Několik velmi staromódních důvodů proč nyní nevstoupit do této EU
Libor Polan
Vstupem do Evropské unie dojde k dalšímu výraznému snížení vlivu řado-
vého občana na běh věcí veřejných.
Pocit, že politický jazyk se od běžné každodennosti víc a víc
vzdaluje, v posledních létech nějak zesílil. Přesto si ale lze zatím
představit, že v situaci, kdy vláda předá do parlamentu zvláště
nevhodný návrh zákona, mohu chovat naději, že oslovím opozičního pos-
lance, ten bude interpelovat příslušné ministry a ti musí návrh obhá-
jit. Pokud půjde o direktivu Evropské komise - není třeba nic obhajo-
vat, na všechny námitky stačí použít kouzelné formulky o nadřazenosti
unijního práva právu národnímu.
Odrazem slábnoucího pocitu občana EU, že "může něco ovlivnit" je
například účast při volbách do Evropském parlamentu, která se běžně
pohybuje hluboko pod 50%.
Nefunkčnost principu subsidiarity.
Často zmiňovaný "princip subsidiarity", který údajně umožňuje
rozhodovat o všech záležitostech na co nejnižší úrovni, tedy nejblíže
občanům, připomíná spíše známý "demokratický centralismus". Kdykoliv
lze tvrdit, že právě tuto konkrétní záležitost nelze na místní úrovni
vyřešit.
Před několika lety si radnice v Ústí nad Labem - Neštěmicích do-
volila postavit plot v Matiční ulici. Zoufale a marně, se tak snažila
hájit spořádané občany, majitele rodinných domků v Matiční ulici, pro-
ti obtěžování a násilí ze strany jejich sousedů, neplatičů nájemného.
Zástupci EU z jednoduchého konfliktu "vyrobili" problém rasový a ve
sporu se jednoznačně postavili na stranu porušovatelů zákona, proti
majitelům domků, proti převládajícímu názoru české veřejnosti. O ús-
teckém plotu se rozhodovalo v Bruselu dokonce ještě léta před uvažova-
ným vstupem do EU.
Jak nevybočit z řady.
Kromě již zmíněné nadřazenosti unijního práva nad právem národ-
ním lze v případě potřeby použít dalších metod jak znormalizovat člen-
ské státy. Možná právě zde je odpověď na otázku, proč vlády EU mají
tak silný zájem přijímat další členy navzdory skepsi domácího obyva-
telstva. Vstup do EU znamená vstup do systému, který nedovoluje žádné-
mu členskému státu "vybočit z řady". Jako by zde byl neustále přítomen
stín skutečnosti, že totalitní systém v Německu vzešel z výsledků svo-
bodných voleb. Tento argument je více či méně skrytě používán proti
veškerým pravicovým a konzervativním myšlenkám. Neboli: demokracii je
nutné bránit i za cenu jejího zrušení.
Koncem devadesátých let v parlamentních volbách v Rakousku zís-
kala strana Svobodných 27% a stala se tak druhou nejsilnější stranou.
Rakouský president Klestil byl pod nevybíravým tlakem představitelů
zbytku unie aby neumožnil vstup této strany do vlády. Když k tomu na-
konec přece jen došlo, byly na Rakousko jako na členský(!) stát EU
uvaleny sankce této EU. Na osobu předsedy Svobodných Heidera mohly být
různé názory, nicméně sankce EU na členský stát jako trest za výsledek
demokratických voleb je jednoznačný vzkaz voličům: Nechoďte k volbám,
pokud chcete skutečně něco změnit!
Lidská práva.
