Revue Politika 12/2014

Dlouhodobě se z médií dozvídáme, že za „zpackanou“ privatizaci a především její právní rámec může ODS a personifikovaného privatizačního démona zosobňuje Václav Klaus. Stále více „pamětníků“ se rozpomíná na podrobnosti a já si nemohu nepoložit otázku – proč až nyní jsou všichni tak moudří? Na rovinu říkám, že následující řádky budou pro někoho silně kontroverzní.

Vezměme to pěkně popořádku. Pokud privatizaci zařadíme do období let 1992/95 a například ministerstvo spravedlnosti řídil Jan Kalvoda (ODA), ministrem průmyslu byl Vladimír Dlouhý (ODA) a šéfové Fondu národního majetku, pánové Tomáš Ježek (ODA) a Roman Češka (ODA), tak podle „pamětníků“ asi jmenovaní pánové neměli absolutně žádný vliv na způsob a právní okolnosti privatizace. Zatímco je Vladimíru Dlouhému přičítána (sám se hrdě hlásí) opravdu kvalitní privatizace mladoboleslavské Škody, další privatizace se jej pravděpodobně netýkala. Vlastně za vše ostatní (co se nepovedlo) může Klaus, …je to přece jen jednodušší interpretace.

Co se týče rychlosti kupónové privatizace, musím s přihlédnutím k dnešním reformám jakéhokoliv druhu poznamenat - ještě že tak. Stran odpovědnosti musím znovu s přihlédnutím k dnešní garnituře politiků spíše ocenit tehdejší politickou odvahu. Nedokážu si dnes představit jediné politické jméno, které by na sebe vzalo odpovědnost za tak rozsáhlý projekt s tak otevřeným koncem (navíc jméno, které by toho bylo schopno).

Pokud bych se měl vyjádřit k tehdejšímu bankovnímu sektoru a problematickým letům 1996/97, tak vlastně ČR tehdy neměla Českou národní banku. Neměli jsme instituci, která by pečlivě udělovala licence a každé tři měsíce měla (již z tehdejšího zákona) kontrolovat „klasifikované úvěry“? Licence uděloval a vlastně celý bankovní sektor řídil autoritářsky asi také Václav Klaus. Kdo jiný? Zajímavé je, že například právě jediná Živnostenská banka neměla v oblasti klasifikovaných úvěrů problém a ještě zajímavější bude dohledat si jméno člověka z tehdejší bankovní rady, který měl agendu „klasifikovaných úvěrů“ na starosti (nebo spíše měl řešit).

Stran amnestie chci jen dodat, že se mi nechce hodnotit krok předposledního prezidenta. Celá záležitost mi jen dokládá, že znovu a v tomto případě již na konci řetězce privatizace, selhávají opět instituce. Promiňte, pokud česká justice nedokáže za patnáct let odsoudit podvodníka (stovky), nebude problém v odpouštění. Ve srovnání s nedávným švýcarským soudem „mosteckých podnikatelů“ beru amnestii v Česku jako ukázání prstem na gigantický deficit vymahatelnosti práva v naší zemi. Ve finále je totiž úplně jedno, jestli amnestie, nebo nefunkční soudy.

Průšvihy samozřejmě byly, ale napsat, že tunelování, rozkrádání a potvrzování privatizačních projektů bylo řízeno politicky, je hodně silná káva. Lidé tehdy nechtěli slyšet, že nedostanou úvěry pro jejich nové podnikání a celý problém vznikl především v bankách a v jejich VLASTNÍM přístupu k úvěrům. Většina věci znalých občanů ví, jak to tehdy bylo, a že za tuto záležitost rozhodně Klaus nemůže. Privatizaci a především (pře)úvěrování jsme si provedli hezky česky, a to doslova a všichni. Bohužel někteří současní kritici privatizace nevybočují od čecháčkovského pojetí výhrad a mnohokrát zapomínají na své vlastní tehdejší role. Mnoho z kritiků nedokáže objektivně strukturovat problém a podívat se na celou věc detailněji a pohledem tehdejší doby. Například vést polemiku o tom, zda fondy měly být vpuštěny do obou vln kuponové privatizace a zda neměly vzniknout jako korunové a až po předání akcií DIKům (držitelům investičních kuponů). Proč například pražská burza spustila systém podivných (tehdy) „přímých obchodů“? Připomenu, že od poloviny 90. let byl šéfem Burzovní komory Tomáš Ježek (ODA). Mnoho kritiků si nedokáže upamatovat, jak celá akce proběhla skvěle technicky a s jakou osvětou pro občany i za přispění médií a novin (Centra kuponové privatizace). Jen připomenu, že tehdy se informační technologie v naší zemi teprve zaváděly, vše bylo nachystáno FUNKČNĚ a v krátkém časovém úseku byli zaregistrováni občané s jejich kuponovými knížkami. Následná aukční kola obou vln proběhla bez komplikací. Připomenu, že tuto celou organizaci nachystalo Klausovo (ODS) ministerstvo financí. Pro srovnání - nyní máme v ČR zaveden systém elektronické veřejné správy a nedokážeme funkčně spustit registr motorových vozidel s tím doplňujícím dodatkem, že za to nikdo nechce nést odpovědnost.

Privatizace v ČR byla gigantický projekt v naprosto nové politické realitě. Před ní vyvážela naše země 75 % exportu do zemí RVHP, dnes jsme nejotevřenější ekonomikou EU s podílem 85 % exportu právě do zemí osmadvacítky. Celá ekonomická transformace v naší zemi se udála v jednom desetiletí. Dokážou se dnešní relevantní kritici a politici zamyslet nad náročností takového procesu, objektivně zhodnotit role tehdejších institucí a v paradigmatu tehdejší doby? Budu se opakovat, ale pokud se objektivně rozhlédnu po dnešní politické garnituře, vidím mnoho kritiků, ale nevidím opravdu nikoho, koho bych si dokázal představit v řízení, odvaze a ochotě převzít odpovědnost za projekt podobného rozsahu.