Petr Štěpánek mezi bludem a pomluvou

Jan Červenka

Autor příspěvku „CVVM mezi realitou a manipulací“ uveřejněném 18. listopadu 2004 na stránce www.virtually.cz se hluboce mýlí. Celou svoji úvahu, korunovanou navíc dosti ošklivým naznačováním, že se CVVM za peníze daňových poplatníků pokouší manipulovat veřejností, a vyjmenováním všech pracovníků, postavil na jednom jediném a zcela chybném předpokladu, že důvěra jednotlivým politickým představitelům kopíruje nebo by měla kopírovat stranické preference, případně reálné volební chování.

Usvědčit Petra Štěpánka z kardinálního omylu je v tomto případě velmi snadné. V každém sociologickém šetření, které proběhlo v posledním zhruba půldruhém roce, kdy je ODS z pohledu stranických preferencí poměrně výrazně před sociálními demokraty, a ve kterém se souběžně se stranickými preferencemi zjišťovala důvěra jednotlivým osobnostem z české politické scény, byl výsledek podobný, ať už výzkum prováděl kdokoli. Navíc ve stejném šetření, jehož výsledky pan Štěpánek zpochybňuje, titíž respondenti, kteří celkově častěji vyjadřovali důvěru Stanislavu Grossovi než Mirku Topolánkovi, by podle svých slov ve volbách do Poslanecké sněmovny spíše podporovali ODS (28,5 %) než ČSSD (19 %) a pokud bychom vzali v potaz pouze ty, kdo jsou podle vlastního vyjádření pevně rozhodnuti jít k volbám, pak by rozdíl byl ještě propastnější: ODS 38 %, ČSSD 17 % a pro úplnost dodám, že KSČM 22 % a KDU-ČSL 10 %.

Z dat zkrátka a jednoduše vyplývá, že důvěra politikům nebo jejich popularita nemá se stranickými preferencemi nic moc společného, natož aby kopírovala výsledky voleb, ke kterým se drtivá většina obyvatel neobtěžuje přijít. Někomu, zvláště pak do morku kosti zideologizovaným borcům, pro které je politika pouze pokračováním války jinými prostředky, to sice může připadat stejně divné, jako většině obyčejných smrtelníků připadají divné praktické důsledky teorie relativity, ale ve skutečnosti jde o dlouhodobě známý fakt, který i lehce podprůměrně informovaného a průměrně inteligentního pozorovatele nemůže překvapit. Stačí si jen vzpomenout, že třeba v roce 1992 byl politikem vedoucím žebříček důvěry Jiří Dienstbier, jímž vedené Občanské hnutí v tehdejších parlamentních volbách zcela propadlo, nebo že po dlouhý úsek 90. let byl u nás nejpopulárnějším politikem Vladimír Dlouhý z ODA, která se přitom po celou dobu potácela na hraně volitelnosti. V téhle souvislosti spíše překvapuje, že někomu, kdo se v politické a mediální sféře pohybuje tak dlouho jako Petr Štěpánek, to ještě může unikat.

Důvod, proč takové rozdíly a zdánlivé disproporce mohou existovat, je vcelku prostý a už na první pohled zřejmý. Jednotlivým představitelům politických stran, pokud jsou dostatečně známí, obvykle důvěřuje naprostá většina voličů a sympatizantů příslušné strany, i když vesměs ne všichni. Stoupenci každé politické strany však v rámci populace tvoří vždy jen – více či méně početnou – menšinu. Hlavní vliv na celkové rozdíly z hlediska důvěry tak nemá to, kolik má která strana momentálně přívrženců, ale okolnost, jak jsou konkrétní představitelé jednotlivých stran a případně i samotné strany vnímány mimo zdi vlastního „fanklubu“. V tomto ohledu je na tom Stanislav Gross a ČSSD stále ještě o poznání lépe než ODS s Mirkem Topolánkem, což jasně ukazují různé výzkumy, které se zabývají obecným postojem občanů k jednotlivým politickým stranám.

Petru Štěpánkovi bych pak chtěl na závěr doporučit, aby se napříště raději věnoval něčemu, čemu rozumí, nebo aby se alespoň někoho zeptal předtím, než začne znovu hloupě fabulovat o manipulaci výzkumů veřejného mínění „dělaných za naše peníze“ a vyzývat svoje ovečky k bdělosti vůči odhaleným (a abecedně vyjmenovaným) „agentům ideodiverzní centrály prohnilé socialistické vlády“. Těm vyjmenovaným pak třeba nebudou chodit podivné e-maily a on sám nebude vypadat jako idiot.

Jan Červenka, Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.

26. listopadu 2004

28. listopadu 2004