Koncept obrany univerzálních lidských práv je novináři, některý-
mi politiky, někdy dokonce i soudy, široce zneužíván v zájmu ochrany
těch skupin obyvatelstva, které svým agresivním chováním a porušováním
zákonů působí ostatním lidem závažné problémy. Jen v mizivém procentu
případů má běžný člověk při vyslovení pojmu "lidská práva" pocit, že
jde o jeho práva nebo práva lidí jemu blízkých. Lidí, kteří pracují,
platí nájemné, vychovávají své děti a neubližují svému okolí. Jen ta
"lidská práva" jako by na ně nezbyla. Paralelně s tímto procesem se
neustále zvětšuje snaha státu regulovat každý detail života právě
těchto lidí. Neustále se zvětšuje kontrast mezi tím, co slušný občan
musí a co neslušný může. Takže prohlásíte-li se za protiglobalizačního
aktivistu můžete si dle libosti ničit centrum Prahy, působit milionové
škody, házet po policistech dlažební kostky a zápalné láhve a nikdo si
Vás nedovolí potrestat. Ale zkuste nemít v pořádku celní deklaraci při
vývozu zboží nebo prodávat v samoobsluze nebalené koblihy. Můžete
v klidu posílat své děti vykrádat auta nebo nechat je užívat heroin,
ale pokud si s nimi uděláte na kole výlet do lesa, nezapomeňte jim na-
sadit schválenou přilbu. Snaha státu realizovat svou moc "tam, kde to
jde" je bohužel jednoznačným evropským trendem a bránit se mu bude po
vstupu do EU ještě těžší, protože konečné rozhodnutí bude přináležet
Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Kvalita života.
Jednou z podivností vládní kampaně je až masochistické zdůrazňo-
vání našich nedostatků ve srovnání se státy EU. Jen u nás bují korup-
ce, jen u nás je nekvalitní školství a zdravotnictví. Jen u nás poli-
tici podvádějí a lžou. Toto sebemrskačství vynikne zvláště vzhledem ke
korupčnímu skandálu, kdy před několika lety musela odstoupit celá
Evropská komise vedená Jacquesem Santerem a jediným trestem bylo velmi
vysoké odškodné všem členům. Dále není příliš od věci si uvědomit
prostý fakt, že životní úroveň průměrného Čecha (měřeno paritou kupní
síly) je téměř na 50% úrovně německé. Nechceme-li se unavovat statis-
tikami, stačí si vyjet například do Bruselu a zabloudit jen několik
ulic od hlavního náměstí. Bloudit ovšem raději ve dne a v nenápadném
avšak dobře opevněném autě. Návštěva některých čtvrtí Paříže, nebo
mnohých francouzských škol, kde musí alespoň minimální pořádek udržo-
vat bezpečnostní služby(!), by asi také nebylo nic povzbuzujícího.
Je jedině správné, když se poměřujeme s Německem a Rakouskem.
Ale soudit o kvalitě života v EU na základě kvality života v těchto
dvou zemích je hluboký omyl.
Asylová politika spadá do kompetence EU.
Jednotlivé státy tak mohou být nuceny přijímat i emigranty, na
které se nevztahují příslušné mezinárodní dohody.
Volný pohyb osob.
Do České republiky se budou moci volně stěhovat občané všech no-
vých i starých států EU. Hrozba, že se k nám začne stěhovat například
ta část Alžířanů a Marokánců, občanů EU, z Francie či Belgie, která už
dnes působí velké problémy v soužití s místní (zatím) většinovou spo-
lečností, může vypadat jako nepravděpodobná, avšak nikoliv nereálná.
Migrace slovenských Cikánů do Čech však je realitou už nyní.
Vážnost a budoucí vliv kandidátských zemí.
Když si při Irácké krizi dovolili představitelé kandidátských
států poněkud vřelejší vztah k USA než měly Francie a Německo, vyjád-
řil se francouzský president doslova, že "...propásly příležitost ml-
čet." Díky Iráku se tak konečně kandidátské země dozvěděly jaký postoj
k nim EU zaujímá, když zapomene na diplomatický protokol.
Referendum a informační kampaň.
Jednoznačně propagandistická kampaň je nazývána "informační".
Vláda nevyčlenila pro odpůrce vstupu do EU z 200mil. korun ani symbo-
lickou částku. Podobná situace je i v jiných kandidátských zemích.
