Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


REACH a moc nad hospodářstvím

Tomáš Haas

REACH je anglická zkratka pro registraci, evaluaci (hodnocení) a autorizaci (povolování) chemických látek. Je to vtipný a účinný akronym, a není divu, že se vžil pro označení evropského nařízení, kterí se právě těmito činnostmi zabývá. Slovo „reach“má ale v angličtině i jiný, svůj vlastní význam. Podstatné jméno „reach“ do češtiny překládáme jako „dosah“ a sloveso „to reach“ znamená „dosáhnout“, nebo „docílit“ něčeho.

Málokdy se stane, že anglický akronym nejen že v překladu neztrácí svůj původní anglický význam, ale ve skutečnosti na významu nabývá. U slova REACH tomu tak je. U nařízení REACH je podstatý nejen jeho dosah, ale i to, čeho jím chce navrhovatel zákona, kterým má být u nás implementován, docílit.

President republiky dnes vrátil Sněmovně zákon o chemických látkách a chemických přípravcích - právě ten, který je znám pod zkratkou REACH..

Tento zákon je povinnou implementací nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006, ve znění opraveném nařízením vydaném v Úředním věstníku Evropské unie L 396 dne 30. prosince 2006.

Zákon ruší 20 dosud platících zákonů a vyhlášek regulujících chemický průmysl a nahrazuje je zapracovaným nařízením Evropského parlamentu z prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, která samo obsahuje celou řadu dalších zrušení a změn evropských směrnic.

U dozorových orgánů státní správy má dojít k přerozdělení kompetencí v oblasti dozoru nad výrobou, distribucí a užíváním chemických látek, některé budou odňaty, některé upravovány a velká většina bude převedena na Ministerstvo životního prostředí.

Dalo by se očekávat, že jednou z právních norem dotčených novým zákonem, bude i zákon, který kompetence ministerstev upravuje, zákon č. 2/1969 Sb.

Ten ale kupodivu dotčen není. Kvalifikovaným legislativním právníkům by asi dalo hodně času a práce proplést se kličkami nového zákona a jeho vztahů k zákonu který nazýváme „Kompetenční“ a který vláda potichu, po špičkách, obchází. Byla by to ale práce zbytečná. Vláda už ví, že je vše v pořádku. Překvapivě se v důvodové zprávě vůbec nezmiňuje o souladu s kompetenčním zákonem. Ano, důvodová zpráva v jednom odstavci hovoří o souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky. Vůbec ale nejde o kompetenční zákon, ale o Listinu základních práv a svobod. Cituji z důvodové zprávy: „Zákon ukládá plnění nových povinností novým subjektům. Článek 4 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod stanoví, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Navrhovaná právní úprava bude zákonnou úpravou, proto je požadavek Listiny základních práv a svobod splněn.“

Listina základních lidských práv a svobod ale nedává práva a nepotvrzuje svobody státních orgánů, má chránit práva a svobody občanů. Kompetence orgánů státu nejsou předmětem ustanovení Listiny. Jsou stanoveny zákonem č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (kompetenční zákon). Předložený zákon upravuje, ruší a předává kompetence ministerstev životního prostředí, průmyslu a obchodu, zdravotnictví, zemědělství a financí, aniž při tom přihlíží k ustanovením kompetenčního zákona, nebo je patřičně upravuje.

Vláda se odvolává na to, že zákon je povinnou implementací evropského nařízení.

Není ale pravdou, že tato novela „implementuje přímo použitelné předpisy ES“. Vláda odůvodňuje masivní přesun kompetencí na Ministerstvo životního prostředí a zřízení centrálního dozorčího orgánu, kterým se má stát Česká inspekce životního prostředí pouze „nutností centralizovaného přístupu k dozoru“ a obecným odvoláním na Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES), č. 1907/2006.

Zákon jde daleko za nařízení 1907/2006. Toto nařízení má sloužit k řízení technických, vědeckých a správních hledisek výroby a užívání chemických látek na úrovni Společenství a zřizuje ústřední subjekt, Evropskou agentura pro chemické látky, plnící tuto úlohu. Členským státům nařízení nenařizuje povinnou organizační strukturu k jeho implementaci, kromě jediného požadavku, kterým je určení orgánu, nebo orgánů (viz Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES), č. 1907/2006, Článek 121), příslušných k hodnocení rizik, registraci a kontroly výroby, distribuce a užívání chemických látek. Přitom nebrání tomu, aby příslušných orgánů bylo více, aby jimi zůstaly orgány, které se ve členských státech touto činností již zabývají, a dokonce ani nebrání tomu, aby pro realizaci dílčích, z nařízení vyplývajících úkolů, byl příslušnými orgány určen úplně jiný subjekt (viz Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES), č. 1907/2006, Článek 45).

