Stačí svíčka a taktika podle Suvorova

Richard Tesařík

LN 28. února 2009


Tesaříkův akord

Každý mistr maže klistr, to je slogan posledních dní. Zvlášť když se teploty mění divokými skoky. Teprve pak se ukáže, kdo umí, ale taky kdo má jaké lyže a kdo umí namazat. Jako když sprintoval Razým. Ráno mu jely lyže jako po másle, v poledne jako po škváře. Abych tu ale nemistroval, protože nejsem mistr. Za léta lyžování se alchymie „mázy“ posunula do mně nepochopitelných tajností a fint. Když jsem dostal první lyže, bylo mi deset a byly to sjezdovky. Měly samozřejmě dřevěnou skluznici a byly bez hran. Zato s vázáním kandahár. Dostal jsem je k Vánocům, ale ten rok se jako na potvoru globálně oteplilo a pršelo, jen se lilo.

Dva roky před tím byla zase doba ledová - v Praze minus třiatřicet a uhelné prázdniny. Na ty vzpomínám s láskou. Jestlipak jsou uhelky ještě teď? Ovšem v lednu po oněch Vánocích se náhle ochladilo, napadl sníh a já si mohl nové lyže vyzkoušet. Na zahradě jsem je připnul na boty, a ajta, na lyžích byly zespodu nalepeny buchty sněhu. Otec mě totiž neinstruoval, že je třeba skluznici namazat nějakým voskem. Kamarádi poradili - vole, na to ti stačí svíčka, jen ji rozetřít. Byla to hrozná dřina, tak jsem koupil lak a skluznici nalakoval. A jezdilo to z kopce jako ďábel. Ale omlátil jsem se, a jak říkal Suvorov, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Dovolím si parafrázovat Cimrmana. Když se ptal plukovník Radetzki Alexandra Suvorova, co je v taktice nejdůležitější, Suvorov odvětil - přesila!

Richard Tesařík
hudebník a herec