Brněnský nostalgický kruh
Josef Mlejnek

V Městském divadle Brno měla počátkem února světovou premiéru adaptace románu britského spisovatele Simona Mawera Skleněný pokoj, autorem a zároveň také režisérem dramatizace je Stanislav Moša. Přímo hmatatelně je znát, že se autor předlohy inspiroval osudem a interiéry jednoho z architektonických divů města Brna, vily Tugendhat – ve foyeru divadla je také instalována výstava fotografií zachycujících její osudy v průběhu zhruba osmdesáti let. Lidské obsazení románového díla je však zcela smyšlené a bylo by i zbytečné konfrontovat fiktivní postavy se skutečnými a hledat případné shody.


Dramatizace předvádí v chrono¬logickém sledu spleť osudů lidí spojených s rodinou úspěšného majitele automobilky Viktora Landauera a zachycuje i postupné proměny domu. Děj je ohraničen koncem dvacátých let minulého století a počínající normalizací Československa po sovětské okupaci v srpnu 1968. Představení začíná tím, že úslužný kolaborant provádí sovětské důstojníky po architektonickém skvostu. A touto prohlídkou i končí, aby se uzavřel nostalgický kruh. Nostalgie po čem? Po duchu doby opájející se ještě divy a vynálezy pozemské mechaniky, po kultivovaném opti-mis¬mu, po estetizaci života s uměním a v umění, která prolíná s „bezpředsudečnou“ relativizací tradičních hodnot a vztahů. Ale tento život ve skleníku, přesněji ve skleněném pokoji, má být záhy konfrontován se světem a lidskými typy z jiných, brutálních dimenzí.


Scéna je vcelku jednoduchá – s jednotlivými sekvencemi se většinou mění pouze obrázek vyplňující pozadí: sňatek Landauerových (interiér kostela), Viktorova setkání s vídeňskou femme fatale, Židovkou Katou (Prátr s ruským kolem) atd. V představení trvajícím více než tři hodiny může něco takového působit stereotypně. Dynamičnost však zajišťují především herecké výkony, které jen dokazují, jak kvalitním ansámblem brněnská scéna disponuje.


V prvé řadě je třeba uvést Petra Štěpána jako představitele Viktora Lan¬daue¬ra. V roli muže vedoucího ne banální dvojí život, ale žijícího v rozdvojení, je Štěpán nejsilnější v mezních situacích, při zásadní konfrontaci se svou ženou Liesel (Pavla Vitázková) nebo ve chvíli, kdy si uvědomuje, že svou nepředvídavostí přišel o Katu (Světlana Janotová), kterou i s dítětem zadrží nacisté na hranicích okupované Francie. Také u Vitázkové lze za vrcholné považovat místo, kdy její postava vypadává z role tolerující a nad věcí jsoucí „moderní ženy“ a bezmocně z ní přímo vyhřeznou výčitky a spílání, jakmile si uvědomí, koho Viktor skutečně miloval. Roli Jany Hanákové – nejbližší přítelkyně Liesel – svěřila režie Ivaně Vaňkové. Je škoda, že herečka tuto vnitřně složitou a rozpornou postavu (promiskuitní vztahy s muži, budící se lesbická „identita“) více vypráví, než hraje. Navíc milostný příběh Hanákové s nacistickým „badatelem“ zabývajícím se méněcennými rasami a jejich určováním Stahlem (Igor Ondříček) mi připadá – nevím, jak je tomu v románové předloze – dost přitažený za vlasy. A u postavy architekta Rainera von Abta (Rastislav Gajdoš) jsem chvílemi měl pocit, že do představení přeběhla z některého muzikálu. Těžko lze postavu Laníka, živočicha zalehlého ve své přízemní brázdě a díky tomu proplouvajícího všemi změnami politického počasí, označit za typického čecháčka – v dikci i v gestech Michala Isteníka je to přece vzorový Brňál, vybavený navíc optikou nenávisti k těm „bohatým“ a jsoucí ochotně k ruce těm u moci, hnědým či rudým (Laník provádí vilou sovětské soudruhy). Není to žádný zábavný a neškodný šašo; momenty přepísknuté do estrády, jakkoli divácky vděčné, proto tuto postavu spíš oslabují. Jeho znásilnění při „osvobození“ v pětačtyřicátém robustní sovětskou staršinou (je to i v románu?) mi přijde trochu zbytečné – „sranda z Rusáků“ je náročnější disciplína, než by se zdálo z prvního pohledu.


Inscenace však nebude mít i tak nouzi o diváky a dočká se zřejmě řady repríz – i z tohoto důvodu lze rozhodnutí dramatizovat Mawerův román považovat za šťastný a správný kalkul vedení divadla.


