Kterak se soudružka ztrapnila
Richard Tesařík
LN 2. srpna 2008
Tesaříkův akord
Pravá neví, co dělá levá, levá neví, co dělá pravá. Taky se vám v dětství zatáčelo lépe doleva? Ať už při lyžování, bruslení, nebo na atletické dráze, kdy je příjemnější běžet do levotočivé zatáčky. Pro mě alespoň ano, nevím, jak pro leváky. Vím jen, že brácha, který býval výborným skokanem do výšky a měl odrazovou nohu pravou, nakonec skákal z levé, protože při valivém stylu prostě hůř zvládl pravotočivou rotaci.
Záhadná výjimka je valčík, který je lehčí doprava, ale stejně se koluje doleva. Taky mám sadu pěkných japonských nožů, ovšem pro praváky. Když jsem se ptal, jestli jsou také pro levoruké, odpověď byla lakonická. Ne! Leváky se Japonci nezabývají.
Kdysi se věřilo, že levá ruka od pekelníka jest, a za mého dětství byli leváci přeučováni na praváky. Když si představím, že by mě někdo předělával na leváka, tak mě polévá studený pot. Měl jsem spolužáka, který pěkně maloval, byl však levák a naše „souškačelka“, kterou jsme měli na kreslení, se ho jala předělávat. Levou zkrátka neudělal nic dobře. Jednou jsme malovali nějakého ptáka a ona se vrhla na spolužákův výkres se slovy, že to musí takhle a takhle. Celý obrázek nakonec namalovala sama. Protože my ostatní jsme nebyli hotovi, učitelka nám nechala odnést výkresy domů, abychom je dodělali. Příští hodinu známkovala a tenhle levoruký spolužák dostal čtyřku. Rozhostilo se ticho, protože kamarád prohlásil: Souško, to jste ale malovala celý vy...
Hezky se ocenila!
Mimochodem, ten kamarád se dodnes živí jako výtvarník.
Richard Tesaříkhudebník a herec
