Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Normální je neloupit!



Vážení spoluobčané, vážení kolegové, milí přátelé,

poslední dobou jsme svědky zvýšené aktivity občanů ve vedení jednoho státního podniku směrem k občanům, kteří se vůči této organizaci nikdy nedopustili ani agresivního jednání ani podvodu (fyzického napadení, porušení smlouvy, uvedení v omyl atd.).
Zároveň se nikdo z osočených občanů dobrovolně nezavázal k odevzdání části svého majetku ve prospěch tohoto státního podniku, nikdo z nařčených občanů neuzavřel o poskytování služeb tímto státním podnikem žádnou smlouvu.
Jestliže nemám právo nutit Vás konzumovat mnou poskytované služby a nemám právo nutit Vás platit mi cokoli za provoz mého podniku bez předchozí dohody, pak na takové jednání nemá právo žádný jiný člověk, skupina osob, organizace, firma ani státní podnik.
Výhrůžky těchto našich spoluobčanů směrem k nám, kteří jim osobně ani tomuto podniku nijak neubližují a za jejich nevyžádané služby neplatí, považuji za popření našich společných základních hodnot, kterými jsou zejména úcta k člověku a jeho základním právům.
Tento státní podnik se jmenuje Česká televize a část majetku nemorálně vyžadovaná na ostatních spoluobčanech je obecně známa jako "koncesionářský poplatek".
Dokonce i Ústava státu, ač k ní mám výhrady, říká:
Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Platit poplatek za službu tohoto podniku je sice ukládáno zákonem a v jeho mezích, nejsou však, a to jednoznačně, průkazně a nezpochybnitelně, zachována základní lidská práva a svobody.
Z výše uvedeného rozboru logicky vyplývá jediné:

Každý občan tohoto státu má nezadatelné právo tzv. koncesionářské poplatky státní televizi neodevzdávat.

Vzhledem k aktuální pohrůžce násilného odebrání majetku (krádeže či loupeže) spoluobčany pracujícími v této společnosti se navíc domnívám, že jediné správné, morální a mimo jiné i ekonomicky efektivní řešení je tohoto práva využít a KONCESIONÁŘSKÉ POPLATKY NEODEVZDÁVAT.
Samozřejmě nikomu nebráním, aby dobrovolně komukoli zasílal jakékoli plody své vlastní práce.
Avšak neoprávněné a násilím vynucované odebírání poctivě nabytého majetku někým, kdo na tento majetek nemá sebemenší právo, je nemorální, nehumánní a neefektivní.
K bližšímu porozumění mé - snažil jsem se ryze věcné - argumentace přikládám články svých dvou spoluobčanů, kteří na daný jev pohlížejí ne-li stejně, pak velmi obdobně. Tím prvním je Vilém Barák, jehož článek vyšel 28.4.2003 v MF Dnes a Dan Šťastný, který publikoval svůj článek v loňském červnovém čísle časopisu Terra Libera.

