Evropská politika není u nás silné téma. Moc nezajímá veřejnost, ale často bohužel ani politickou reprezentaci. Evropská agenda je na řadě ministerstev tak trochu přehlížena, je na okraji zájmu (samozřejmě s výjimkou peněz ze strukturálních fondů). Soustředění se jen na národní politiku je ale krátkozraké, pak se divíme, co všechno musíme dělat, protože to „přišlo z Bruselu“. Kdybychom tomu věnovali pozornost včas, dokázali bychom leckterému nesmyslu zabránit.

Ukrajina. Chtěl jsem se tomuto tématu vyhnout, protože dostupné informace neříkají vůbec nic, protože jde s jistotou konstatovat, že jde o informační válku tajných služeb. Situace na poli diskuzí připomíná prezidentské volby.

Zevrubná publikace o rostlinách, které mohou v řadě případů posloužit jako náhražka antibiotik. Antibiotika v dnešní době ztrácejí účinnost, protože jednotlivé bakteriální druhy se jim velice rychle přizpůsobují. Je proto nutné hledat alternativní způsoby léčby.

Znovu se ukázalo, kdo má ve vládní koalici hlavní slovo. Není to předseda vlády Bohuslav Sobotka, ale Andrej Babiš. Premiér se jezdil radit do Bruselu, nikoliv o dobrém portfoliu pro českého komisaře, ale aby měl alibi, proč zase ustoupil.

Zastánci naší přítomnosti v Aghánistánu tvrdí, že jde boj o naši svobodu. Tvrdí, že bojujeme s teroristy na jejich území, abychom s nimi nemuseli bojovat doma.

Otázkou však je, z jakého důvodu jsou západní země terčem teroristických útoků.

Diskuse o státní službě by neměla být oddělována od diskuse o podobě státní správy – tedy nikoli pouze kdo, ale také v jakém systému a v jakém institucionálním nastavení ji vykonává.

Tragické okolnosti kolem osudů pětice našich vojáků znovu soustředily pozornost na situaci v Afghánistánu. Probíhá tam nejdelší mise v celých dějinách NATO, která navázala na operaci Trvalá svoboda, druhou bojovou operaci Aliance mimo vlastní území. Ta bohužel dostala už v počátku do vínku zásadní problém, byla pojata jako gigantické sociální inženýrství podle vizí americké administrativy.