Právě dopisuji knihu O svobodě myšlení. Mělo by to být volné pokračování Breviáře pozitivní anarchie, ale tentokrát věnované poznávání, logice, technikám komunikace a samozřejmě také médiím. Je tedy logické, že poměrně velkou část věnuji technikám manipulace s naším myšlením a také argumentačním klamům. To je propracovaná metoda, stará jako lidstvo samo.

Moc rád bych někdy napsal něco alespoň trochu optimistického, třeba něco jako, že ten chaos co tu teď panuje, už ani nemůže být horší - ale nechce se mi lhát.

Na tomto místě jsem opakovaně mluvila poněkud netradičním tónem o inflaci. Mnohokrát jsem tu v posledních letech říkala, že bezprecedentní politika světových centrálních bank musí zákonitě vést k inflaci.

Nesouhlasil s tím, jak premiér zvládá boj proti covidu. Když jsem na Echo24.cz četl uvedený titulek, hned mě, podobně jako mnohé jiné, okamžitě napadlo - chudák disident! : - )

Ale abychom si správně rozuměli. Mně osobně fungující parlamentní restaurace nijak nevadí. Je přece normální a správné, že se lidé mají kde najíst. Jenže v tomto případě jde o něco úplně jiného.

Karel Kryl a Václav Havel se musí obracet v hrobě. Přestože si v posledních letech příliš nerozuměli.

Politici jsou politici a navíc věčně rozhádaní. Když se objeví něco tak životu nebezpečného jako koronavir, měli by to raději nechat na odbornících...

 Už tři roky jsem členem Rady ČTK a už tři roky jsem tedy de facto i de iure ve výkonu této veřejné funkce, a to i se všemi povinnostmi, a se všemi právy, z toho plynoucími. Jednou z mnoha těch povinností je kontrolovat i to, jak ČTK při své činnosti dodržuje právní řád České republiky, a zároveň dbát také na to, aby všechny naše zákony, i další závazné předpisy a normy byly v ČTK vždycky řádně a beze zbytku splněny. To ostatně všem členům Rady ČTK v rámci výkonu jejich funkce vyplývá ze zákona.

Naši statistikové nás svými publikovanými daty neklamou záměrně, ale tato data nám plnou pravdu neříkají.

Něco nevyjadřují proto, že je ekonomika „na práškách“. Prášky obvykle ulevují nemocnému, ale nedotýkají-li se podstaty nemoci, vytvářejí falešný dojem, že situace není tak zlá.

“ Přeju mu samozřejmě úzdravu, na druhou stranu mě straší, když jeho úzdrava bude bez komplikací a uzdraví se rychle bez jakýchkoliv potíží, tak se obávám, co přijde potom,”