Státy jsou vázány povinností nařízení implementovat, v oblasti registrace chemických látek jsou jim dány nové povinnosti, ale není jim předepsáno, že musí drasticky změnit stávající organizační strukturu dozoru nad výrobou a užíváním chemických látek. Je jejich vnitřní věcí jak realizaci nařízení zajistí. O tom, že má být zřízen centrální dozorčí orgán v rámci Ministerstva životního prostředí, na který budou převedeny téměř všechny dozorčí kompetence čtyř resortních ministerstev, Krajských úřadů a Krajských hygienických stanic a dalších správních a kontrolních orgánů, nerozhodl ani Evropský parlament, ani Rada, ale naše vláda.

Pod pláštíkem „ochrany životního prostředí“ dochází k pozvolnému přesunu regulačních a kontrolních pravomocí v nejdůležitějších oblastech národního hospodářství na Ministerstvo životního prostředí.

MŽP je již dnes arbitrem téměř všech klíčových politik a rozhodnutí v energetice, dopravě, průmyslu a zemědělství.

Mocensky začíná kontrola enviromentalistů nad českým hospodářstvím připomínat kontrolu kterou kdysi vykonávaly stranické orgány. Stejně jako se kdysi žádné rozhodnutí neobešlo bez jejich schválení, je dnes třeba pro každé rozhodnutí obdržet schválení orgánů životního prostředí - a tam kde to nestačí zaskočí všemožná a téměř všemocná enviromentalistická hnutí a nevládní organizace, zákonem oprávněné vstupovat jako účastník do správních řízení. Stejně jako se kdysi bez „požehnání strany“ neobešlo žádné rozhodnutí až do úrovně jednotlivých podniků, podléhá dnes kontrole a regulacím enviromentalistů i rozhodování celé podnikatelské sféry - opět až do úrovně rozhodování jednotlivých podniků.

Enviromentalisté mají již dnes dostatek síly zastavit každou stavbu, každý podnikatelský záměr a téměř každou technologii.

Mají dostatek sil k tomu, aby prosadili státní podporu jimi preferovaných a útlum jiných, jimi označených technologií, bez ohledu na smysl a ekonomické dopady takových opatření a rozhodnutí.

Mají dnes již dokonce dostatek sil k tomu, aby stejnými metodami, pomocí nařízení, závazných směrnic a povinných opatření určovali a regulovali energetickou a hospodářskou politiku na nadnárodní úrovni.

Závazné nařízení evropské unie o kontrole a registraci chemických látek, tzv. REACH, je bezprecedentním krokem. Tímto nařízením se veškerý evropský chemický průmysl převádí pod přímou nadnárodní kontrolu evropských enviromentalisů. Státy Unie poprvé ztrácí kontrolu nad celým klíčovým průmyslovým odvětvím. Ztrácí jí ve prospěch nevoleného orgánu Unie, „Evropské agentury pro chemické látky“. Nejedná se jen o nějaké další opatření Unie, o další z mnoha směrnic. Jedná se o úplné ovládnutí celého chemického průmyslu.

Cituji z důvodové zprávy k zákonu, kterým má být toto „znadnárodnění“ uskutečněno:

„Orgány státní správy se rozšiřují o Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jeho účast je nezbytná, neboť
veškeré činnosti spojené se zajištěním chemické bezpečnosti budou realizovány průmyslovou sférou na její náklady. Účast Ministerstva zdravotnictví bude redukována, neboť registraci chemických látek bude nyní provádět Evropská agentura pro chemické látky v Helsinkách. Účast Ministerstva životního prostředí bude zvýšena s ohledem na zajištění funkce příslušného orgánu a vytvoření kontaktního místa pro poskytování poradenství zúčastněným osobám.

U dozorových orgánů státní správy dojde k přerozdělení kompetencí, což bude mít dopad především na Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP). Dochází k úplnému zproštění povinností krajských úřadů a ke zproštění velké části povinností krajských hygienických stanic na úkor ČIŽP. Krajské hygienické stanice budou nadále vykonávat dozorovou činnost pouze pro předměty běžného užívání podle zákona o ochraně veřejného zdraví, kdežto krajské úřady se na dozorové činnosti nadále podílet nebudou v souvislosti s nutností centralizovaného přístupu k dozoru. ČIŽP bude zabezpečovat veškerou dozorovou činnost u výrobců, distributorů i následných uživatelů chemických látek v návaznosti na nařízení REACH a další přímo aplikovatelné předpisy ES.“


Ministerstvo obchodu a průmyslu tedy stane pouhým orgánem státní správy, který bude dbát jen o to, aby průmyslové podniky řádně přispívaly na realizaci činnosti Agentury a jejího zástupce v České republice - Ministerstva životního prostředí.

