„Ideový tvůrce reforem“ se začíná odkopávat
Jana Dědečková
Jan Švejnar stále více přichází na chuť myšlence usídlit se na Pražském hradě a posílen posledním průzkumem, jehož výsledek byl médií shodně doprovázen omluvným tvrzením, že „o něm lidé málo vědí“, se hodlá zviditelňovat sám, a to i přesto, že nebývalou podporu mu poskytují některá média, veřejnoprávní ČT a „osobností“ z kulturně-mediální fronty. Na blogu, který mu aktivně a z vlastní vůle založil editor blogů LN Libor Stejskal, nevybíravě zaútočil na současného prezidenta V. Klause: „V.K. neříká pravdu, že jsem se neúčastnil přípravy privatizace,“ tvrdí Švejnar. „ Byl jsem ideovým tvůrcem reforem, ale chtěl jsem privatizovat jinak, lépe.“, hájí své zásluhy Švejnar a současnému prezidentovi přiznává pouze: „zásluhu za realizaci kuponové privatizace, která mimo jiné obohatila světový slovník o pojem „tunelování“. Je zvláštní, že i poměrně inteligentní lidé jako Švejnar podlehnou iluzi, kterou vytvářejí média a různé agentury veřejných mínění, a ani na krátkou chvíli je nenapadne, že poměrně úspěšný výsledek (36%) je výsledkem právě a jen faktu, že jsou veřejnosti málo známí. Jen tak dál, pane Švejnare, čím více budete psát, tím více se o vás dovíme. Domnívám se, že poměr sil by měl být skutečně vyrovnán. Seznámit nás se svými názory v takovém rozsahu jako V. K. sice už asi nestihnete, ale věřte, že vám budeme pozorně naslouchat.
Jak nesmyslně a rozdílně je možné vnímat a následně interpretovat skutečnost, dle míry svých sympatií, znalostí a aktivity, o tom svědčí otázka V. Moravce ve včerejším diskusním pořadu ČT, kdy se Moravec se zřejmou škodolibostí ptal poslankyně Šojdrové, zda prohlášení V.K. v souvislostí s mládím O. Lišky, není nekonzistentní, když sám v minulosti jmenoval do funkce tehdy 30letého I. Pilipa? Zatímco redaktor ČT Moravec, jehož nechuť k současnému prezidentovi je všeobecně známá, spatřuje ve výroku nekonzistentní postoj, já v tomto výroku naopak velmi dobře vnímám jeho zúročenou zkušenost. Ivan Pilip byl totiž nejhorším ministrem školství v novodobé historií a jeho působení kritizovala nejen řada akademiků, ale i řada odborníků a pracovníků ve školství. Nevím jak je na tom O. Liška, který si velmi rychle uvědomil, že vypadl ze své role otevřeného a komunikativního hocha a svou arogantní repliku vůči prezidentovu výroku zmírnil, ale např. Ivan Pilip nestačil dospět dodnes, což jsme mohli zjistit z jeho chování v Nedělní partii TV Prima.
Moravcovu podjatost vůči současnému prezidentovi lze odvodit nejen skladbou otázek, potměšilým moderováním, sugestivními otázkami, ale také výběrem hostů. Včera to byl i dřívější Klausův vášnivý propagátor, bývalý přítel, obdivovatel a spolupracovník Tomáš Ježek, který dnes stejně jako Švejnar tvrdí, že už tehdy přesně věděl, jak na privatizaci. Musím říct, že i kdyby to byla pravda, čemuž absolutně nevěřím, dnes je nám jejich poznání platné jako mrtvému zimník.
Důkazem, že si s nějakým vyváženým prezentováním různých politických pohledů na problematiku společnosti nedělá Moravec, ale ani zpravodajství ČT, byl nakonec i další host Moravcova pořadu – místopředsedkyně školského výboru M. Šojdrová, které je nastaven mikrofon vždy, kdykoli se jedná o resort školství. Kolik z vás zná názory předsedy tohoto výboru - Waltra Bartoše, který je – světe div se, - členem nejsilnějšího koaličního člena ODS?
Zatímco poslanecká sněmovna na jaře z důvodů málo vyvážené prezentace různých politických pohledů neschválila Zprávu o činnosti ČT, za nezájmu médií, ale také poslanců, schválila v pátek Zprávu o hospodaření ČT. Stačila ji k tomu jen skutečnost, že veřejnoprávní televize není v červených číslech. Po zvýšení koncesionářských poplatků, ponechání reklamy a při současném rabování archivů, by televizi do černých čísel dokázal dovést snad už jenom Ivo Mathé, a to ještě v případě, že by byl ředitelem a chystal se mesiášsky zachraňovat společnost před mafiemi, a to podporou vzniku nějaké té havloidní straničky, typu US. Ne, že by se za ředitelování Janečka zvětšila průhlednost hospodaření (pokud vím, tak zákon stále ještě nedovoluje, aby do ČT mohl NKÚ), ale na rozdíl od Mathého je současný ředitel příliš pragmatický a umí si především spočítat svou „malou domů“, kterou mu nejen Rada ČT(vysoké odměny, prémie), ale nakonec i poslanci svou přízni (nezájmem o hospodaření ČT) poskytují.
Závěrem se jen krátce vyjádřím k ministrovi zdravotnictví T. Julínkovi, který na Primě znovu obhajoval reformy. Popsáno a řečeno již bylo hodně. T. Julínek sklízí kritiku lékařů, veřejnosti a také médií. T.Julínek, jako málokterý člen vlády, má moje sympatie a držím mu všechny palce, aby svou představu uvedl do praxe. A to nejen proto, že jsem téměř 20 let nebyla u lékaře, takže poplatky v ordinacích se mě prozatím až tolik netýkají, ale hlavně proto, že mi poslední dobou stále více připadá, že nejvíce kritiky se snáší na hlavu toho, kdo pracuje a reformy skutečně dělá. I pro média je zřejmě přijatelnější dělat dluhy a žít na úkor druhých, jako tomu bylo posledních osm let. . Neměli bychom však zapomínat, že Paroubkovo ujištění „státní dluhy se přece platit nemusí „ neplatí. Nehledě na to, že nehodlám podporovat falešnou solidaritu se zdravými nemocnými, ani s rodiči, kteří za narození dítěte dostanou 17 tisíc a přitom v souvislosti s reformou hrozí finančním kolapsem rodiny, pokud budou platit 350 Kč za hospitalizaci při porodu.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
