Radost, byť trošku zaprděná

Richard Tesařík

LN 21. března 2009


Tesaříkův akord

Minule jsem psal o mistrovství světa v hokeji v roce 1959. Ale ze všech mistrovství mi nejvíc utkvělo to v šedesátém devátém. Mělo se konat zase v Československu, ale soudruzi se šampionátu nějak zalekli, a tudíž zřekli. Nebylo divu. Myslím, že by to neskončilo jenom rozmláceným Aeroflotem. Stejně by mě ale zajímalo, jak to tenkrát fízlové z StB zorganizovali. Mohli by nám to konečně sdělit, je to přece jenom už čtyřicet let. Nebo mi snad něco uniklo?Z toho mistrovství mám v hlavě obrázek Jožky Golonky, jak leží na ledě a buší hokejkou do ledu poté, co zavěsil parádního „banána“ Rusákům do sítě. A taky následné nepodání rukou po zápase. Rozmlácený Aeroflot a projev našeho hodného soudruha Husáka v neuvěřitelné českoslovenštině. V srpnu stejného roku pak válku na Václaváku. Co jiného to bylo, když někteří dobří dobytkové z lidových milicí stříleli ostrými do lidí? A pak už to šlo ráz naráz. Doktoři zakázali zpívat Martě Kubišové. Kteří doktoři? Přece doktor Štrougal a doktor Husák. To byl tenkrát dobově hořký vtip. A soudruh Husák vylepšoval svou neuvěřitelnou českoslovenštinu ještě neuvěřitelnějšími prolhanostmi a mnozí mu tleskali. A pak už zbyla jen bezmezná radost, když při jakékoliv příležitosti byli Rusáci poraženi. Taková trošku zaprděná radost. Radost to ale byla.

Byla krásná, ale zaplať pánbůh, že je to pryč.

Richard Tesařík
hudebník a herec