Ministerstvo zdravotnictví už nebude registrovat zdraví nebezpečné chemické látky vyráběné českými podniky na území České republiky. Tato činnost přejde na evropskou agenturu v Helsinkách a její český kontaktní orgán - Ministerstvo životního prostředí.

Zrušuje se zmocnění pro Ministerstvo zemědělství, které se na stanovení seznamu nebezpečných látek nadále nepodílí. Jeho roli v kontrole v zemědělství užívaných chemických látek převezme Ministerstvo životního prostředí, český „příslušný orgán“ evropské agentury v Helsinkách.

Krajské úřady budou zcela zbaveny dozorových kompetencí v ochraně obyvatelstva před nebezpečnými látkami na území kraje. Jejich pravomoci budou přeneseny na evropskou agenturu v Helsinkách a její český kontaktní orgán - Ministerstvo životního prostředí. Na dozorové činnosti se nadále podílet nebudou - v souvislosti s nutností centralizovaného přístupu. Tato činnost přejde na evropskou agenturu v Helsinkách a její český kontaktní orgán - Ministerstvo životního prostředí.

Krajské hygienické stanice budou zproštěny velké části svých pravomocí. Ty přejdou na Českou inspekci životního prostředí, orgán Ministerstva životního prostředí, českého zástupce evropské agentury v Helsinkách.

Česká inspekce životního prostředí bude zabezpečovat veškerou dozorovou činnost u výrobců, distributorů i následných uživatelů chemických látek v návaznosti na nařízení REACH a další přímo aplikovatelné předpisy ES.

ČIŽP a Minsterstvo životního prostředí, jako příslušný orgán evropské agentury, se tak stane jedinou a všemocnou policií nad výrobou, distribucí a konečným užitím každé u nás užívané chemické látky.

Tento přenos pravomocí pod střechu jednoho ministerstva, centralizace všech kontrolních pravomocí do rukou jednoho orgánu, bude mít za následek to, že nám vyroste jedno mocenské megacentrum kontroly průmyslu, které navíc nebude v tomto směru podléhat vládě a parlamentu České republiky, ale jakési vzdálené agentuře úředníků v Helsinkách, jmenovaných jinými úředníky v Bruselu.

My to budeme jen platit. Jistě se ptáte, kolik budeme platit. Nebojte se, nebude to téměř nic stát. MŽP nám tvrdí, že to vše zvládne za 7 milionů na investice, 5 milionů za nájem a pouhých 28.5 milionů za vše ostatní. Provozní náklady budou jen 5 milionů ročně mezi rokem 2008 až 2018. Téměř se mi chce zvolat „No nekupte to!“

Kolik to bude stát podniky v chemickém průmyslu (tedy i nás, protože se to jistě odrazí v cenách prakticky všech průmyslových výrobků a potravin)?

„V letech 2003-2005 byly v ČR zpracovány 4 studie ekonomických dopadů nařízení REACH na průmyslový sektor. Podobné studie byly zpracovány téměř ve všech členských státech. Vlastní studie zpracovala i Komise. Obecně je třeba říci, že jednotlivé studie používají odlišné metodiky a vycházejí vesměs z návrhu nařízení REACH, který byl k dispozici v době jejich zpracování (z roku 2003). Jejich výsledky je obtížné porovnávat a níže uvedené odhady je třeba chápat jako orientační.

Podle odhadu Komise se mohou reálné náklady na plnění povinností uložených v nařízení REACH v chemickém průmyslu pohybovat v rozmezí 2,8 - 5,2 miliardy eur (pro E-15). Studie provedené v ČR naznačují, že náklady chemického průmyslu se mohou pohybovat v rozmezí 2 - 6,2 miliardy Kč. Tyto náklady však byly zpracovány za předpokladu, že pro každou látku bude nezbytné vykonat všechny příslušné testy, což není reálné. Uvedené náklady budou rozloženy do období 11 let po nabytí účinnosti nařízení.

Náklady ostatních odvětví (textilní, automobilový, papírenský, elektrotechnický a dal.) se v jednotlivých členských státech velmi liší podle postavení těchto odvětví v národních ekonomikách. Výsledky v ČR ukazují, že přímé náklady těchto odvětví budou řádově shodné s chemickým průmyslem.“


MŽP tedy ještě neví kolik to bude stát státní pokladnu a nemá ani ponětí, kolik to bude stát průmysl.

