Americký ministr zahraničí John Kerry a česká Miss
Dušan Navrátil

„Chceme jednotný, stabilní a demokratický Afghánistán,“ řekl Kerry. „Chceme mír na celém světě,“ řekly standardní české Miss. Kdo z nich hlásá větší pitomost?

Zpráva z tisku: „Teroristický útok si vyžádal přes 80 mrtvých. Nejméně 89 lidí přišlo o život a čtyři desítky lidí utrpěly zranění při explozi trhaviny ukryté ve vozidle na hojně navštěvovaném tržišti v provincii Paktika ve východním Afghánistánu. Tržiště bylo v době exploze plné lidí.“ (MF DNES, 16. 7. 2014, strana 6A, zkráceno). Tím bychom měli vyřešenou tu část Kerryho citátu, která se týká stability Afghánistánu.

Většina obětí masakru byla z řad dětí a žen. Táliban před odchodem zahraničních jednotek, který je plánován na konec tohoto roku, zesiluje svůj boj proti nastolenému režimu. Výše uvedená krátká zpráva (sloupeček o patnácti řádcích) vyšel až na šesté straně deníku. Souběžně s tímto článkem tam byl zveřejněn i text: „Oscar Pistorius se chtěl porvat v klubu.“ Nic moc. Afghánistán utopený uvnitř listu spolu s mírně bulvární zprávou. Nebýt nedávné smrti pěti českých vojáků, byl by Afghánistán mimo zájem mainstreamových médii.

Ono se není co divit. Po Little Big Hornu a Vietnamu je na obzoru třetí velká vojenská porážka USA. Afghánistán. Toto je fakt. Pro pravdoláskaře, kteří jsou přímo posedlí, z jakých zdrojů jsem čerpal, vše odtajním. Možná je trochu zklamu. Není to Snowden. Ten je v Rusku (asi v luxusním gulagu na Sibiři), takže mu věřit nejde. Mé kanály jsou mnohem serióznější. První zdroj: cvrlikají si o tom vrabci na střeše. Druhý zdroj: v MF DNES to prohlásil novinář Teodor Marjanovič. Ten druhý pramen je mírně solidnější. Novinář zřejmě bude mít lepší přehled než vrabci. Teoreticky. Když to ovšem vysloví pan Marjanovič, je to tutovka. Potvrzuje to i filmová hláška: „Když to napsala Právda, tak to bude pravda.“ Dnes roli Právdy zaujal Marjanovič. Inu, nová doba… 

Nyní je na místě podpořit druhou Kerryho myšlenku o jednotě. Naši věrní spojenci z Afghánistánu (když tam máme vojáky na misích, musí to být spojenci), se rozhodli, že vláda moudrého a Západem nijak nezkorumpovaného prezidenta Hamída Karzáího bude nahrazena něčím stejně dobrým, možná i lepším. Kandidáti byli dva: Abdull Abdulláh a Ašraf Ghání. Prezidentští uchazeči se ještě před oznámením výsledků navzájem obviňovali z volebních podvodů a hrozili, že výsledky hlasování z druhého kola (14. 6. 2014) neuznají. Jak řekli, tak udělali. Oba se prohlásili za vítěze prezidentských voleb! Abdulláh sice vyhrál první kolo voleb, nicméně ve druhém kole byl úspěšnější Ghání. Jsou zde tedy pochybnosti o platnosti voleb. „Každý hlas bude zkontrolován, všech osm milionů,“ prohlásil proto na tiskové konferenci Kerry.

Velké zkušenosti s přepočítáváním platných hlasů má Tomio Okamura. Mohl by mu pomoci, samému Kerrymu by vše trvalo neúměrně dlouho. Prohra Abdulláha natolik nakrkla, že prohlásil: „jde o puč proti lidu!“ Vida, semínka americké demokracie dopadla na úrodnou půdu a vydala první plody. Ale pozor! Stále tu máme úřadujícího prezidenta Karzáího. Když to tedy sečteme, Afghánistán má nyní tři prezidenty! Tolik jich ani nebylo blahého času na policejním prezidiu (Červíček versus Lessy).  Možná se Afghánci inspirovali v Česku a systém volby prezidentů ještě vylepšili…

Na závěr článku jsem si nechal úplnou perlu – demokratický Afghánistán podle Kerryho. To je stejně reálné, jako fiktivní ostrov Utopia od Thomase Mora. Kerry chce zavést demokracii tam, kde je to nemožné. Připomínám, že tento výrok pronesl 11. 7. 2014 přímo v Kábulu, kam narychlo přijel z jednání v Číně. Ano, přijel dělat smírčího soudce a domluvit těm dvěma prezidentům: Abdulláhovi a Ghánímu. Jak již bylo řečeno, oba se cítí vítězi voleb. To je nejdemokratičtější, co kdy svět viděl. Staří Řekové se sice obrací v hrobě, ale v Afghánistánu demokracie funguje. A Kerry je šťasten. Konečně na tu demokracii a na jeho slova došlo.

Skutečnost je ovšem taková, že v této zemi dodnes vládne středověk, kmeny, klany, rodiny, místní velitelé. Vše navíc komplikují různé komunity, náboženské a etnické skupiny. Obyvatelé Afghánistánu nejsou historicky zralí pro žádnou demokracii. Jediné, co tam jakž takž po staletí fungovalo, byla vláda pevné ruky místních náčelníků. Až do doby, než to začali Američané vylepšovat.

Výsledkem „exportu demokracie“ do středověku je totálně zkorumpovaná „demokratická“ vláda v Kábulu. Karzáího režim (včetně všech jeho příbuzných), je hlavním výrobcem heroinu v zemi. Afghánistán je odpovědný za zhruba 90 % produkce máku a každý rok dodává kolem 400 tun heroinu na světový trh. Karzáího „demokracie“ navíc údajně dostává přímé platby z černých peněz od CIA. Nerealistické snahy o vybudování demokracie v Afghánistánu ztroskotaly. A nejen kvůli korupci. Je zřejmé, že Spojené státy jsou natolik pokořeny, že dnes s Tálibánem tajně vyjednávají o budoucnosti země.

Krátká rekapitulace válek v Afghánistánu:

1) Angličané: Tři britsko-afghánské války 1838 – 1919 skončily drtivou porážkou britského vojska a jeho odchodem z afghánského území.

2) Rusové: Snažily se v letech 1979 až 1989 o dobití Afghánistánu. Dopadli jako Britové.

3) Američané: Operace Trvalá svoboda trvá od roku 2001 až do současnosti. Dopadnou jak Angličané a Rusové.

Od roku 2003 v Afghánistánu působí kromě vojsk protiteroristické koalice a jejích tajných služeb také jednotky NATO. Jde o vleklou válku, zatím bez jasného výsledku, která ale skončí stejně jako všechny předchozí pokusy.  Prozatím snahy Američanů o vytvoření životaschopného afghánského státu se silnou centrální vládou selhaly. Zahraniční mocnosti se permanentně vměšují do afghánských záležitostí a snaží se tam šířit západní morálku. Je logické, že Afgháncům se to nelíbí a chtějí si vládnout sami, bez diktátu cizích zemí.

Odhaduje se, že v Afghánistánu bylo při americké kampani zabito kolem dvaceti tisíc civilistů. Německý časopis Der Spiegel v roce 2011 zveřejnil fotografie, na kterých američtí vojáci pózují se zabitým afghánským civilistou. Celkem takových fotografií Američané pořídili čtyři tisíce. Z mrtvých si také odřezávali trofeje. Americká armáda se za tyto činy svých vojáků omluvila. Viníci už stojí před soudem, informoval i list Guardian z té doby.

Velmi zajímavá zpráva, která mi svého času nějak unikla: USA dostaly nabídku, která se nedá odmítnout, ale přesto ji odmítly. Britský deník The Independent přinesl zprávu z 15. října 2001, že Tálibán týden po začátku invaze nabídl vydat Usámu bin Ládina Američanům, ale tento návrh byl osobně G. W. Bushem odmítnut. Takže, šlo jim o dopadení Usámy bin Ládina nebo i o něco jiného? 

Aby mi nebylo vyčítáno, že jsem snad proruský (což stejně činěno bude), nabízím titulek z druhé strany barikády – z amerického tisku; The New York Times: Kerry v Egyptě tápe (listopad 2013). Nedávno jsem ho ale viděl v televizi přímo v „júesej“, takže asi našel správný směr a nezabloudil. Tomu Kerrymu to fakt dobře myslí. A potom, že nejsem objektivní…

Uložit

Uložit