Paměť komunistů
Jan Patočka
Psáno pro Profit
Snad největším předvolebním, volebním i povolebním hitem našich komunistů zůstává konstantní sudetoněmecká karta. V široké veřejnosti tak vzbuzují dojem, že oni jsou ti jediní „obhájci národních zájmů“, jejich stanoviska k našim Němcům byla a jsou neměnná, zkrátka – „Komunisté jsou dědici nejlepších tradic českého národa.“ (Z. Nejedlý) Přinejmenším co se české národovecké tradice týče.
Protože sté omílání téhož se pomalu, ale jistě stává v propagandě pravdou, stojí za to vzít vše od začátku. Bilance je to pozoruhodná. Do poloviny roku 1941, tedy do Hitlerova napadení sovětského spojence byl postoj československých komunistů k sudetským Němcům víc než vstřícný. Jak známo, Lenin neposuzoval zrovna se sympatiemi uspořádání střední Evropy po první světové válce a zakladatele KSČ Šmerala řadil stále mezi rakouské socialisty. Nechme historikům, zda to byly jeho proněmecké sympatie ( mezi Leninovými předky byli Němci), které vedly k příkazu našim komunistům v 3. Internacionále, aby po celou dobu trvání první čs. Republiky proklamovali „právo menšin na úplné odtržení.“ A to na rozdíl od Henleina ne až od druhé poloviny třicátých let, ale hned od začátku dvacátých let!
Čeští komunisté se rádi chlubí a svým soudruhům v Internacionále stále zdůrazňovali, že největší stávku třicátých let na evropském kontinentě vedli oni. Šlo o známou Mosteckou stávku. Že ji provedli i s místními „hakenkrajclery“ (termín A. Zápotockého) později nikde zrovna nezdůrazňovali. Krásně tak předvedli, že když jde o společné zájmy, mohou padat i ideologické bariéry. Ostatně v tom nebyli sami, jak v dokládá snímek z Fučíkovy Tvorby ze stejného stávkového roku 1932 na kterém vedle sebe sedí na předvolebním mítinku vedle sebe dr. Goebbels a pozdější šéf NDR Ulbricht. Společně proti shnilému buržoasně demokratickému režimu!
Ani mnichovská dohoda a později okupace nezměnila nic na vstřícném proněmeckém kursu vedení KSČ. Přitom komunistická strana byla zakázána už od podzimu 1938 a její vedení sledovalo vývoj v protektorátu (Slováci měli vlastní stranu, existenci slovenského štátu první uznal Sovětský svaz) z daleké Moskvy. Nikoho neudiví, že v době paktu Ribbentrop – Molotov šéfoval středoevropské sekci Komunistické internacionály už dříve zmíněný Ulbricht. V druhé polovině šedesátých let vyšel v ideologickém periodiku KSČ – Životě strany- soubor radiodepeší mezi ilegálním vedením KSČ v protektorátě a moskevským vedením. Na krvavé události po 17. Listopadu (střelba do demonstrantů, poprava studentských vůdců a zrušení vysokých škol) reagovalo moskevské vedení takovouto depeší: „Tato válka je válka imperialistická. Nedejte se vyprovokovat Benešovými provokacemi. Navazujte styky se sudetoněmeckým proletariátem.“
Protože se i nadále naši komunisti hrdě hlásí k odkazu svých gottwaldovských předků a nanejvýš z nich vypadne slůvko o chybách minulosti, musí jejich nynější ukoptěná snaha o uzákonění Benešových zásluh ve světle těchto faktů vyvolat pocit zvracení. Pokud mají tak krátkou paměť, jejich živá encyklopedie Ransdorf jim může příslušné pasáže ocitovat. Nekomunisté pak by se neměli nechat vyprovokovat grebeníčkovskými provokacemi.
Jan Patočka
|
|