Brněnští soudci na sebe vrhají stín sami
Zdeněk Jemelík

 

Krajský soud v Brně se stal v posledních dvou letech terčem různých kritických vyjádření, návrhů na kárné řízení, stížností, podnětů k vyloučení soudců pro podjatost a také mediální kritiky. Je pravděpodobné, že  zmíněné projevy díky  své četnosti zanechávají stopy v povědomí veřejnosti, což jde na úkor víry v nestrannost a profesionalitu soudců. Špatný obraz se začíná z krajského soudu přelévat i na jiné soudy, které se projevují v různých vedlejších procesech.

 

V ohnisku pozornosti různých nespokojenců je soudce Aleš Novotný, předseda senátu, který soudí případy Aleny Vitáskové,  Shahrama Zadeha a jejich spoluobžalovaných. Souběžné řešení obou kauz a jejich svěření do jedněch rukou dostalo Krajský soud v Brně do nepříjemné situace, protože zvyšuje koncentraci kritických projevů na jednom místě. Pro případ Aleny Vitáskové & spol. je soud nepochybně místně příslušný, zatímco místní příslušnost v případě Shahrama Zadeha & spol. různí kritici zpochybňují jako jeden z mnoha projevů zvůle olomouckých žalobců. Hlavní obžalovaní obou kauz výrazně vybočují z průměru. Kromě toho, že oba myslí vážně  trvání na nevině a  trestní stíhání vnímají od počátku jako křivdu, jsou to lidé mimořádně inteligentní, vyžadující respekt ke svým osobnostním právům. Oba jsou bojovných povah a ve své profesní minulosti se naučili tvrdě bojovat za příznivé vyřešení různých záležitostí, mají  významné společenské zázemí a jejich finanční situace jim umožňuje najmout si kvalitní obhájce. Jejich chování v trestním řízení má proto svá specifika, pro soud nepříjemná až obtížná.

 

V každém případě Aleš Novotný jako předseda senátu stojí proti dvaceti pěti obžalovaným, podporovaným odpovídajícím počtem převážně zvolených obhájců. Mezi advokáty je několik obecně uznávaných zkušených „es“. To je armáda, která kypí nápady. Čelit jí není snadné. A sám pan soudce jí občas přímo „nabíhá na vidle“. V soudní síni vystupuje se zdánlivou noblesou, za kterou ovšem nedokáže skrýt pocit nadřazenosti. Ale vedle toho se často dopouští různých poklesků, například extrémního  překračování procesních lhůt, které mu samozřejmě trpí vedení soudu. Nejde o maličkosti, ale např. o doručení písemného vyhotovení rozsudku po devíti měsících od  jeho ústního vyhlášení nebo ústní vyhlášení rozsudku po 73 dnech od ukončení dokazování (zákon dává 3 dny), při němž ale stejně nakonec vykazuje neznalost detailů spisu. Dovolil si urazit obž. Alenu Vitáskovou veřejným prohlášením v soudní síni, že se do čela Energetického regulačního úřadu dostala díky „nějakému jednání“ Jany Nečasové, dř. Nagyové, i když sám nic takového při hlavním líčení nezjistil. Opakovaně se pokouší lustrovat veřejnost v soudní síni, ač mu to zákon o soudech a soudcích neumožňuje. Stěžovat si na něj je v podstatě bezúčelné, protože se těší bezvýhradné podpoře vedení soudu, nevystoupí proti němu žádný z případných externích kárných žalobců a podněty v jeho neprospěch narážejí až na posupné mlčení odpovědných činitelů. 

