Exhibicionisté aneb Každý má špetku talentu

Richard Tesařík

LN 24.5.2008

Tesaříkův akord

Když jsem začal se sportem, tak taky kvůli tomu, že tam byly holky. Předvádět se, to byla silná motivace. Později mě i bratra exhibicionismus přivedl k šaškování na jevišti. Ostatně i mnohem slavnější sportovci se stali herci. Zkoušel to atlet Carl Lewis, ale naprosto bez talentu. I když, jak říká Jára Cimrman ústy Karla Infelda Prácheňského, každý alespoň špetku talentu má... Kuzmo Kuzmyčiiii. Talentu na rozdávání má ovšem Sean Connery, kdysi třetí na Mr. Universe v kulturistice.

Co by měl takový sportovec po skončení kariéry se svým exhibicionismem dělat? Jít k filmu! Dá se to zmáknout přes kaskadérství. Zářným příkladem je Zdeněk Srstka, bývalý výborný zápasník a velmi dobrý vypravěč s nezbytným darem osobního kouzla. Dělám s ním rád, protože on to odvypráví, a já shrábnu honorář. Když ve Stavovském, tenkrát Tylově, divadle Václav Hudeček režíroval Nápadníky trůnu a potřeboval, aby se někdo vrhnul po hlavě z výšky asi dva a půl metru na jeviště, Zdeněk řekl: jasně, rejžo, a předvedl to hned. Pak to dělal při všech reprízách a nikdy si neublížil.

Exhibicionismus žene lidi do různých akcí. Co takoví politici? Taky nejsou nic jiného než exhiboši. Jeden herec se dokonce stal prezidentem USA. Dobře že tak. Exhibicionismus je jedním z hybatelů lidského konání. O peníze jde ale až v první řadě.

Richard Tesařík
hudebník a herec