Jak to potom Ministerstvo životního prostředí dokáže?

Například v oblasti ochrany veřejného zdraví to bude jednoduché a levné:

„V rámci přerozdělování kompetencí bude ČIŽP nově řešit také problematiku ochrany zdraví lidí, kterou se dříve zabývaly krajské hygienické stanice. Proto bude nutné, zajistit alespoň 10 pracovníků s lékařským vzděláním se zaměřením na toxikologii, kteří budou moci vést správní řízení týkající se aspektů ochrany zdraví osob pro určení výše pokut, jak ukládá novela.“


Ministerstvo životního prostředí zřejmě nahradí kvalifikované a drahý personál dnes pracující pro Krajské hygienické stanice, deseti kvalifikovanými toxikology, kteří povedou správní řízení.

Mohlo by nás napadnout, že by nám Ministerstvo životního prostředí mohlo ušetřit ještě více. Pro určení výše pokut, což má být, jak se zdá z důvodové zprávy k tomuto přesunu kompetencí, hlavní náplní práce inspektorů ČIŽP, by možná stačilo zaměstnat na částečný úvazek deset či patnáct do důchodu odcházejících městských strážníků s bohatou praxí v pokutování.

Opatření ovšem nemá jen náklady. Povede k úsporám v nákladech za zdravotní a sociální péči. MŽP jen zatím ještě neví, kolik nám tím ušetří. „Míra nejistoty těchto odhadů je ještě významně vyšší než ve výše uvedených případech, nicméně pozitivní dopad lze očekávat.“

Jistě se též ptáte, co si od toho Ministerstvo životního prostředí, které je vedeno snahou ono Evropské nařízení do naší legislativy tímto legislativním návrhem co nejúčinněji implementovat, vlastně slibuje. Bude to vůbec mít nějaký pozitivní dopad na zdraví obyvatel a na životní prostředí?

Nebojte se, bude.

„Lze říci, že navrhovaná novela zákona bude mít pozitivní dopad na životní prostředí, jelikož
cílem této novely zákona je předcházet možným negativním dopadům na životní prostředí a lidské zdraví.“

Vidíte? Novela zákona bude mít pozitivní dopad, protože jejím cílem je nemít negativní dopad. Jasné?

Zákon v nějaké formě přijmout musíme. Evropská unie si to žádá.

Velmi se mi ale nelíbí, že MŽP situaci využívá k tomu, aby na sebe strhlo všechnu kontrolní moc nad celým důležitým průmyslovým odvětvím (a nepřímo nad mnoha dalšími) přesto, že samo ani nezná náklady tohoto opatření, ani neví v čem má být prospěšné. Že chce zbavit zdravotnictví, které je k tomu jediné kompetentní, kontroly nad něčím, co může znamenat zvýšená rizika pro zdraví občanů. A že se právě toto ministerstvo má stát autokratickým carem kontrolujícím naše hospodářství, naše zemědělství a náš průmyslu.

Ještě více se mi nelíbí, že naši zákonodárci přijali tento zákon jako ovce, bez diskuse. Přijat byl v obou komorách téměř jednomyslně, jeden senátor hlasoval proti. Není to poprvé. Poslanci a senátoři si často, když dojde na nějakou povinnou implementaci evropské legislativy, nedají práci návrh zákona ani přečíst. Je to povinné, přijmout se to musí, tak nač s tím ztrácet čas. Evropská nařízení do našeho práva skutečně přijímat musíme. Taková jsou pravidla a taková jsme je přijali. Mohli by se ale minimálně zamyslet nad tím, JAK je implementujeme, zda jsou i jiné cesty vedoucí k implementaci evropské legislativy a zda vláda zvolila tu skutečně nejlepší.





Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES), č. 1907/2006




Článek 45


Příslušný orgán


1. Agentura odpovídá za koordinaci procesu hodnocení látky a za zajištění toho, že látky obsažené v průběžném akčním plánu Společenství jsou vyhodnoceny. Spoléhá se přitom na

příslušné orgány členských států. Příslušné orgány mohou při provádění hodnocení látky určit jiný subjekt, který bude jednat jejich jménem.



Článek 121


Určení


Členské státy určí příslušný orgán nebo příslušné orgány odpovědné za plnění úkolů uložených příslušným orgánům podle tohoto nařízení a za spolupráci s Komisí a s agenturou při provádění tohoto nařízení. Členské státy přidělí příslušným orgánům přiměřené prostředky, aby jim, společně s veškerými dalšími dostupnými zdroji, umožnily účinně a včas plnit své úkoly podle tohoto nařízení.



Tomáš Haas
 
  Přístupy: 27544 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA