LN, 13.10.2014

Miroslav Kalousek před volbami mířil a i po volbách stále míří na dva cíle. Na komunisty a na hnutí ANO. TOP 09 nebude podporovat uzavírání koalic právě s komunisty a s ANO, ve druhém kole senátních voleb mají voliči topky dokonce doporučeno podpořit kandidáta ČSSD, pokud čelí soupeři z Babišova hnutí. ANO je v interpretaci TOP 09 stranou vůdcovského typu, pro demokracii nebezpečnou, a tedy něčím na roveň komunistům.

Jde samozřejmě o politickou rétoriku, pronášenou ve snaze v tuto chvíli spíše jen minimalizovat ztráty. Přesto je do jisté míry využitelná, protože poučná, neboť na ní lze pěkně ilustrovat dva základní typy ne/přátelství v politice.

Prvním typem je nepřátelství nekonkurenční, kam patří vztah topkařů a komunistů. Přeliv voličů mezi TOP 09 a KSČM je v zásadě nulový, odečteme-li magory, recesisty a lidi neschopné přečíst údaje na volebním lístku. Komunisté pro topkaře, ale i topkaři pro komunisty jsou ďáblové, bubáci, vůči nimž se naše (tj. topkařské, nebo komunistické) „my“ vymezuje a kteří „nám“ vlastně dodávají identitu, neboť ta je zpravidla postavena na nějakém souboru negací. V milostných vztazích se prý protiklady přitahují, v politice si spíše navzájem slouží. I kvůli tomu, že na volebním trhu cílí na úplně jiné segmenty.

Blízká nepřátelství

Druhým typem je nepřátelství konkurenční, na němž je pikantní skutečnost, že se zpravidla týká blízkých subjektů. Blízkých programově, a tudíž i charakterem voličstva. A právě blízká nepřátelství bývají z těch nejzavilejších. Je to logické, neboť jde o souboj ve stejném revíru. I proto jsou různé apely na spolupráci na pravici (či na levici) buď naivní, nebo pokrytecké. Apelovat na Pepsi Colu, aby spolupracovala s Coca-Colou v zájmu blaha všech fanoušků limonád tohoto typu, by nikoho ani nenapadlo, a patrně by musel zasáhnout i antimonopolní úřad. Jistě, na spotřebitelském trhu nejde o to, zda nám povládnou „kolisté“ nebo třeba „kafaři“, politický trh má v řadě ohledů svá specifika. Není ale dobré zapomínat, že i politický trh je prostě hlavně trh, tedy konkurenční prostředí.

Pokud bychom TOP 09 přirovnali ke Coca-Cole, pak je Babišovo ANO jednoduše (a zjednodušeně) Pepsi Colou, jež je aktuálně obchodně lepší. Ostatně, úspěch TOP 09 byl tak jako ten Babišův postaven na marketinku, který se snažil jistému segmentu voličů co nejlépe prodat jistý obraz Karla Schwarzenberga, samozřejmě že mediálně pěkně přibarvený. Andrej Babiš zatím podobně prodával hlavně sám sebe. A v roce 2013 i letos vědomě políčil na pravicové voliče. Nikoliv výhradně na ně, ale tvořili jeden z jeho hlavních cílů.

Část jich ulovil, k čemuž mu hodně napomohlo konkurenční nepřátelství ODS a TOP 09 v éře Nečasovy vlády, jež se přeneslo i do pražské politiky. A ulovil je mimo jiné na podstatné části pravicového programu: na úspory v hospodaření státu, na snižování rozpočtového schodku, na vizi státu řízeného jako firma (tj. efektivněji a pružněji). A pak, sám je přece úspěšný podnikatel, tedy někdo, koho zde pravice od devadesátých let vzývala podobně jako kdysi komunisté nového člověka.

Evolučně nahlíženo, lze ODS považovat za starou pravici. Ta bývala ideově dosti vyhraněná, dbala na členskou základnu, prosazovala minimální stát a volný trh. ANO je novou pravicí, jež vzniká i díky úspěšnému prosazení programu staré pravice. Máme volný trh, lidé jsou zvyklí na jazyk reklamy (jinému dokonce přestávají rozumět) i na sofistikované spotřební zboží, které vše zařídí samo. Stačí zmáčknout čudlík (dotknout se obrazovky) a hned je líp. Proto volí Babiše, který se novému světu nejlépe přizpůsobil. Politiky nabere pomocí castingu podobně jako televizní produkce herce pro nový seriál. Obsah seriálu je přizpůsoben cílové skupině, pak už se jen spustí marketinková kampaň (tedy vlastně vysílání) – a je to!

Zhrzená topka představuje v tomto evolučním schématu určitý mezistupeň. Pro ni i pro ODS ale platí následující: chtějí-li dlouhodobě přežít, musí buď být babišovštější než Babiš, anebo přijít s něčím radikálně novým, jiným, s nějakou novou vývojovou větví, pokud jde o program i o způsoby oslovování voličů. Jinak zahynou.