečně myslíte, že si v takových situacích někdo něco vymyslí a pak (pan Machálek řekl jízlivě „následně“) se to stane? - Pan Machálek ale už byl rozčilený a víceméně mne napadl, že mu neustále podsouvám pitomosti, na které on by nepřišel, i kdyby dlouho přemýšlel. Cožpak vůbec něco někdy ve společnosti probíhá tak, jak si to lidé předem vymysleli? A což teprve převrat. Ne, o to mu nejde, že události se vyvíjely jinak než si projektanti převratu vymysleli.To nic nemění na skutečnosti, že lidé se musí podílet na tom, co se stane a nesou za to příslušný díl odpovědnosti. V našem případě měli předem vymyslet (a bohužel nevymysleli) zásady pro převrat, vytvořit program, pracovat na personálních předpokladech pro staré i nové instituce. Skutečnost byla jiná: hlavní zásadou pro převrat bylo, že převrat bude něco jako pouť,přičemž komunisti budou vládnout dál na základě dohody s převratovým centrem podle disidentských dispozic; a personální předpoklady zněly „vezmi si každý, co jen můžeš“.

- Proboha, řekl jsem, kdyby tomu tak bylo, měly by tyto okolnosti nepěkný vliv na budoucnost, kdyby to byla pravda, museli bychom to pociťovat, nemyslíte? - Mého přítele ta otázka, zdá se, překvapila. Opravdu nechápu, řekl, jak to, že vy, jinak docela bystrý člověk, nevidíte důsledky nekvalitně provedeného převratu: profesionálně silnou pozici komunistů, těch komunistů, kteří po tolik let plundrovali tuto zemi. Nevidíte, jak mocní činitelé si dělají, co se jim zamane? Nekoukáte se na televizi a nezjišťujete, že se ze zpravodajství máme dozvědět ne to, co stalo, ale spíš to, co se nestalo - u nás i v zahraničí? Nevidíte hrůzný nepořádek v důležitých oblastech našeho života?

- Dobrá, odpověděl jsem, ale opravdu si myslíte, že to vše je důsledek toho, jak se u nás odehrál převrat v listopadu 1989? - Pan Machálek se lišácky usmál a pochválil mě, že aspoň na konec jsem položil správnou otázku. Ovšem že si nic takového nemyslí, řekl důrazně. Jsme přece jen lidé, chybující hříšníci a navíc máme různé zájmy. To co se stane, se pravidelně liší od toho, jak to lidé připravovali. O institucích platí totéž. Nicméně způsob, jímž byl „připraven“ a uskutečněn převrat, má na všech neduzích naší společnosti svůj podíl. Jaký, to snad vědí jen ti nahoře. Rozhodně bychom všechny tehdy napáchané chyby neměli hájit tím, jak jsme mírní, mírumilovní a skvělí.

- Řekl jsem panu Machálkovi, že si to promyslím, až budu schopen vůbec o něčem logicky přemýšlet. Domníval jsem se, že tím naše debata skončila, ale pan Machálek se pojednou ke mně prudce otočil a řekl, že co se týče té mírumilovnosti, co by tak říkali tomuto pojetí světa Izraelci a vůbec všechny národy, které bojují o svobodu a musí ji v nepříznivých, často bojových podmínkách udržet? On, Machálek, je přesvědčen, že nejsme od přírody zbabělí, ale že máme politiku, která z nás za každou cenu chce zbabělce udělat.