V roce 2015 jsme se od našich pokrokových expertů a novinářů dozvěděli, že Angela Merkelová udělala neobyčejně prozíravé rozhodnutí, když otevřela hranice pro statisíce migrantů, zejména z islámského světa. Po pěti letech můžeme tyto předpovědi ověřit.
Z televize, z rádia a z univerzit jsme do omrzení slyšeli nadšené komentáře, ak na tom Německo vydělá. Prý přijdou kvalifikované a mladé pracovní síly, které zvýší blahobyt země, vyřeší demografický problém a budou spolufinancovat penzijní systém. Už jste tato pošetilá proroctví zapomněli? Tak si je nalistujte na googlu.
Vědci a komentátoři jsou tu od toho, aby společnost upozornili na důsledky politických rozhodnutí; takže před pěti lety vlastně plnili svojí úlohu. Ano, ale jenom napůl. Neztratili totiž ani slovo o tom, jestli jsou cizinci ze zaostalých civilizací vůbec schopni a ochotni zapojit se do moderní západní společnosti. Odborníci skromně pomlčeli také o pravděpodobném nárůstu kriminality a o tom, co masová migrace znamená pro budoucnost západní civilizace vůbec.
Čerstvý článek z mého archivu
V srpnu roku 2015 jsem v Reflexu otiskl článek „Migranti a stabilita západní společnosti“. Na rozdíl od mainstreamových médií a vědců jsem si v něm kritické otázky položil, zodpověděl a (jak se ukázalo) i správně předpověděl, co se stane. Zabýval jsem se čtyřmi oblastmi.
1.K tomu jsou-li migranti ochotní začlenit se do hostitelské společnosti jsem napsal:
„Je přece zřejmé, že drtivá většina těch migrantů, kteří dnes míří do Evropy, chce získat pouze náš životní standard a ponechat si svoje zvyky. Běženci své domovy opouštějí často s prázdnýma rukama, ale svoje pravidla chování mají v hlavě. To je zavazadlo, jež nikdy neztratí.“
2.Schopnost migrantů převzít naše pravidla soužití jsem popsal takhle:
„Vetšina těch, kteří utíkají před náboženskou válkou nebo útlakem nějakého potentáta, tak nečiní výlučně proto, že by byli tak mírumilovní a liberální, nýbrž mnozí také proto, že jsou ve vnitropolitickém střetnutí momentálně slabší. Je pravda, že migranti jsou nezřídka v těžké situaci. Ale jisté je také to, že si ve své zemi nedokázali udělat nebo udržet pořádek.“
3.Na otázku, zda-li se budou řídit našimi zákony, jsem odpověděl toto:
„Fatální je, že nově příchozím nestačí naznačit, podle jakých psaných zákonů a nepsaných zvyklostí funguje západní společnost. Z jejich biografie vyplývá, že výzvy a domluvy neberou vážně, protože jsou zvyklí na úplně jiné zacházení. A po tom, co znají z domova, jim i evropský represívní systém musí připadat jako posezení v zahradní restauraci. Navíc si velmi rychle všimnou, že se ocitli ve společnosti, která až příliš často upřednostňuje toho, kdo její normy porušuje, před tím, kdo je dodržuje.“
4.A zachování evropské civilizace jsem podmínil takto:
„Je pouze otázkou času, kdy budou západní vlády nuceny na migraci reagovat podle vzoru ´pevnost Evropa´. Hranice sice nemohou být nikdy úplně vodotěsné, ale přístup do evropských zemí bude – i za pomoci nevybíravých opatření – do té míry ztížen, že se migrační vlna obrátí do těch míst, kde sice není tak útulno, ale která jsou snáze dosažitelná. A posléze oslábne na zvládnutelnou míru. Čím dříve se to stane, tím větší šanci mají Evropané udržet si svůj způsob života.“
Co věda dluží společnosti?
A teď se vrátím na začátek a znovu se ptám: Jaké povinnosti mají vědci a všichni vysokoškolsky vzdělaní lidé vůči společnosti?
Mají pomoci pochopit, jak funguje svět, ale místo toho nám vnucují společenské změny, které se líbí především jim samotným. A přitom se vůbec neobtěžují s tím, aby popsali rizika s tím spojená; ať už jde o migraci, gender, multikultarismus, ekologii atd. atd. Dobrý úmysl je pro ně dostatečné oprávnění. Prostě podle vzoru, co dobře zní to dobře dopadne.
A když se jich ptáte naostro, tak mají velkolepou výmluvu. Věda přece nemůže předpovídat budoucnost. To by prý bylo neseriozní. Ale jak to že ne? Když dokáží plamenně zdůvodňovat, proč jsou jejich recepty nutně potřebné a správné, tak je to také předpověď budoucnosti. Nebo snad ne? Proč intelektuálové fungují jen když jde o popis pozitivních důsledků nápadů vzniklých v příšeří jejich ideologizovaných mozků?
Jedno je každopádně jisté. Společnost není pokusný králík a neplatí vědce za to, aby na ní prováděli experimenty sloužící jejich vlastním zájmům. Věda je tvrdá nákladová položka a platy vědců nejsou doživotní stipendia Harryho Pottera v oboru fantasmagorie, ale odměna za správné plnění jejich společenské úlohy.
Moudrost masy
Pět let starý článek v Reflexu má podobný osud jako moje předpovědi o důsledcích vstupu naší země do EU. V roce 2004 byla nejenom většina duchovního výkvětu země, ale i velmi mnoho úplně normálních lidí dočista uneseno z nadcházejícího členství v EU. Málokdo tehdy souhlasil s mými varovnými předpovědmi o budoucnosti EU a následcích našeho členství. Ale brzy se ukázalo, že drtivá většina našeho národa má zdravý rozum. Dnes naši lidé vidí členství v EU stejně kriticky jako já v roce 2004.
To je další důkaz moudrosti masy, na kterou dlouhodobě upozorňuji. Normální lidé jsou na rozdíl od mnohých odborníků schopni své názory změnit, prostě poučit se ze zkušenosti. To většina sociálně-vědních expertů zůstává svým omylům věrna až za hrob. Pak to ale nejsou vědci, ale političtí aktivisté. A těch už máme až moc.
podcast: https://www.youtube.com/watch?v=pH0bFeGCEdg
___________________________________________________________________________________
