Dotace jsou vždy spornou záležitostí, nejspravedlivější by bylo, je zrušit. Bývají totiž velmi problematické, jak nyní dokazují peníze, která nám poslala Evropská unie na dopravu. Problém ovšem je, že nám chce mluvit do toho, kolik z nich máme dát na dálnice, železnice, úpravy řek atd. To je špatné.

My přece víme nejlépe, co potřebujme postavit, kolik máme zmodernizovat železničních tratí, jaké nové dálnice jsou prioritní, kde potřebujeme nové letiště atd. Pochybuji, že o tom má přehled bruselská byrokracie. Proto, když už nám peníze na tyto účely posílá, tak ať nám do toho nemluví.

Dokáži pochopit, že dárce může omezit obdarovaného, tím, že mu řekne za co má darované peníze utratit. „Za ty peníze si koupíš novou bundu, a ne, že je prochlastáš v hospodě.“ To beru, ale rozkaz, „za ty peníze si koupíš modrou bundu s a kapucí a po kolena,“ je už hloupou šikanou.

Ale přesně tak se vůči nám zachoval v tomto případě Brusel, který nám chce nařizovat, kolik z programu Doprava máme dát na nové železnice, kolik na dálnice atd. My vinou především komunistického režimu máme zanedbanou dopravní infrastrukturu. Byli to komunisté, kteří na začátku padesátých let zastavili budování dálnic, aby je obnovili v roce 1967 výstavbou hlavní trasy Praha – Brno – Bratislava. Muselo se prakticky začít znovu, protože dříve rozestavěné úseky nešlo použít. A ten téměř dvacetiletý výpadek pociťujeme ještě dnes.

Takže potřebujeme hlavně nové dálnice a pak železniční koridory, protože zásadní rekonstrukce železničních tratí, které by vedly ke zvýšení traťových rychlosti, se za socialismu rovněž nekonaly. Chápu, že naše dopravní síť musí navazovat na silnice a železnice okolních zemí, ale tohle je zbytečné sekýrování. Přece nejsme hloupí a nebudeme stavět dopravní spojnice tam, kde by na sousedy nenavazovaly.    

Ale s tím si poradíme sami a nepotřebujeme k tomu hraběcí rady z bruselské centrály.