Greenpeace proti Parlamentu

Ondřej Krutílek

Pro EU už otázka globálního oteplování dávno není předmětem planých úvah. Teplo je a bude a může za něj člověk. Brusel se proto činí. Někdy však až s takovou vehemencí, že se dostává do pasti, kterou si sám nalíčil. Typickým příkladem je návrh, jenž by měl legalizovat technologii CCS - zachycování a skladování oxidu uhličitého v geologicky vhodných útvarech pod zemí, například v jeskyních či prostorách po vytěžené ropě. CCS by měla podle Unie zaručit, že se CO2, vytvářený kupříkladu tepelnými elektrárnami, nedostane do ovzduší, a tudíž nepřispěje k dalšímu oteplování planety.

Je tu však řada "ale". Pomineme-li pochybný předpoklad, že právní předpis sám o sobě vytvoří nové, lepší technologie pro skladování CO2, pak je to především cena. Stlačení oxidu uhličitého pod zem je totiž drahé - dvakrát tak dražší než jeho vypuštění při zakoupení tzv. emisních povolenek. Europarlament přitom chce, aby firmy touto technologií doplnily i stávající provozy. Což zaplatí zřejmě výrobci a v ceně, třeba elektřiny, nakonec i zákazníci.

Paradoxní přitom je, že takovému návrhu netleskají ani nejzarytější zastánci boje proti klimazměně. Například organizace Greenpeace tvrdí, že CCS pomůže jedinému: prodlouží poločas rozpadu zastaralých elektráren.

Jak z toho všeho ven, není jasné. Ví se jen to, že návrh by měl být projednán do konce letošního roku. Tak uvidíme.

Reflex, 27/2008