Černá kniha policejních hříchů

Ivan Langer

Policie ČR je v kritické situaci! Za poslední rok poklesla důvěra české veřejnosti v tuto instituci o 25 %! Ba co víc. Téměř 70 % občanů je přesvědčeno o tom, že Policie ČR je nejzkorumpovanější institucí v naší zemi vůbec.

Černá kniha policejních hříchů (formát .pdf) rozebírá a dokládá 13 skupin největších policejních hříchů:

1. Jedním z hlavních problémů celé české společnosti je všudypřítomná korupce. Naše země se za posledních sedm let v žebříčku korupce, pravidelně sestavovaném Transparency International, propadla ze 25. na 54. místo. I domácí výzkumy potvrzují, že lidé se s korupcí setkávají stále častěji. Policie ČR není schopna nárůstu tohoto zhoubného jevu zabránit. Ale nejen to. Policie ČR k jeho nárůstu sama významně přispívá, což jen dokazují desítky případů policistů usvědčených z přijímání úplatku.
   
2. S korupcí souvisí také problém veřejných zakázek. Policie ČR, která by měla prověřovat, zda při jejich zadávání nedochází k porušení zákona, v minulých měsících několikrát v této oblasti sama pochybila. A to i rozhodnutími jejích nejvyšších představitelů.
   
3. Zásadním problémem Policie ČR je také falešná profesní solidarita, umožňující mnoha osobám, které zásadním způsobem porušili zákon, zůstávat v řadách Policie (a to dokonce i na vedoucích policejních místech).
   
4. Častým prohřeškem policistů je porušování služebních předpisů a špatný výkon povolání, jejichž příčinami jsou šlendriánství, neprofesionalita, ale také systémová selhání (nedostatečný výcvik a výzbroj, nekvalitní technika apod.).
   
5. Nejkřiklavějším případem neprofesionality policistů je případ nejméně osmi vražd, které policisté považovali za sebevraždy. Postup policejního ředitele, který dokládal jeho osobní malou důvěru v podřízené, jen napomohl tomu, že celková důvěra v Policii ČR se ocitla na kritickém bodě.
   
6. Důvěru občanů snižuje také katastrofální počet dopravních nehod, které zavinili příslušníci Policie ČR, včetně vysokých policejních funkcionářů, a to často pod vlivem alkoholu.
   
7. Samostatným případem jsou policejní statistiky, kterými se ministr vnitra i policejní šéfové tak rádi zaštiťují. Problém je však nejenom v tom, že závěry těchto statistik jsou často zkreslující, protože např. nezahrnují tzv. skrytou kriminalitu, nýbrž i v tom, že v minulosti opakovaně došlo k řadě případů falšování policejních statistik.
   
8. Společnost velmi citlivě posuzuje také případy policejní brutality, zneužívání pravomocí nebo rasismus mezi policisty, jejichž výskyt v řadách Policie ČR je opravdu na pováženou.
   
9. V některých oblastech je současná policie opravdu bezmocná. Stagnace kriminality a zároveň významný pokles její objasněnosti, stejně jako stoupající počet dopravních nehod s tragickými následky, jsou především systémovým problémem. Nápravu lze spatřovat především v tom, že policisté se z kanceláří přesunou na ulici a půjdou občanům sami příkladem.
   
10. Policie ČR není schopna efektivně řešit ani problém migrace a jejích důsledků, jakými jsou vysoká kriminalita cizinců či nelegální jejich zaměstnávání. Důvody jsou jak systémové, za něž odpovědnost nese zejména celá vlády, tak i lidské, za něž nesou odpovědnost policejní činitelé.
    
11. Další smutnou kapitolou jsou několikanásobné policejní reorganizace, v jejichž důsledku řady policie opustili špičkoví profesionálové a policisté ze speciálních útvarů. Výsledkem je však jen další nárůst kriminality a pokles její objasněnosti.
    
12. Varující je rozsah trestné činnosti samotných policistů, která veřejnost oprávněně nutí položit si otázku, zda ji chrání policisté nebo mafiáni. Ještě horší je to, že řada policistů usvědčených ze závažných trestných u policie nadále zůstává.
    
13. Od roku 2000 dramaticky (téměř 30 krát) narostl počet legálních odposlechů prováděných Policií ČR. To navozuje pocit, že nastává éra policejního státu, nemístně zasahujícího do soukromí občanů.
    

Tváří v tvář této strašlivé realitě je třeba si položit otázku, zda je Policie ČR skutečně důsledným, profesionálním a neúplatným ochráncem života, majetku a práv občanů ČR. Ani tisíce policistů v akcích, dramatické noční tiskovky ministra vnitra či policejní zátahy pod tajuplnými názvy Kryštof nebo Fantine totiž již nemohou zakrýt skutečnost, že významná část Policie ČR v čele s nejvyšším vedením, nepracuje tak, jak by měla.

Je na místě ptát se, kdo je za tento stav odpovědný. Je na místě odpovědět na otázku, kdo nese odpovědnost za to, že veřejnost vnímá jako zkorumpovanou celou Policii ČR, ačkoli je naprosto jasné, že v jejích řadách je velké množství kvalifikovaných a morálně i trestně bezúhonných profesionálů, kteří svou práci vykonávají velmi dobře.

Odpověď je jasná. Vrcholnou politickou a manažerskou odpovědnost za celou policejní mizérii nesou současný ministr vnitra Stanislav Gross a policejní ředitel Jiří Kolář. A proto by měli oba neprodleně odstoupit. V tichosti a bez nočních tiskovek!

V Praze dne 15. října 2003

Ivan Langer, v. r.

15. října 2003