V průběhu pondělního ranního letu do Bruselu stačil letmý průchod českými deníky a bylo to jasné: hlavní zprávou o víkendovém kongresu ODS bylo sdělení, že se "nestalo nic". No tak tohle "nic" záleží na tom, co kdo od 23. kongresu ODS očekával.

Pokud novináři očekávali revoluci, nemohli se jí dočkat, pokud spekulovali o nezvolení Petra Nečase předsedou a následných rošádách, byla jejich očekávání mylná. Pokud veřejnost čekala na "změnu" v podobě nových tváří s pootočeným programem, nemohla se mýlit více.

Stojaté vody ODS nikdo výrazněji nerozčeřil, a přesto k významné změně kurzu politiky ODS na kongresu, podle mého názoru, došlo. Skrytě, pod hladinou, téměř nepozorovaně. Formuloval ji Petr Nečas ve své sobotní zprávě předsedy strany poměrně jasně a zřetelně, když v závěrečné fázi projevu mluvil o "otevření strany". To, co navrhl a jak to formuloval, by mělo být zaznamenáno jako "změna", kterou by Josef Zieleniec v roce 1996 (kdy začal mluvit o tzv. rozkročení) asi neformuloval lépe. 

Petr Nečas položil delegátům kongresu dotaz, zda víme "kolik lékařů, učitelů a ředitelů škol" bylo na našich krajských kandidátních listinách. Měl to přesně spočítané. Překvapil mě tím, neboť bych byl v té chvíli očekával, že svoji analýzu volebního debaklu postaví na jiných číslech. 

Vyzval kongres, abychom napříště zvažovali smíšené kandidátky s nezávislými osobnostmi nebo ony nezávislé osobnosti pozvali do ODS – s vědomím, že "mají málo času, nemohou vysedávat na schůzích a měly by být umisťovány na kandidátky bez průchodu primárkami". 

"Změnu" nemohl předseda Nečas formulovat lépe. Ostatně, ona to ani moc změna není, je to zřejmě výraz zoufalství založený na představě, že náš volební úspěch napříště zajistí "osobnosti" (jejichž "osobnost" sice nikdo neumí přesně definovat, ale kterých je všude dokola zřejmě nadbytek, navíc ochotných kandidovat za kolabující ODS). 

Nečasova výzva je nebezpečná Nesouhlasím, zásadně nesouhlasím s tímto argumentem. Nejen proto, že ve své podstatě uráží řadové členy ODS, kteří mají tolik času, že mohou vysedávat na schůzích ODS. 

Nesouhlasím s tímto argumentem proto, že významně přeformátovává ODS v cosi, co bych nazval unií osobností. 

Jistě, pokud jsou lékaři a učitelé srozuměni s naším programem, pokud jej chtějí obohacovat a rozvíjet, pokud se nestydí za značku ODS a ponesou svoji kůži na trh v jejím stínu, jsou s radostí vítáni. 

Mají-li být fíkovým listem nad naším současným tápáním, budou spíš kukaččím vejcem, brzy budou s námi sami nespokojení či dokonce proti našim principům (tedy máme-li je ještě) hlasovat.  

Neznám za těch dvacet let práce v ODS jiný druh testu loajality než odpracovat pár kampaní pro někoho jiného. Nezištně a obětavě. Roznést materiály, vylepit plakáty, sem tam si u toho nechat vynadat – a přesto vytrvat. To je jediný důkaz, že takový člověk může obstát v pozdější bouři. 

Nečasovo volání po "osobnostech" bez takových testů je nebezpečné. Obchází stranickou strukturu práce, přestože se tomu dnes všichni vysmívají v domnění, že "strany jsou pro straníky, ale občanské fórum je pro všechny". Vzpomínáte na ten porevoluční slogan? A vzpomínáte, kdo všechno se pod deštník OF schoval? Levičáci, pravičáci, zelení, věřící, nevěřící, disciplinovaní, lenoši, kariéristé i poctivci, kteří to s Československem mysleli dobře.  

Teze "více osobností na kandidátky ODS" je promě největší změnou tohoto kongresu. Změnou, která ještě víc rozostří obrysy ODS, učiní náš program ještě nesrozumitelnějším, než je teď. Považuji tento návrh nejen za sporný, ale považuji jej pro budoucnost ODS za přímo nebezpečný. Je to pro mě nikam nevedoucí slepá ulička.