Mléko a evropská politika
Hynek Fajmon
Systém subvencí trhu s mléčnými produkty nepomáhá
Představte si, že by automobilky působící v České republice dostaly od Evropské komise pokutu za to, že vyrábí více aut než před vstupem ČR do EU. Něco takového by každý normální člověk považoval za absurditu. Stejně tak by každý hodnotil situaci, kdyby výrobce aut dostával z evropského rozpočtu dotaci v případě, že by se mu jeho automobil podařilo prodat v zahraničí. V případě mléka tomu tak je a nikdo se nad tím nepozastavuje. Společná zemědělská politika Evropské unie právě u této komodity nyní ukazuje svou nesmyslnou podstatu.
Pokuta
Česká republika dostala od Evropské komise loni na podzim pokutu (dávku) za překročení produkční kvóty na mléko. Nebyli jsme v tom naštěstí sami, ale to je slabá útěcha. Pokuta byla udělena také Itálii, Německu, Polsku, Španělsku, Kypru, Lucembursku, Rakousku a Portugalsku.
Všechny tyto státy překročily své národní produkční kvóty v kvótovém roce 2005/6. Celkový objem pokuty pro těchto devět států činí 377 milionů Euro. Pro samotnou Českou republiku má pokuta činit 5,1 milionu Euro tedy cca 143 milionů Kč. Úhrada pokuty není povinností ČR, ale jednotlivých producentů, kteří k překročení přispěli. V případě ČR došlo k celkovému překročení kvóty na dodávky o 16 590 tun. U kvóty pro přímý prodej naopak nedošlo k úplnému vyčerpání ve výši 611 tun.
Osobně jsem se setkal se šesti českými producenty, kteří takovou pokutu (dávku) byli nuceni zaplatit v řádu desítek i stovek tisíc Kč. Nikdo z nich nedokáže pochopit, proč takovýto systém vlastně existuje. Někteří to přirovnávali k 50. létům minulého století, kdy jejich předci museli platit pokuty za neplnění komunisty naopak záměrně vysoko stanovených dodávek některých zemědělských komodit. Dnes naopak platí pokutu za to, že vyrobili příliš moc mléka.
Plánování mléka
Kravské mléko je v EU uváděno na trh na základě kvót, které mají za cíl vytvářet rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Jako každá byrokratická regulace trhu však tento systém vytváří pravý opak v podobě permanentní nestability. Každý členský stát má k dispozici dvě referenční kvóty, z nichž jedna je určena pro dodávky mléka do mlékáren a druhá na přímé prodeje mléka spotřebitelům. Tyto národní kvóty jsou rozděleny mezi producenty na tzv. jednotlivé kvóty. Pokud producent překročí svou kvótu, tak musí platit výše uvedenou pokutu (dávku). Sazba pokuty činí 0,3091 Euro na 1kg překročeného množství.
Samotná produkce mléka v EU je následovně subvencována složitým systémem regulací pro jednotlivé případy. K dispozici producentům mléka je tedy například vývozní subvence, dále potom speciální systém podpory školního mléka, dotace na výrobu odstředěného a sušeného odstředěného mléka na krmivo. Dále existuje systém cenových podpor, který funguje na základě intervenčního nákupu sušeného odstředěného mléka, intervenční prodej téhož a intervenční skladování téhož produktu. Obdobný systém je v provozu také u másla. A k dispozici je ještě systém soukromého skladování mléčných výrobků. To vše je financováno z rozpočtu Evropské unie a v některých případech ještě navíc také z národních rozpočtů.
Centrální europlánování mléka je v platnosti již 22 let. Po schválení poslední reformy z roku 2003 by měl současný systém být v platnosti do 31. března 2015. Systém funguje tak, že pro každý členský stát je přidělena produkční kvóta pro dodávky a pro přímý prodej. Tato kvóta je pro Českou republiku stanovena přímo v Přístupové smlouvě. Rozdělení mléčných kvót mezi členské státy je zjevně nespravedlivé. Státy jako Německo, Francie, Nizozemsko, Dánsko nebo Irsko mají své kvóty stanovené extrémně vysoko, zatímco nové členské státy mají naopak své kvóty stanovené velmi nízké.
V ČR je evidováno 2 871 producentů mléka pro kategorii mléka na dodávky, což je v evropském srovnání poměrně malý počet svědčící o poměrně velké koncentraci producentů. Celková kvóta na mléko pro ČR nyní činí 2 678 932 tun ročně v kategorii mléka na dodávky. Celková kvóta pro přímý prodej mléka činí 3 211 tun ročně a evidováno je v této kategorii 264 producentů. Největším problémem je nízko dojednaná kvóta na mléka pro Českou republiku. Ta totiž nezohledňuje daleko vyšší produkční schopnost českého mlékárenství.
Dobře je to ostatně vidět v přiloženém grafu. Česká republika může vyprodukovat zhruba 268 kg mléka na obyvatele, ale u Belgie je to 331 kg, u Rakouska 344 kg a u Německa 348 kg. V důsledku toho mohou tyto staré členské státy chovat podstatně vyšší počty dojnic než je umožněno nám. Stavy dojnic proto v České republice uměle klesají se všemi negativními důsledky pro venkov včetně mnoha rozpadajících se prázdných kravínů, které najdeme po celém území ČR.
Cesta do budoucnosti?
Malý krok správným směrem představovala v září 2006 přijatá změna nařízení č. 1788/2003 na jejímž základě získali noví členové možnost jednorázově požádat o převod referenčního množství na přímý prodej na referenční množství na dodávky. Toto však celkovou situaci neřeší, protože se u kvóty na přímý prodej jedná o velmi nízké objemy. Přesto se tlak na objem produkce tímto krokem poněkud snížil.
Dobrou zprávou je rovněž to, že Komise v květnu 2006 v loňském roce schválila osmi novým členským státům včetně České republiky zvýšení jejich národních mléčných kvót z tzv. restrukturalizačního fondu. Celkově se osmi novým členským státům zvýšila kvóta o 671 000 tun, což představuje 0,5% mléčné kvóty EU-25. V případě České republiky tak byla kvóta navýšena o 55 788 tun, což představuje nárůst o 2,1%. Čeští producenti tak budou mít přece jen trochu větší prostor na trhu.
Hlavní otázkou ale je, zda má současný kvótový systém vůbec existovat. A pokud nikoliv, tak čím by měl být nahrazen. Tato otázka stojí i před českou politickou reprezentací, protože v prvním pololetí roku 2009 bude ČR v EU předsedat a bude tak mít příležitost prosazovat svůj postoj. Eurokomisařka pro zemědělství Marianne Fischer-Boelová se k systému staví poměrně kriticky. Ve svém nedávném vystoupení v Londýně prohlásila, že: "Jak možná víte, silně jsem signalizovala že věřím v to, že bychom neměli systém mléčných kvót po jejich vypršení v roce 2015 obnovovat." Eurokomisařka tvrdí, že systém potlačuje konkurenci, což je bezesporu naprostá pravda. Kromě toho je ale tento systém také terčem obrovské kritiky v rámci WTO. Především exportní subvence na mléko a mléčné produkty je v rámci WTO de facto neobhájitelná.
Ponechat v platnosti současný systém nebo jej opustit? Tak bude znít otázka. Osobně jsem přesvědčen o tom, že současný systém je nutné opustit, protože je neefektivní jak pro Českou republiku, tak také pro celou Evropskou unii. Není žádný skutečný důvod k tomu, aby tato komodita byla regulována. Volný trh v oblasti mléka přinese spotřebitelům lepší řešení v podobě stejně kvalitního mléka za nižší ceny než jsou ty dnešní. Volný trh by prospěl i českým producentům mléka a mlékárenských výrobků, protože je zřejmé, že jeho kapacita je vyšší a stále má k dispozici nemalé komparativní výhody zvláště oproti německé a francouzské konkurenci.
Česká vláda by se proto měla plně postavit za liberalizaci sektoru mléka. Současný systém nám nic dobrého nepřináší a bude nás dlouhodobě omezovat. Naopak systém volného trhu u mléka nám umožní využít našich komparativních výhod. O přechodu na systém volného trhu u mléka je nutné rozhodnout s dostatečným předstihem. Mlékárenství je náročné na kapitál a dlouhodobé investice. Proto je nutné o věci jednat už nyní a využít českého předsednictví v roce 2009.
Graf: Mléčné kvóty 2005/06
| stát | Belgie | Rakousko | Německo | Česko |
kvóta na
dodávky v t | 3 271 857 | 2 645 955 | 27 764 136 | 2 678 932 |
kvóta na
přímý prodej v t | 38 |574 | 104 434 | 99 691 | 3 211 |
