Smutné dědictví V+W

Martin Daneš

V posledních dnech se v médiích vynořily medailonky Jiřího Voskovce se vzpomínkami Čechů, kteří se s ním v New Yorku osobně setkali. K mé nemalé radosti, protože i pro mě ten druhý (první?) ze slavné předválečné autorské dvojice zůstával do značné míry neznámou osobností. Když se z Voskovce stal americký herec, točil Werich v Čechách veselé filmy pro děti s propagandistickým podtextem. Komunistický režim z něho vyrobil ikonu předválečné levicové avantgardy a umělecky jej zničil; nezdá se, že by si to Werich kdovíjak připouštěl, naopak z dochovaných záznamů s jeho potlachy čiší spokojená sebestřednost „živoucí legendy“. Werichova účast na shromáždění Anticharty v roce 1977 se stala smutnou derniérou umělcovy rozporuplné kariéry. Z Voskovce, jenž zradil svým odchodem do kolébky světového imperialismu, u nás přes jeho tamní umělecké úspěchy nejen za komunistů, ale vlastně dodnes zbylo jen to „V“, za paralelního rozvíjení protivného kultu Werichova. Werich byl přece „hodný“ a Voskovec ten „zlý“, ne?

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky