Nechtěný hrdina

Joska Zoceli

Už druhým dnem jsem se cítil nesvůj a nemohl jsem přijít na to proč. Až mi konečně došlo, že už druhým dnem se mi neozval pan Šinágl, fenomén českého internetu. Jsem zvyklý dostávat od něj průměrně asi tak pět e-mailů denně (pečlivě a s potěšením prohlížím všechny), ale teď už druhým dnem nic. A pak najednou blesk z čistého nebe: Dnes 25.9.2005 zemřel MUDr. Jan Chmelař. Bylo mu teprve čtyřiapadesát.


Pana doktora Chmelaře jsem neznal. Nikdy jsem k němu nešel ani s rýmou ani s kašlem. Na rozdíl od čekárny plné pacientů. Jednou, takhle před pěti lety, mezi nimi byl i jistý Vladimír Hučín. Za to, že mu dr. Chmelař nechal proplácet nemocenskou v době, kdy Hučína po zatčení vězeňský lékař prohlásil, bez Chmelařova vědomí, práce schopným, ho socialně-demokratická mafie pohnala k soudu. Šlo o celých 7600 Kč, které Hučín po zjištění a propuštění z vězení vrátil.


Státní žaloba byla nekompromisní - jak je ostatně pevným pravidlem kdykoli a ke komukoli, objeví-li se ve spisech jméno Hučín. Za chybu, jíž se dopustily státní úřady, a které si v BIS, někdejším zaměstnavateli kpt. Hučína, všimla až paní účetní, vyžadovala žaloba pro Hučína rok v base a pro Chmelaře pokutu 20.000 Kč. Po tom, co byla žaloba naprosto nepodjatým soudem za vedení naprosto nepodjatého soudce těsně před vynesením rozsudku překvalifikována(!), byl Hučín odsouzen na 6 měsíců s podmínkou na rok, dr.Chmelař dostal pokutu 10.000 Kč.


Hučín a Chmelař se odvolali. O devět měsíců později byli obžalovaní osvobozeni, proti čemuž se státní zástupkyně odvolala, ač k tomu neměla žádný podstatný důvod, jak vyšlo najevo o půl roku později, 14.9.2005 u VS v Olomouci, kde byli Vladimír Hučín i MUDr. Jan Chmelař definitivně zproštěni viny. Janu Chmelařovi zbývalo k radosti z vítězství pravdy pouhých 10 dní života.


Pan doktor Chmelař měl od začátku na vybranou. Nic mu nebránilo podvolit se justiční zvůli, přiznat jako Galileo, že se snad popletl, vyfasovat pokutu a "mít klid". Že by tím šance V. Hučína utrpěly nezahojitelnou ránu, je bez řečí. Jenže on byl z Čapkovské líhně doktorů, kteří berou svou profesi jako poslání. A tak se dr. Chmelař postavil na zadní. Z vyššího principu mravního.


Doktor Chmelař nevypadal jako hrdina. Soud snášel těžko. Mnoho lidí si všimlo jeho obav při každém soudním jednání. Krůpějí mrazivého potu na jeho čele. Stavu hluboké deprese, uměle prodlužované nestoudností žalobkyně, údajně zastupující zájmy státu. Státu, který si nechá utéct milióny, ale za 7600 korun (státním omylem vyplacených a po zjištění stavu věci benefaktorem-z-nedopatření do haléře státu vrácených) stíhá ty, kdo na omylu nenesou vinu - a viníky nechá bez povšimnutí.


Doktor Chmelař nevypadal jako hrdina. A přece... Kdo jste ho měli rádi, zachovejte mu vzpomínku. Čest jeho památce.


•


Další soudní jednání o zbývajících obviněních v kauze Hučín bylo 22.9. naprosto nepodjatým soudem po pouhém dni a půl odloženo na 21.-24.11.2005 pro údajnou nepřítomnost svědků (seděli na chodbě soudu).