Výsledkem je, že referend v Maďarsku, Polsku a na Slovensku se nezú-
častnila téměř polovina voličů, protože dospívají k závěru, že "jejich
hlas nic nezmění". Možná i tohle je v podtextu až neuvěřitelně primi-
tivní provstupní propagandy. Propagandy, která podsouvá odpůrcům vstu-
pu mylný názor, že nepřijít k referendu je totéž jako hlasovat NE.
Propagandy, které svou jednostranností snad může konkurovat pouze an-
gažované umění padesátých let. I tato kampaň by měla být varováním
před vstupem. Při každém zapnutí televize se na diváka valí jen J E -
D E N jediný správný názor. Známé osobnosti každý den vyznávají svou
lásku k EU. Některé z nich podobnými slovy, jakými před dvaceti vyzná-
valy lásku ke Straně. Tohle tady už přece jednou bylo!
Nemožnost vystoupení.
Přístupová smlouva neobsahuje klauzuli o vystoupení. Tak "upřím-
ný" jako je Svaz evropský nebyl ani Svaz sovětský a jak z Varšavské
smlouvy, tak z RVHP bylo možné, alespoň formálně, vystoupit. Stejně
tak i ze samotného SSSR.
Spojené státy evropské.
Snaha vytvořit Spojené státy evropské je očividná a je zde argu-
mentováno i velkou ekonomickou úspěšností USA. Zásadní rozdíl je bohu-
žel v tom, že zákonodárství jednotlivých amerických států je daleko
autonomnější než současný systém direktiv EU. Například i v tak závaž-
né věci jako je trest smrti existují v jednotlivých státech USA zásad-
ní rozdíly.
Proč nyní nevstoupit do této EU - jeden důvod na závěr:
I mnozí příznivci vstupu do EU už v příštím roce říkají nahlas:
"nic jiného nám nezbývá" a potichu dodávají "jinak nás EU zničí". Nik-
do však nepředkládá reálný scénář vývoje v případě, že v referendu ob-
čané odmítnou vstup do EU. Pokusme se o to.
Výsledek NE nebude tragédie!!! Téměř jistě způsobí pád současné
Špidlovy vlády a ukončí se tím druhé budování socialismu v Čechách.
Z předčasných voleb vzejde pravicová vláda, která uvolněním restrik-
tivních opatření v ekonomice povzbudí hospodářství. Jako vláda nečlen-
ského státu EU nebude omezována při snižování daní ani rozbujelého
státního aparátu. Naše ekonomika nepotřebuje dotace rozdělované v Bru-
selu, ale nízkou daňovou zátěž a byrokracii nebrzdící podnikání - což
ovšem neznamená nezákonnost.
Dojde k přechodnému poklesu kursu české koruny, což však význam-
ně pomůže našemu vývozu. Navíc si zachováme ještě nějakou dobu nižší
výrobní náklady, které k nám přilákají například firmy odcházející
z Německa právě kvůli vysokým nákladům. To vše způsobí pokles nezaměs-
tnanosti. Pokles kursu koruny sice bude znamenat poněkud proinflační
faktor, který však bohatě vykompenzují výrazně nižší náklady firem
způsobené nižší administrativní náročností podnikání.
Odmítnutím vstupu v referendu také zlepšíme vyjednávací podmín-
ky. Navíc lze doufat, že za několik let budeme hlasovat o vstupu do
jiné, méně socialistické Evropy. Jeden socialismus nám snad stačil.
Proč nyní nevstoupit do této EU - ještě jeden důvod na závěr:
Na ulici k vám přistoupí někdo daleko silnější než jste vy
a začne Vám vyprávět o tom, že na vás bude hrozně hodný a ve všem vám
chce pomáhat jen když se s ním dáte do jedné party. Zato bez jeho
"ochrany" budete mít veliké problémy. Poslechnout je samozřejmě jedno-
dušší. Už kvůli dětem", jak se říkalo v dobách ne tak dávných. Ale
někdy stojí za to se poprat. Už kvůli dětem.
|
|