Periskop

Jaroslav Matuška

Motto: Vidím to z ponorky a občas je mlha.

Před nedělním obědem jsem se šel trochu provětrat. Z tramvaje jsem vystoupil na Pohořelci, prošel po schodech tunýlkem ke Strahovskému klášteru. Výhled na "ve slunci se topící" Prahu byl skutečně bella vista. Šel jsem dál po vrstevnici, potom dolů, podle zdi US ambasády. Na lavičce seděl zajímavý muž s vousem, jeho pes se zalíbením díval do Seminářské zahrady a na Prahu. Měl jsem velké pokušení, položit mu zajímavou otázku, co si myslí o Lisabonské smlouvě. Netroufl jsem si, poodešel jsem kousek dál, zastavil se, a řešil jsem dilema, jestli se mám vrátit anebo pokračovat v cestě. Bylo by mě trapně, kdyby mě poslal kamsi. V tu chvíli jsem si vzpomněl na J.D. s její Virtually. Tam je to místo, kde se mohu virtuálně s lidmi setkat, pokecat, pofilozovat, popolitizovat, popolitologisovat, posílit svoje ego, projevit radost i zármutek, promýšlet volební program pro ODS, dělit jim funkci předsedy na dvě, navrhovat vhodné kandidáty, posílat jednoho Japonce do Prkvančic, E.Kocourka chválit za literární talent, rozhledu Pepana Jepiczy se obdivovat, Milenu jako Varadinkovou objevovat, s někým souhlasit, s jiným nesouhlasit. Byl to zkrátka fajn pocit, že vlastně nejsem tak sám. Docela jsem se už těšil na oběd. Televizní debata současně s tradičním českým národním jídlem. Zkrátka pohoda. Dokonce jsem si vzal papír a tužku, chtěl jsem si dělat poznámky, aby ten můj kritický pohled byl skutečně fundovaný, jak se mnohdy říká.

Během vystoupení premiéra jsem si toho moc nepoznamenal, jeho odpovědi redaktorovi zněly profesionálně, věděl rozhodně co říká. Vzpomínám si na jeho debatu s Jiřím Paroubkem, kde ho žádal, aby mu pomohl s tou třetí věcí, na kterou si nemohl vzpomenout. Soupeř se mu tedy vysmál: Proč bych vám měl pomáhat? Dneska máme už jiného předsedu. Prý 80% odesáků je pro Lisabonskou smlouvu. Moravec mu sice kontroval, že 55% lidí je proti ratifikaci. Premiér mu vysvětlil, že existujeme v podivném meziprostoru a že i z důvodů geopolitických, by hlasoval pro LS. A že bychom se měli bát toho velkýho na východě. Tečka. V ten moment se se mnou začalo něco dít. Trochu se mi z toho točila hlava a vepřová dostávala jiný der Nachgeschmack /našel jsem si to ve slovníku/.

Na Primě jsem s Pavlem Bémem pookřál. Duhové rozkročení ne, lepší je jít naproti pravicovému elektorátu. Na jasnou otázku moderátora odpověděl primátor Bém, že pro Lisabonskou smlouvu by ruku nezvedl. V tomhle bodě "byl můj". Š články paní Varadinkové v MF Dnes jsem vždycky "souzněl". S jejími komentářemi v současné době na Virtually jsem měl problém. Nyní začínám chápat, proč premiéra nemůže ani cítit. S rozkročením si to musím ještě v hlavě srovnat. Chtěl jsem před časem napsat glosu se šíleným názvem Zkřížit nohy, provaz a rozkročení. Sháněl jsem ten známý článek Josefa Zielience i na sekretariátě Evropských demokratů, ale neuspěl. Vzpomínám si, že tehdy, v roce 1996, se mi líbil jeho návrh na získání nestraníků do odborných funkcí.

Jsem "flexibilní", změna názoru mě neporazí, kdo si počká, ten se dočká. Po kongresu určitě budeme chytřejší. Jo, málem bych zapomněl. Docela se mi líbil nápad, který padl z úst pana Šimůnka. Bém do funkce ministra zdravotnictví. Ber, nebo neber. Pavle Béme bouchni do toho tlačítka a ber. Ministr Julínek je charakter, ale to je v politice často na škodu. Výsledky, hoši, rozhodují. Potom jdete nahoru. V kterém patře je Pupkin a kde je Jezevec. V té noře.