S úctou
Jan Kuželka

Proč mám platit, když se nedívám ?
Vilém Barák (MF Dnes, 28. 04. 2003)
Na posledních událostech okolo České televize můžeme v plné nahotě sledovat krizi myšlenky veřejnoprávních medií, která se projevuje nevyvážeností a neobjektivitou vysílání, propagandou nejhrubšího zrna v záležitosti vstupu do EU, generálními řediteli v područí politiků a odborářů, cenzorskými zásahy do svobody projevu, rvačkami na záchodech a „přestřelkami" trestních oznámení. Otázka nezní:" Proč se na to všechno musíme dívat a co se s tím dá dělat? ale: "Proč tyhle hrátky musíme platit?".
Zastánci veřejnoprávních medií budou namítat něco o televizi veřejné služby, pilířích demokracie, vzorech BBC, ale faktem je, že celý tento institut je anachronismem, přebarveným pozůstatkem státního informačního monopolu. Vzletné řeči o vyvážených a objektivních informacích jsou nesmyslem, fikcí, která před veřejností zakrývá propagandu určitých politických názorů. Objektivní vysílání by bylo, kdyby se 31.536.000 vteřin připadající na kalendářní rok podělilo počtem oprávněných voličů, resp. všech občanů kteří umí mluvit, a ve vylosované čase, protože sledovanost v průběhu dne kolísá, by každý mohl říci, co ho napadne. Kdo by se ale na takový program chtěl dívat, že? Jelikož neexistuje rovný přístup do tzv. veřejných medií, Česká televize vždy byla, je a bude hlásnou troubou určitých názorů. Jednak redaktorů a z logiky mocenské přitažlivosti také politiků, byrokratů a zájmových skupin. Soukromá media tento problém řešit nemusí a nikomu nepřísluší je za to kritizovat. Je totiž výsostnou odpovědností šéfredaktora vůči vlastníkům, zda na stránkách novin otiskne zelené pruhy, názory Josefa Nováka z Horní Dolní nebo zprávu o přistání mimozemšťanů. Redaktoři a dopisovatelé pouze nabízí svoje texty a reportáže, ale nikdo není povinen je veřejně šířit. Sousedovi také neurčujeme, zda na svém pozemku bude pěstovat mrkev nebo petržel. Komu se to nelíbí, může si založit vlastní noviny, televizi, rádio, číst Balzaca nebo se dívat na hvězdy. Chápu tedy, k čemu a komu Česká televize slouží, ale nevím proč bych jí měl na to dávat peníze. Vždyť si také neplatíme veřejnoprávní noviny, i když jak se zdá, přes propagační plátky vydávané radnicemi směřuje do časů, kdy si budeme na pracovišti opět povinně objednávat Rudé právo. Koncesionářský poplatek je ve skutečnosti berň z držení televizního nebo rozhlasového přijímače, protože jej musí hradit i lidé, kteří se na Českou televizi dívat nechtějí. Tak to politici konečně přiznejte a zařaďte jej ve smyslu Ústavy do soustavy berní.
S připravovanou novelou mediálního zákona se naskýtá šance změnit postavení České televize tak, aby prostřednictvím veřejné sbírky nebo zakódováním signálu platil její vysílání výhradně ten, kdo si to opravdu přeje. Že možná zkrachuje? No smůla, ale bude to svobodné, nikoliv svévolně „demokratické", rozhodnutí českých občanů. Buďme si ale jisti, že navržené řešení je neprůchodné a koryfejové státní propagandy nám tyto naprosto logické souvislosti z obrazovek České televize náležitě zatemní. Samozřejmě v „objektivním a vyváženém zpravodajství" posvěceném Radou České televize. Kdo má zájem na změně? Zaměstnanci a producenti spolupracující s Českou televizí se jistě nechtějí vzdát pohodlné existence. Bankrot veřejnoprávní televize by vedl k uvolnění vysílacích frekvencí a tím ke konkurenčnímu tlaku na TV NOVA. Proto Vladimír Železný bude tím nejhorlivějším lobbystou za zachování veřejnoprávní televize. Ani politici nemohou připustit vznik silné soukromé televize, protože by vzniklo riziko blízké jistotě, že sebejistá televizní stanice by respektovala jejich názory asi tolik, jako mínění starosty v Pešaváru. Odboráři, NOVA, politici a levicová intelektuálská fronta prostě potřebují slabou, státem ovládanou televizi se kterou mohou manipulovat. Tak se těšme, že spolu s novelizací mediálního zákona bude zvýšena koncesionářská berň, posíleno represivní oprávnění jejich výběrčích a evidence televizních přijímačů prolomí soukromí občanů. Po tom, že by se Česká televize privatizovala nebo byla placena pouze svými fanoušky, nikdo ani nevzdechne.

TELEDAŇ
Dan Šťastný (červen 2004)
Poslaneckou sněmovnou prošla novela, která koncesionářské poplatky nejen navyšovala, ale dokonce byl do ní prosazen „konzervativní" návrh z dílny ODS zavést povinnost těchto poplatků pro všechny domácnosti bez ohledu na vlastnictví toho či onoho přijímače. Zjevně tak nestačilo, že na ČT a ČRo přispívali dříve i lidé, které jejich pořady vůbec nezajímaly.
Na vysílání měli dle představ poslanců platit i ti, kteří je ani nemohou technicky přijímat. Zatímco dříve měli koncesionářské poplatky podobu jakési majetkové daně (daně z přijímače), měla se z nich brzy stát regulérní daň z hlavy, jejíž výnos – na rozdíl od ostatních daní – měl být příjmem konkrétních společností. Ty nijak neskrývaly své potěšení nad tímto krokem a celou věc přirozeně podaly tak, že na ní diváci a posluchači mohou jen vydělat. (ČRo svým posluchačům například „vyhrožuje", že bude „pokračovat ve zkvalitňování programu vysílání"…).
Je smutné, že jediným důvodem opozice proti této novele bylo rozezlení některých poslanců nad „termití" kritikou politiků ze strany veřejných médií. To něco napovídá o nezávislosti, objektivitě a skutečném – propagandistickém – účelu existence těchto médií.
Až napříště poslanci ve snaze ulevit neustále deficitním „veřejným" – tj. jejich vlastním – rozpočtům schválí třeba silniční daň pro každou domácnost bez ohledu na vlastnictví automobilu, půjde jen o pokračování tohoto trendu. Jakkoliv by taková silniční daň mohla připadat někomu absurdní, jedná se o princip, který televizním poplatkům dávno předchází, a obecně se nad ním nikdo nepozastavuje. Například myšlenka minimální daně z příjmu bez ohledu na příjem či poplatku za odpad bez ohledu na odpad (obojí bylo prosazeno do platných zákonů!) žádné velké pobouření mezi lidmi nevzbudila. Nakonec velmi letitým příkladem uplatnění takového principu, jemuž jsme již zcela pokorně přivykli, je daň na zdravotní péči bez ohledu na zdravotní péči, skrývaná pod názvem zdravotní pojištění…
Rozšíření těchto metod je trikem, jak stát outsourcujeaktivity, v nichž se chce angažovat, ale na které nemá dostatek prostředků z nijak nezakrytých obyčejných daní. Obyvatelům je ovšem v konečném důsledku jedno, jaké má částka, kterou musí odvádět, jméno. Tím, že se odvodům, označeným jinak než daně, brání z nějakého důvodu méně, si lidé koledují o to, že jich bude v budoucnu přibývat. Pokud na každou další skrytou daň budou lidé (ne)reagovat stejně jako v případě televizních poplatků, máme se na co těšit.
Aniž bychom zkoumali oprávněnost kritiky, zůstává televize Nova vůči svým divákům a obyvatelům ČR nesrovnatelně upřímnější a poctivější než těmito kritiky protěžovaná veřejnoprávní Česká televize. Ta je totiž vedle obdobných výhod z vyšších cen reklamy ještě schopna přinejmenším část přízně diváků nahradit daňovými příjmy nazývanými koncesionářské poplatky.
To je asi tak stejně oprávněné, jako kdybychom my násilím od každé rodiny v zemi vyžadovali jistý poplatek za to, že budou-li náhodou chtít, mohou si napsat o číslo TL (časopisu Terra Libera) zdarma. I když bychom si tím na publikaci časopisu vydělali, bylo by absurdní tvrdit, že je to prostě jen platba za služby, které lidem poskytujeme. Vynucenost a absurdnost takové platby, která je zjevná i lidem mimo okruh čtenářů tohoto časopisu, se Česká televize ve svých spotech rozhodla zakrýt tím, že za zloděje označuje ty, kteří se platbě těchto poplatků snaží uniknout! Těmto poplatkům se nakonec dostalo v poslední době podpory i ze strany ODS, která navrhla tuto skrytou majetkovou daň přeměnit na zcela explicitní daň z hlavy.
Není divu, že kritikům televize Nova nepřipadá na koncesionářských poplatcích nic odpudivého. Představují totiž zdroje, díky nimž mohou v televizi sledovat své nekomerční umění a kulturu. Neměli by přitom ale zapomínat, že tyto zdroje jdou z větší části z kapes oněch „nekulturních prasat", sledujících „nevkusné" pořady na komerčních televizích.



Jan Kuželka
 
  Přístupy: 35848 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA