Zahnívající socialismus v České televizi je produktem Iva Mathé
J.Dědečková
Pokud vůbec chceme pochopit, co se stalo v ČT v závěru loňského roku, musíme jít mnohem hlouběji než jen k prosinci 2000 nebo k dubnu stejného roku, kdy byla zvolena Rada ČT. Pro pochopení se musíme vrátit až do doby, která je označována jako éra Iva Mathého a postupně začít bourat mýty, které naše společnost tolik miluje. I. Mathé byl dobrým ředitelem. Ano, snad se to dá o tomto člověku říci. Měl přirozenou autoritu, ČT znal od základního kamínku až po špičku vysílací věže a z personálu znal i poslední uklízečku.
Byl to však právě I. Mathé, kdo v období svého ředitelování vytvořil neprůhledný producentský systém, neexistenci vnitřních směrnic, nepořádek a lajdáckost, plýtvání ve všech útvarech ČT. Byl to tento člověk, který přesně v duchu přísloví „Vlk se nažral, koza zůstala celá“ snížil počet zaměstnanců ze 4000 na 3000 s tím, aby pro výrobu pořadů nepostradatelné profesní pracovníky najímal a platil externě.
Byl to I. Mathé, kdo zahnívající socialismus v ČT posílil, namísto toho, aby postupně celou instituci vedl k moderní a efektivní výrobě. A byl to právě ten skvělý I. Mathé, kterému se podařilo dvakrát přesvědčit parlament o nutnosti navýšení poplatku i přes to, že svou platební bilanci soustavně vylepšoval rozsáhlými prodeji majetku ČT.
Dalším mýtem je tolik uznávaná a opěvovaná Grygarova Rada ČT. Dnes se na ni vzpomíná s podobnou nostalgií, jako vzpomínají někteří občané na doby před rokem 1989. Já osobně mám dosud v živé paměti zákaz videoklipu L. Bílé „ Láska je láska“, a když jsem listovala zápisy rady z tohoto období, nechtěla jsem ani věřit skutečnosti, že rozpočet ČT schvalovala tato rada ve stejný den, kdy jí byl předložen. Jen z tohoto faktu je patrné, že Grygarova rada si z nehospodárným nakládáním s koncesionářskými penězi starosti nedělala.
V roce 1996 byla zvolena tzv. Jirákova rada a pokud budu věřit vyprávění jednoho radního, který z vlastní zkušenosti hovořil o I. Mathém jako o člověku, který „měl radu na háku", dokážu si živě představit, že v roce 1998, kdy tomuto skvělému muži skončilo funkční období, neměla Jirákova rada zájem pokračovat dále v tomto ponižujícím vztahu a zvolila J. Puchalského.
Pro Jirákovou radu, která si uvědomovala nezbytnost strukturálních změn instituce, byla osoba mladého a tvárného muže příslibem lepších vzájemných vztahů a nadějí pro perspektivní budoucnost ČT. J. Puchalský se krátce po svém příchodu pokusil zahájit reformu neprofesionálního zpravodajství a publicistiky, ale velice brzy ustoupil tlaku zaměstnanců této redakce, dovolil odchod zkušených profesionálů (I. Kytka, J. Bobošíková, B. Tachecí) a zbytek redakce zcela ponechal jejich zažitým praktikám a zvykům.
Když začal rušit staré zvyky v zadávání zakázek, vzbouřili se producenti a když ho na podzim 1999 opustila i Rada ČT, která neúspěšně hlasovala o jeho odvolání, rezignoval do týdne na svou funkci.
Jirákova rada znovu stála před otázkou, koho zvolit do čela tohoto socialistického molocha. Když projdeme zpátky zprávy z jednání z tohoto období, nelze si nevšimnout skutečnosti, že Fites, NOO, Asociace českých kameramanů i Asociace produkčních a zástupci producentů ČT se snažili radě vnutit právě svého I. Mathého, který svůj comeback přečkává v závětří Pražského hradu ve funkci kancléře presidenta V. Havla. Jirákova rada však nehodlala vyhovět přání těchto profesních sdružení a sáhla po člověku, který do ČT nastoupil s J. Puchalským.
A právě touto volbou započala pomalá privatizace této veřejnoprávní instituce samotnými zaměstnanci. Dušan Chmelíček předložil Radě ČT skvělý projekt, kterým dokonale analyzoval stav ČT od roku 1992 a příčiny současné krize v této instituci, nabídl potřebné stabilizační řešení a dlouhodobé plány strukturálních změn.
Tento projekt však nebyl vypracován D. Chmelíčkem, který sám v počátcích přiznal, že není televizním odborníkem, ale byl týmovou prací pod vedením inteligentního a velmi zkušeného N. Savického.
Pan D. Chmelíček byl přímo z řad zaměstnanců vybrán reprezentovat tento projekt a posléze byl Radě ČT nabídnut, coby nový generální ředitel.
Jirákova rada naskočila na tuto vlnu a zvolila do čela této instituce lehce ovlivnitelného a slabého člověka, který nejenže televizní prostředí neznal, ale nebyl schopen řádně prostudovat ani projekt, na základě kterého byl zvolen. Krátce po této velmi kuriózní volbě byla Jirákova rada Poslaneckou sněmovnou odvolána.
V dubnu 2000 byla PSP ČR zvolena nová Rada ČT z velmi nezávislých osobností, nepostižených intelektuální slepotou ani pragocentrismem, z lidí doslova šokovaných pozůstatky socialismu, který v ČT úspěšně přežíval až do přelomu tisíciletí. .Mnozí členové nové rady byli v minulých letech sami vystaveni těm nejvyšším požadavkům, které museli plnit pro zachování své společenské a profesní prestiže v oborech, ve kterých pracují. Nově zvolená Rada ČT nějakou dobu hledala styl své práce a v prvních měsících několikrát podpořila D. Chmelíčka i v situacích, kdy dělal chaotické personální změny, tolik medializované ve všech vlivných denících.
K prvním kritikám ze strany rady začalo docházet až v polovině července v souvislosti s nenaplňováním projektu. V té době Rada ČT zjistila, že D. Chmelíček rezignoval na svůj projekt a požadované strukturální změny nehodlá uskutečňovat .
Zajímavá byla skutečnost, že utichly protesty producentů a Fites již netrval tak zarputile na svých pravidlech. Rovněž redakce zpravodajství byla koncem léta spokojena s generálním ředitelem a z klidu ji příliš nevyvedlo ani zastavení reportáže o Sazce. Již v této chvíli bylo víc než jasné, že pan ředitel, stejně jako v minulosti I. Mathé, úspěšně nalezl cestu k velkým producentům Vachlerovi a Feničovi a klid ve zpravodajství si uplatil tím, že do funkcí najmenoval druhořadé redaktory. Projekt byl samotným Chmelíčkem nazýván za překonaný, protože podle něho měl sloužit pouze na stabilizaci krizového stavu a nehodlal se jím dále zabývat.
Chmelíčková štědrá náruč postupně pojala zpět většinu lidí slavné éry I. Mathého, který se právě přes osobu tohoto ředitele vrátil zpět, přímo do čela této instituce. To byl ten ideální stav, který nekompetentní Rada ČT neměla v žádném případě rušit a mohla do dnešního dne pobírat svou měsíční gáži.
Členové Rady se ovšem nehodlali smířit s deficitním rozpočtem ve výši 450 milionů ani s tím, že D. Chmelíček pouze konzervuje neprůhledné hospodaření a klientský systém v České televizi a 12.12. 2000 ho většinou hlasů odvolali z funkce.
„My vám tu televizi nedáme,“ znělo z úst J. Krause a kamery ČT paradoxně zachytily postavu I. Mathého ukrývajícího se za závěsem v restauraci, kde vznikala petice proti Radě ČT dne 17. 12. 2000.
Pozorný divák měl již v těchto dnech možnost vidět, kdo je to „MY".
I. Mathé byl dobrým socialistickým ředitelem a diváci mu 6 let bez sebemenšího odporu přispívali na nekvalitní programy a lehké výdělky některých pseudoumělců. Jeho touha vrátit se zpět byla pro ČT zhoubná, stejně jako jeho působení v ČT v minulosti. Jistě budou zajímavá i zjištění vyšetřovacího auditu a pohyb peněz ve společnosti ČT Invest, kterou tento statutární zástupce založil za účelem „daňové optimalizace“.
Doufám jen, že konkrétní odpovědnost jednotlivých osob za případné trestné činy, které mohou být vyšetřovacím auditem odhaleny, nebudou omilostněny předem, jako tomu bylo v mnoha případech u lidí sympatických panu prezidentovi.
Doufám také, že občané konečně začínají chápat, že nekompetentnost odvolané Rady ČT spočívala především v tom, že se rozhodli poprvé v historii rad České televize důsledně hájit zájmy platících diváků, kteří za své peníze v minulosti nedostávali adekvátní náhradu ve formě kvalitních pořadů.