 

Jeho pověst pošramotilo také podezření, že zmíněné kauzy mu byly přiděleny mimo pořadí a že  při výběru přísedících do jeho senátů došlo k porušení  pravidel rotace, že tedy dochází ke krácení práva obžalovaných na zákonného soudce. Jeho domnělými či skutečnými prohřešky se zabývaly televizní stanice Nova a Prima, proti nimž vystoupili soudci trestního úseku soudu prohlášením, jež podepsali všichni kromě soudce Aleše Novotného a jedné soudkyně, pověstné břitkostí myšlení, naproti tomu nechyběl podpis soudkyně, jež byla na mateřské dovolené. Hromadné vyjádření slepé důvěry v kolegu soudce je velmi vzdáleno od projevu objektivního, o konkrétní znalost věci se opírajícího nestranného rozhodování: soudci projevili manifestačně podjatost ve prospěch Aleše Novotného. S odstupem času se za ně postavil předseda soudu Milan Bořek, ale s jistými výhradami: „ zůstává otázkou,zda tento postup byl v dané věci šťastný, neboť může vyvolávat určité pochybnosti o férovém a nezatíženém přístupu soudců, kteří se postavili za kolegu a teď mají rozhodovat o opravném prostředku proti rozhodnutí o vzetí do vazby“.

 

Brněnská a celá jihomoravská justice jako celek, ovšem Krajský soud v Brně na prvém místě, si obtíže „vykoledovala“ ochotou podílet se na zlovolných postupech olomouckých žalobců, posedlých představou, že výše zmíněné obžalované musí dostat „do tepláků“ za cenu použití jakýchkoli dosažitelných, případně i  podpásových prostředků, a zvláště se v tomto ohledu snaží škodit Shahramu Zadehovi.  Bez krytí ochranitelskými soudy by měli žalobci situaci složitější a nejspíš by ani nemohli podat obžalobu u Krajského soudu v Brně.

 

Dění v kauze Shahrama Zadeha je příznačné pro pochopení skutečného poměru sil mezi obviněným a státem. Z obecného hlediska obviněný má zaručeno nestranné jednání s přiměřenou mírou odbornosti, řízení bez zbytečných průtahů, právo volit způsob a prostředky obhajoby, důsledné dodržování pravidel trestního řádu a až do právní moci rozsudku postavení nevinného, v pochybnostech rozhodování ve prospěch. Naproti tomu orgány činné v trestním řízení svazují přísná ustanovení ústavního a trestního práva, která by jim měla bránit v poškozování práv obviněného.

 

Ve skutečnosti k zásahům do práv obviněného dochází celkem běžně a orgány činné v trestním řízení ochotně používají mocenských prostředků k prosazení svých cílů. Než úcta k právům obviněných jejich jednáním spíše prokvétá názor „všechno je to jedna verbež“.Tak například obviněný, který by si dovolil vyjednávat se svědky o úpravu svědectví v jeho prospěch, si nejspíš vykoleduje trestní stíhání. Policejní nátlak na svědka, směřující ke křivému svědectví v neprospěch obviněného, je sice teoreticky trestným činem, ve skutečnosti oceňovanou snahou. Začne-li jej vyšetřovat GIBS, státní zástupce jí věc odebere, podezřelým z vydírání obstará beztrestnost. Každý obžalovaný má možnost ucházet se o vstřícnost soudu uzavřením dohody o spolupráci, i když se tím většinou odchyluje od zásady pravdomluvnosti. V případě Shahrama Zadeha šel žalobce až za hranice procesního práva ponecháním v postavení korunního svědka zakladatele zločinné sítě, kvůli jejímuž řízení stojí pan obžalovaný před soudem. Odmění ho nedotknutelností, beztrestností a nepřímo mu umožní, aby obžalovanému nevrátil několikamilionovou půjčku.

 

Řetěz zlomyslností je v této kauze nekonečný. Začal již zavlečením obviněného za účelem uvalení vazby z Prahy do Znojma. Pokračoval přidělením tlumočníka, který současně pracuje pro íránskou ambasádu: Shahram Zadeh je pro Írán nepřátelská osoba. Následovalo soustavné dlouhodobé porušování pravidel vedení vazebního řízení. Aby se obviněný nemohl po roce dostat z vazby, státní zástupce podal obžalobu v poslední den procesní lhůty, i když objasňování věci nebylo zdaleka dokončeno. Tím pojistil pokračování útěkové vazby případně až na další tři roky.

