Když jakýkoli ústavní činitel zpochybní mou funkci, musím učinit nějaké kroky …

Sylva Vaněček Šauerová

V říjnu minulého roku požádal prezident Václav Klaus ministra vnitra Františka Bublana o zvážení odvolání prezidenta Policie ČR z funkce poté, co policisté nepřímo odposlechli jeho telefon a Jiří Kolář v rozhovoru pro MfDnes na téma nadužívání odposlechů ze strany policie (jako vedlejšího produktu kauzy Kořistka) řekl již památeční větu : „Mne ta myšlenka vůbec netrápí. Já vedu rozhovory, a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno” (všechen tisk, 23. 10. 2004). Bylo to vůbec poprvé, co prezident za dobu výkonu své funkce žádal něčí rezignaci. „Tímto výrokem policejní prezident říká, že člověku může být jedno, když je odposloucháván. Neprovedl-li nic, nemá mu odposlouchávání vadit. S tímto postojem nemohu souhlasit jako občan, ani jako prezident republiky”, řekl prezident. „V demokratickém státě prostě musí platit, že soukromí je nedotknutelnou věcí. A já jsem znepokojen, že si to první z policistů ne dostatečně uvědomuje. Myslím, že to, bohužel, byl výrok, který řada občanů považuje za ohrožení jejich základních občanských práv”, dodal Václav Klaus. Prezident proto podle svých slov Bublana požádal o zvážení, zda má Kolář ve funkci pokračovat. „Jako prezident republiky, který má povinnost chránit ústavní práva občanů, mám pocit, že tuto funkci v budoucnu zastávat nemá”, prohlásil (LN, 23. 10. 2005).

Premiér Stanislav Gross, který ve sněmovně hájil Koláře jako „dobrého a kompetentního” šéfa policie, nechtěl tehdejší prezidentovy výroky komentovat (LN, 23. 10. 2004) a fakticky se odmítl požadavkem prezidenta zabývat (výzvu vzal údajně jako „podnět k zamyšlení“ a ústy své mluvčí Duškové /!/ prezidentovi vzkázal, že „je to na rozhodnutí pana ministra, nikoli premiéra”). Bublan na výzvu odpověděl vyhýbavě s tím, že si věc promyslí a že Kolářův výrok považuje za nešťastný a pronesený v „přetížení“ (MfD, 23. 10. 2004). Odpovědí prezidentovi republiky však byl i nepokrytý výsměch některých členů vlády : „Každý může mít svůj názor, ale Klaus není samoděržavným carem, aby zasahoval do exekutivy a vnucoval Bublanovi rozhodnutí,“ prohlásil např. ministr obrany Karel Kühnl (MfD, 23. 10. 2004). Jiří Kolář tak mohl – bez ohledu na názor prezidenta republiky – pokračovat nerušeně ve výkonu své funkce.

Po řadě dalších afér, jichž jsme byli svědky, došlo minulou sobotu k dalšímu policejnímu lapsu, útěku obviněného podnikatele Radovana Krejčíře. František Bublan se pokusil pokračovat v dobře zavedené praxi bagatelizace problémů policie a vzápětí sdělil, že prezidenta Jiřího Koláře neodvolá (ČTK, 21. 6. 2005). „Budou padat hlavy, ale policejní prezident zůstane”, oznámil (Právo, 21. 6.).Výpověď mu nedá i proto, že to byl podle něho teprve “první velký útěk” (MfD, 21. 6. 2005). Pozn. zprac. : deník Právo jen těch známějších napočítal ovšem devět. „Myslím, že až k policejnímu prezidentovi by ta kázeňská a personální opatření směřovat neměla” (MfD, 21. 6. 2005). „Tam se musí hledat odpovědnost u těch konkrétních lidí, kteří to zavinili … výš už se ani jít nemusí” (ČT 1, Události, 20. 6. 2005). „Bylo by to laciné gesto. Daleko účinnější a lepší je potrestat konkrétní viníky. … Z mého pohledu situace není dramatická … jsme na cestě k nějakému očištění policie” (HN, 21. 6. 2005).

Ve funkci předsedy vlády ovšem již není Stanislav Gross, nýbrž „buldozer“ Jiří Paroubek a do věci se v úterý vložil se vší sobě vlastní razancí. Jak řekl, policejní prezident by měl uvažovat o odstoupení. Ministra vnitra pak požádal „o určení tvrdých kázeňských trestů“ zasahujících policistů. „Má (Bublan) moji plnou důvěru provést jakékoliv personální změny počínaje policejním ředitelem a konče kýmkoliv jiným”, řekl Paroubek. „Očekávám velmi tvrdý postih, moje trpělivost s tou věcí je u konce”, zdůraznil. Celá kauza podle něj poškozuje pověst policie v očích veřejnosti. „Buď to je to kolosální neschopnost, nebo korupční jednání”, prohlásil premiér. Podle něj je zvláštní, že policie, která Krejčíře sledovala, si nevšimla toho, že do svého domu naváží peníze. Jediná „potěšitelná” věc na celém skandálu je podle něj fakt, že pět miliard korun nalezených v Krejčířově vile na 99 procent propadne státu (ČTK, 21. 6. 2005, 20.59 hod.). A aby to Jiřímu Kolářovi (t.č. na dovolené) neuniklo, poskytl navrch ještě rozhovor deníku Právo. „Určitě by měl začít o tom (o rezignaci) přemýšlet“. A na adresu policistů podílejících se na zásahu : „Chci jejich osobní odpovědnost! Buď ať šlapou na ulici, nebo ať skončí s výkonem služby či ať jsou jinak potrestáni. To bude muset udělat policejní prezident Jiří Kolář. Pokud jde o nadřízeného chybujících policistů, tam to nechám na jejich fantazii, ale předpokládám, že vědí, co je jejich povinnost”. František Bublan má ovšem dál premiérovu podporu : „Pan Bublan je čestný a věrohodný a má důvěru státu (?!). Naprosto nepochybuji o jeho čestných úmyslech” (Právo, 22. 6. 2005).

Zprávu o rezignaci Jiřího Koláře vydala ČTK jen o pár hodin později. Jeho vystoupení na tiskové konferenci neslo znaky dobře vyvedené grotesky : „Hlavním důvodem mé rezignace nebyla jen záležitost profesního selhání policistů při sobotní domovní prohlídce. Zásadní bylo zpochybnění mé role ze strany premiéra. Když jakýkoli ústavní činitel zpochybní mou funkci, musím učinit nějaké kroky … Kdyby pan premiér nezpochybnil mé setrvání, zůstal bych”, uvedl (ČTK, 22. 6. 2005, 14.15 hod.) patrně v přesvědčení, že buď prezident republiky nepatří mezi ústavní činitele, anebo paměť většinové populace nesahá ani do loňského podzimu, event. že skandálních selhání policie si v posledních letech zas tak nikdo moc vlastně nepovšiml. Panu premiérovi však bylo splněno vše, co si přál : Ministr vnitra týž den odvolal ředitele protikorupční služby i jednoho z jeho náměstků a deset policistů včetně velitele zásahu postavil mimo službu. Jiří Kolář pak vyzval k odchodu svého náměstka Macháněho (ČT 1, Události, 22. 6. 2005).

Vážení čtenáři, na otázku, jaké důsledky bude mít bleskový (a účinný) zásah Jiřího Paroubka na další vývoj veřejného mínění a kam dál se posunou stranické preference, asi není třeba odpovídat (stačí jen hlasu lidí naslouchat, zupácké způsoby a pocit tvrdé ruky zjevně velmi lahodí značnému procentu českých uší). Dodat mohu jen, že ODS (moje politická strana !) opět stála po celé dny v pozadí jako tvrdé Y a nebýt jediného (přesně vystihujícího a rovněž i vtipného) výroku Jana Vidíma k úrovni schopností policejního prezidenta, znovu by to vypadalo, že tato strana na ústřední úrovni snad ani neexistuje. A současní vedoucí představitelé ODS mají velké štěstí, že lidé budou v příštích volbách, stejně jako v těch minulých, nepochybně volit znovu spíše osobu Václava Klause, nežli Občanskou demokratickou stranu s jejími stávajícími politiky. To je snad může zachránit. Nebude to však vítězství Pyrrhovo ?