Z nepovinné četby III
Pavel Landa
Před časem jsem si dělal legraci z novinářů, kteří snad kvůli stylistické pestrosti užívají pojmy zcizení a odcizení jako kdyby šlo o jedno a totéž (naposledy 8. listopadu 2002 redaktoři teletextu Primy v souvislosti s krádeží obrazů Josefa Lady z hrusického muzea, kterou označili za zcizení obrazů). Teď abych se jim všem pokorně omluvil. Právnický slovník Dušana Hendrycha a kol. (C. H. Beck, Praha 2001, str. 1145) sice vysvětluje naprosto jasně, že zcizení je „přenechání vlastnického práva nabyvateli, na základě projevu vůle dosavadního vlastníka“, a dodává „na rozdíl od odcizení“. No ovšem; něco zcizit přece znamená to prodat, kdežto odcizit je ukrást. Jenomže Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia, Praha 1994, str. 560) vykládá slovo zcizit jako „odcizit, ukrást, vzít“. Jeden renomovaný slovník tedy vidí mezi slovy „zcizit“ a „odcizit“ dramatický rozdíl, druhý, snad ještě renomovanější, je má za synonyma. To se pak chtějte vyznat v právu!
Za pozornost stojí výňatek z úvodníku Erazima Koháka v česko-slovenském týdeníku Mosty, vydávaném v Bratislavě a v Brně, č. 45 z 5. listopadu 2002:
„Máme vládu, která se programově hlásí k masarykovským ideálům svobody, úcty k člověku, úsilí o sociální spravedlnost a péči o naši těžce zkoušenou zem - tedy k programu demokracie se sociálním a ekologickým svědomím. Předsedá jí muž, jehož považuji za jednoho z mála českých politiků skutečně masarykovského formátu,“ píše filozof Kohák a tisknou Mosty.
Nakonec ještě poslední věta, která mi leží v hlavě. Když Ferdinand Peroutka na stanici Radio Svobodná Evropa komentoval dne 2. září 1967 sjezd spisovatelů (viz Úděl svobody, Praha 1995, str. 79), všiml si též, že „nejnekompromisnější protesty proti systému byly proneseny mladými komunistickými spisovateli“. A tady je ona slíbená poslední věta Peroutkova komentáře:
„Kdo to byl - Silone nebo Koestler - kdo řekl, že poslední bitva bude mezi komunisty a bývalými komunisty?“
|
|