 

Z vazby se Shahram Zadeh dostal po 22 měsících po složení kauce 150 milionů Kč, na které se složila jeho rodina a přátelé. Od tohoto okamžiku ale žalobce pokouší chuť ponechat státu kauci i vězně za mřížemi. Hned po propuštění z vazby, ještě na dvoře věznice, byl Shahram Zadeh zadržen na návrh státního zástupce Jiřího Kadlece a předveden před soudce Krajského soudu v Brně s návrhem na uvalení předběžné vazby v souladu se zájmem íránské prokuratury. Státní zástupce to měl dobře vymyšlené: předběžná vazba je časově neomezená. Ale jeho hru pokazil soud, který návrh zamítl s tím, že kauce se vztahuje na riziko útěku i v jiných případných kauzách. Shahram Zadeh se tedy vrátil na svobodu, ale psychické týrání jak jeho, tak jeho rodiny a přátel je ale nevratné a jeho pachatel zůstal beztrestný.

 

Po dramatických zážitcích, provázejících propuštění z vazby, konečně začalo projednávání  uspěchané obžaloby. Dne 5. října 2016 mohl Shahram Zadeh zahájit svou obhajobu přednesem návrhu na vyloučení předsedy senátu Aleše Novotného pro podjatost, kterému věnoval celý třídenní blok jednání a pokračoval ještě ve dnech 18. – 20. října 2016. Ve dnech 22.-24.listopadu 2016 pak přistoupil k přednesu prohlášení obžalovaného, které nedokončil. Bez ohledu na to předseda senátu nařídil pokračování hlavního líčení až  od 8.února 2017.

 

Během Zadehova vstoupení se k němu soud zdánlivě chová korektně: až na drobná vybočení trpělivě naslouchá celé dny přednesu výzvy k vyloučení předsedy senátu pro podjatost.  Při prohlášení obžalovaného je již poněkud méně trpělivý, ale stále mu ponechává volný prostor bez ohledu na některé velmi nepříjemné výroky, například na upozornění, že během vyšetřování pod dozorem žalobce Aleše Sosíka vzrostla škoda o dvě a čtvrt miliardy Kč.

 

Zdá se, jako by soud netísnil běh času, přestože řízení má probíhat co nejrychleji. Snáší dlouhá vystoupení obžalovaných a je vstřícný při výměně obhájců, kdy velkoryse přerušuje hlavní líčení na celé týdny, aby se nový příchozí mohl seznámit se spisem. Přesto je překvapením vyvolání dalších průtahů nekonáním hlavního líčení v prosinci r.2016 a lednu r. 2017. Je to zvláštní též s ohledem na výše zmíněné nedokončení Zadehova prohlášení obžalovaného. Tak dlouhé přerušení jeho výkladu může ztížit sledování souvislostí.

 

Vysvětlení nepochopitelně ležérního vedení hlavního líčení se nám dostalo dne 2. prosince 2016, kdy policie provedla u Shahrama Zadeha domovní prohlídky a zadržela jej s tím, že 4. prosince 2016 na návrh státního zástupce VSZ Olomouc Michala Galáta místopředseda Městského soudu Brno Aleš Dufek jej poslal do vazby ze všech tří zákonných vazebních důvodů. Nad námitkou, že obviněného chrání proti uvalení útěkové vazby kauce 150 milionů Kč, mávl pan soudce rukou: kauce stejně dříve nebo později propadne státu.

