Jiřina Šiklová a společnost s ručením omezeným

Josef Havránek

Na článek Petra Bakaláře Podivný případ Jiřiny Šiklové jsem narazil naprostou náhodou na www. zvedavec. org - zřejmě internetových stránkách počínajícího nového disentu. Petr Bakalář zde, řekl bych, naprosto přesvědčivě argumentuje a demonstruje latentní rysy pokrytectví a omezenosti naší stávající demokracie a svobody.


V tom popsaném konkrétním případě se jedná o zřejmě úmyslné falšování - retušování životopisu poměrně známé disidentky Jiřiny Šiklové. Petr Bakalář cituje z nejrůznějších publikací a tiskovin, kde je členství Jiřiny Šiklové v komunistické straně zcela suverénně uváděno jen v rozmezí let 1967 - 1969. Skutečně to působí, že se více než o nějakou autorskou neznalost, či lajdáctví spíše jedná o hloupé pokusy o vylepšení morálního profil Jiřiny Šiklové, která by se ovšem bez těchto nedůstojných podvůdků klidně obešla , neboť si své faktické členství v KSČ od roku 1956 nepochybně dostatečně odpracovala v době normalizace, kdy prokázala více kuráže a odvahy, než bylo tehdy v kraji zvykem.


Ten opravdový problém celé kauzy však spočívá především v tom, že ty nesprávné - idealizované údaje o délce členství v komunistické straně se objevují dokonce i v několika vydáních publikace Kdo je kdo v České republice, kde jsou obvykle uváděny informace dodané dotyčnými osobnostmi a skutečnost, že tak často publikující Jiřina Šiklová uvedené „nepřesnosti“ ponechává s překvapující laxností dlouhodobě bez povšimnutí.

Něco takového by snad většině lidí lehce prošlo - u Jiřiny Šiklové se však jedná o vskutku vážný problém, neboť právě ona je tak nesmiřitelná a tvrdě nekompromisní ke svému okolí a s přímo brutální otevřeností se vyjadřuje zejména k lidem, kteří svou minulost zamlčují nebo zkreslují - viz její reakce na skutečnost, že bývalý sociálnědemokratický prezidentský kandidát - Jaroslav Bureš opominul ve svém životopise členství v KSČ:


„ Na sklerózu je příliš mladý, takže tento postup Jaroslava Bureše svědčí o nízkém stupni jeho morálních hodnot, bezcharakternosti nebo o výjimečně nízké inteligenci….“

Nejen z uvedeného citátu, ale i z pravidelných, důsledně moralizujících článků Jiřiny Šiklové v Lidových novinách, mám intenzivní pocit, že tato paní měří různým lidem - zcela různým metrem. Jakoby zloděj křičel - Chyťte zloděje !

Bohužel však ve zmíněném článku nejde jenom o nějakou paní Šiklovou. Za nesrovnatelně závažnější považuji skutečnost, že článek Petra Bakaláře - jinak známého autora kontroverzních publikací - Tabu v sociálních vědách a Psychologie Romů - nemohl zatím vyjít jinde než na poměrně neznámých internetových stránkách Zvědavce. Po nějaké době váhání ho údajně odmítli i v jinak zdánlivě otevřeném Neviditelném psu.


Shodou okolností, když jsem se nedávno rozplýval nad úderným projevem bývalého redaktora Svobodné Evropy na kongresu ODS a podivoval se, proč už Martin Štěpánek dál nepíše své zajímavé komentáře, dozvěděl jsem se, že pan Štěpánek sice pořád píše, ale o jeho články není v českých médiích zájem, nikdo je nechce publikovat.

Jak vidno - ta naše svoboda a demokracie mají zřejmě všechny typické rysy společnosti s ručením jen velice omezeným….
7.12.2005