Městské divadlo Brno, Činoherní scéna – Simon Mawer: Skleněný pokoj. Dramatizace Stanislav Moša. S použitím překladu Lukáše Nováka. Scéna Christoph Weyers. Kostýmy Andrea Kučerová. Hudba Zdenek Merta. Premiéra 7. února 2015. (Psáno z reprízy 10. února 2015.)
Vyšlo v Divadelních novinách 5/2015

My si hosty vybíráme.

My si hosty vybíráme.

nesmí to být sráči jako třeba

nesmí to být sráči jako třeba Vy.

tak se dozvídáme, že

tak se dozvídáme, že separatisté dodrželi Minské dohody a stáhli všechny těžké zbraně ......(sic). Teď se čeká, zda to samé udělá i ukrajinská armáda ????
PS. ...Jaceňuk pro jistotu požádal o kanadské občanství ......n-tsssss

odborníci se nyní dohadují,

odborníci se nyní dohadují, jaký je vlastně rozdíl mezi zatčením a uvězněním Alexeje Navalného v Rusku za Putina a Miroslava Sládka v lednu 1997 v ČR za Havla ....??!!
PS. ...třeba některý zdejší demokrat poradí .......n-tssss

Zdejší odborník na všechno

Zdejší odborník na všechno pan Gardnes vám vysvětlí, že jde o zcela nesrovnatelné případy - asi jako nelze srovnávat Kosovo a Novorusko. ////

Tak předně se jeden jmenuje Navalný s druhý Sládek, to je obrovský rozdíl. Stalo se to každé v jiný rok, druhý rozdíl, ještě větší. A ten úplně největší rozdíl - cokoli se stalo za svatého Havla je automaticky správně, zatímco cokoli se stane za ďábla Putina je automaticky špatně. ////

nizozemským odborníkům se

nizozemským odborníkům se konečně podařilo sestavit maketu Boeingu MH 17, sestavenou z fragmentů, nalezených nedaleko Doněcka......(sic).
Všechny důkazy ukazují, že letadlo bylo sestřeleno ukrajinskou stíhačkou. Také je důkaz, že specialisté z organizace Bellingcat ("portál civilní investigativní žurnalistiky" - pozn.red.) lhali.
Nizozemské státní zástupitelství zavrhlo prohlášení ukrajinských médií, vinící ze sestřelení Boeingu Rusko.
"Mohu s jistotou říci, že se mýlí" - řekl představitel prokuratury Nizozemska Wim de Bruin.
Poznamenal také, že odborníci se nedopustili obvinění ruské strany. Důkaz verze o tom, že Boeing MH17 byl zasažen raketou "Buk" prostě není.....

PS. ...není to ovšem oficiální verze a ta asi zůstane navždy utajena...... ???

No, každý soudný člověk podle

No, každý soudný člověk podle mne ví, že to letadlo sestřelili "rusáci". Kremelská pátá ruská kolona v ČR styl aeronet.cz ,Zeolit, petrof a podobně to vidí jinak, což je klausovsky pochopitelné.

Zvláště když už dvě rozvědky,

Zvláště když už dvě rozvědky, ty patřící mezi nejserioznější- německá a holandská -oficiálně ústy svého centrálního ředitele oznámily, že nejsou pochyby o tom, že malajsijské letadlo bylo sestřeleno raketou z území ovládaném ruskými vojáky. To jen numero uno virtuálního blbství, ruský fanatik petrof zvaný Kucky Kucky tvrdí opak a z lesa se ozývá ozvěna jeho stínu z KV mirečka.

Ano. Každý soudný člověk

Ano. Každý soudný člověk podle uživatele M.M. ví jak to bylo. Tak nám to sem servírujte a nemusíme o tom přemýšlet. Svět podle Garpa? Nikoliv - podle M.M! Je lepší než zpravodajství ČT 24.

ČT24 bottomline : Podle

ČT24 bottomline :
Podle nizozemského zdroje MH17 sestřeliliRusové.

Ale ale, co to tady zase

Ale ale, co to tady zase bottomlinujete, Kosmo proprděný?
A propos, už se vejdete do vany, tlusťochu?

cituji : ..."sranda z Rusáků"

cituji : ..."sranda z Rusáků" je náročnější disciplína .......(sic)
PS. ...ano tu zvládnou jen někteří, ....např. Gardnes s Junkovou .....n-tssss

Kdoví kdo to psal ...

Kdoví kdo to psal ...

Zamindrákovaní otrapové s

Zamindrákovaní otrapové s infantilními projevy se scházejí. Chtěl jsem napsat, že se se-ou mezi dospělé, ale rozmluvili mi to. (Saturnin-vtipný)

Zalez, otrapo zamindrakovany.

Zalez, otrapo zamindrakovany.

Neví poděs která bije. Nelze

Neví poděs která bije. Nelze brát vážně, akorát otravuje ovzduší. Že mu nedají červenou?

Abys zalezl :-)

Abys zalezl :-)

Uložit

Uložit