 

Způsob uvalení vazby je klasickou ukázkou postupu, o němž komunita obhájců dlouhodobě tvrdí, že slouží ke krácení práv obviněných: zadržení se provede v pátek a vazební řízení pak musí proběhnout v neděli. Státní zástupce se s návrhem na uvalení vazby obrátí na soud, u kterého v danou neděli slouží žurnální soudce, od něhož se dá očekávat, že nebude odůvodnění návrhu příliš zkoumat a vyjde vstříc.

 

Je tedy zřejmé, že vyvolání průtahů v hlavním líčení u Krajského soudu v Brně je součástí širší režie, která vyloučila případnou kolizi úkonů běžícího a nového procesu.

 

Sdělením nového obvinění a uvalením vazby vznikla situace, která bude zkouškou nestrannosti soudců Krajského soudu v Brně, při které se plnou měrou uplatní výhrady k prohlášení  solidarity se soudcem Alešem Novotným: o stížnosti proti uvalení vazby budou nevyhnutelně rozhodovat jeho signatáři. Nastala situace, jejíž ošidnost vnímá i předseda Krajského soudu v Brně, jak jsem uvedl již výše. Nové řízení má nepochybně vztah k obsahu probíhajícího hlavního líčení. Podjatost signatářů prohlášení je proto nabíledni. Shahram Zadeh si je této pro něj nebezpečné okolnosti plně vědom, proto vyzval všechny soudce Krajského soudu v Brně, aby se z rozhodování o jeho věci vyloučili. Jsem skeptický: pro soudce je „podjatost“ sprostým slovem, připouští podlehnutí podjatosti jen zcela výjimečně. Předpokládám proto, že jeho výzvě nevyhoví: nepustí ho přece z kleští, když od něj vyslechli tolik nepříjemného, co si s ním chtějí vyřídit.

 

Zahájení nového trestního stíhání, vedeného vazebně, jsem od počátku vnímal především jako odvetu za projevy Zadehova vzdoru proti jeho pronásledovatelům. Ano, mohl svobodně před soudem říci třeba i to, že za dobu vyšetřování pod dozorem žalobce Aleše Sosíka vzrostla škoda o dvě a čtvrt miliardy, ale nyní místo oslavy prvních novomanželských Vánoc (ano, v širokém kultivovaném příbuzenstvu Shahrama Zadeha se tradičně slaví Vánoce podle křesťanských zvyklostí) se bude krčit v malé cele koluzní vazby a může přemýšlet, zda neměl lépe vážit slova.

 

Samozřejmě jde o drastickou formu nátlaku na obžalovaného, aby usměrnil přístup k trestnímu řízení a nekladl tak tvrdý odpor. Hlavní líčení ve dnech 8.-10.února 2017 bude prubířským kamenem účinnosti zásahu. S napětím budu očekávat, zda obžalovaný, kterého předvede před senát eskorta v poutech, se bude vyjadřovat stejně svobodně, jako v době, kdy před něj předstupoval v elegantním společenském obleku.

a máme tady jednu perličku od

a máme tady jednu perličku od Českobudějovického soudu, který řeší případ otce - soukromého zemědělce, který týral své dva syny tím, že je nutil k práci .....(sic)

„Museli jsme s bratrem vstávat v šest a podojit krávy. Pak jsme chvátali do školy, když jsme nestihli autobus, jezdili jsme i v zimě na kole. Po návratu jsme doma zatopili a uklidili. Večer vyráběli sýry, spát jsme chodili v jedenáct večer. Otci jsem vařil snídaně i večeře. On sám pořád seděl u Facebooku a nadával nám. Od pěti let jsem jezdil s traktorem, měl upravené pedály, ale to mi tak nevadilo,“ líčil 13.letý chlapec......

PS ...jen mu to spočítejte ....to by ještě tak scházelo, nutit někoho k práci ....Uffff

Jedině volby mohou tyto zrůdy

Jedině volby mohou tyto zrůdy dostat z funkcí.

Tyto funkce mají

Tyto funkce mají doživotně.
(a bez namáčení!)

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit