Burda Moden
Ivo Strejček

Offenburg je město s asi 60 000 obyvateli na německé straně Rýna, nějakých 30 kilometrů od Štrasburku. 

Obklopené proslulými vinicemi na strmých svazích pohoří Schwarzwaldu prudce se zvedajících z Porýnské nížiny, je rodištěm i celoživotním působištěm ženy, kterou zná nejen Německo, ale s jistotou i pozoruhodný kus dalšího světa – Aenne Burda. 

Poslouchá se to jako příběh z hollywoodského filmu. Narodila se ve skromných poměrech v roce 1909, absolvovala klášterní střední školu a na konci dvacátých let minulého století začala pracovat jako pokladní v místní energetické firmě. Dcera zaměstnance německých drah se v roce 1930 seznámila s Franzem Burdou, majitelem nakladatelství v Offenburgu. V roce 1931 se vzali a měli spolu tři syny. 

"Mým cílem je dát dohromady praktickou módu za rozumné peníze, kterou by mohlo nosit co nejvíce normálních žen," prohlásila Aenne Burda a v roce 1950 založila módní časopis Burda Moden, který hned v lednu vyšel v nákladu 100 000 výtisků. 

Popularita časopisu prudce rostla, neboť do něho byly vkládány papírové střihy na nejrůznější dámské, a posléze i pánské oblečení – halenky, sukně, kalhoty, šaty a košile. Ženy v Německu, zemi po válce zdecimované a chudé, našly v paní Burda a jejím nápadu spásu. Časopis umožnil celým generacím německých žen dobrat se vlastní šikovností ke vkusnému a módnímu oblečení doslova "za hubičku".  

A nejen v Německu. Časopis Burda Moden byl šlágrem v desítkách cizích zemí včetně Československa. Půjčoval se u nás z ruky do ruky. Byl nedostatkovým zbožím, jako všechno z kapitalistického světa, neboť umožňoval dívkám a ženám domoci se něčeho jiného než socialistické krimplenové módy. 

Byl jedním z blahodárných doteků svobodného, fungujícího, praktického světa. Obsahem i formou. Legendární je setkání paní Raisy Gorbačovové s Aenne Burda, na kterém prý první dáma Sovětského svazu požádala o nevídané svolení vydávat tento časopis v Sovětském svazu, k čemuž v roce 1987 skutečně došlo. 

Jak by se asi paní Burda podnikalo dnes? A nejde mi o genialitu nápadu. Myšlenky budou vždy politiky i byrokraty nepolapitelné. Jde mi o množství překážek, které dobrému nápadu stojí v cestě. 

Evropský parlament například před pár dny většinou svých poslanců vyzval členské státy, aby "zvážily možnost omezit tradiční zobrazování žen v reklamě". Co by na to asi paní Burda řekla? Jak by asi své modely na stránkách svého originálního magazínu představovala? Ale snad i to se dá, ostatně jako každé hloupé a nesmyslné úřednické či politické nařízení, nějak obejít. Zdrcující je, jak ta plejáda hloupostí působí na odvahu člověka "do něčeho se pustit".  

Svět, ve kterém žijeme, je přeplněný příkazy a zákazy, což znehodnocuje vůli podnikat. Namísto přemýšlení o nápadu a způsobech, jak jej vylepšit, obíhá podnikatel úřady a shání razítka. Není proto divu, že chuť podnikat a stát se "svým pánem" má v EU pouze 4 % mladých lidí, kteří dokončují středoškolské vzdělání. S takto nízkým počtem kontrastuje 21 % mladých Američanů, kteří se chtějí postavit na vlastní nohy.  

Je zbytečné vyhlašovat monstrózní evropské programy na boj s nezaměstnaností mladých. Bylo by užitečnější zbavit se touhy všechno regulovat a standardizovat a odstranit tím příčiny děsivého stavu, ve kterém celá polovina mladých jihoevropanů do 25 let nemá práci. 

Časopis Burda, zásilkový katalog obchodního domu Neckermann a třeba elektronika Grundig se staly symboly německého poválečného hospodářského zázraku. Ten se zrodil z tvrdé práce ve svobodné prostředí na troskách válkou rozvráceného Německa. 

Aenne Burda zemřela 2005 ve "svém" Offenburgu ve věku 96 let. Ověnčena nejrůznějšími řády a medailemi za celoživotní zásluhy byla především ženou praktického nápadu pro praktické lidi. 

Ano, žila v jiné době, kde podnikat bylo jedině možné a postarat se sám o sebe a svoji rodinu bylo nejen ctností, bylo nezbytností. 

Vzpomínám si, jak jsem jednou

Vzpomínám si, jak jsem jednou otevřela v jednom Café na stolku zapomenutý časopis Pražská pětka. Jakási šéfredaktorka, najaká blondýna, tuším se jmenovala Klasnová, se v editorialu svěřovala čtenářům a čtenářkám, kterak v hloubi starých časů zde ženy samy(!) zpracovávaly textil podle jakéhosi nepříliliš kvalitního - ba přímo nevkusného časopisu Burda. Časopis to byl přísně podpultový, skoro jako Listy Jiřího Pelikána. Rozšířil se až v ruské - stranou a vládou povolené verzi díky zmíněné Raise Gorbačovové. Měl více verzí, tu měsíční, pak čtvrtletní a pololetní. Ta byla nejlepší, uváděla světovou módu a rovněž byly vloženy perfektní střihy. Dala se občas koupit i v Tuzexu. Nemusíme nutně souhlasit s německým pojetím módy, mně se též líbí více móda italská, ale nechme na hlavě, Burda je nejúspěšnější módní časopis všech dob. Souhlasím s autorem v každé větě!

Vážená mdj, jako zástupce

Vážená mdj, jako zástupce doyena Vás tady na Virtually vítám, tedy v tom případě, že se nemýlím a jste tady nová. Dobrý večer každopádně.

"Není proto divu, že chuť

"Není proto divu, že chuť podnikat a stát se "svým pánem" má v EU pouze 4 % mladých lidí, kteří dokončují středoškolské vzdělání. S takto nízkým počtem kontrastuje 21 % mladých Američanů, kteří se chtějí postavit na vlastní nohy."

Autore, napsal jste dobrý článek, a to jsem si podle titulku moc nesliboval. Levicová korektní politika škodí. Mladí by měli být povzbuzovaní, aby šli s dobrými nápady do podnikání a na politicích je, aby jim ta rozhodnutí usnadnili a ne házeli klacky pod nohy. Podnikatelé dávají lidem práci... Brusel se svými doslova desetitisíci direktivami, směrnicemi, nařízeními působí kontraproduktivně. Zřejmě socialističtí unijní byrokrati si myslí to, co nahlas prohlásil v podstatě expert ČSSD Mládek: živnostníci/podnikatelé, jste paraziti...

Obdivuhodné vzepětí

Obdivuhodné vzepětí strejčkovské imaginace. Ještě že paní Burda už nežije, po přečtení tohoto článku by nebohá musela jistě požádat o azyl fčesku, kde vládne autentická odrůda východoevropské demogracyje.

Když myslíte.

Když myslíte.

hloupé Pete, nedivím se, že

hloupé Pete, nedivím se, že ani ta demokratická a imigrantům otevřená Amerika, kde našel domov kdejaký Číňan, Ir, či Mexikánec, vás shledala nezpůsobilým a musel jste zpátky....??!!
Tuším, že pro trotla vašeho formátu, zbývá snad už jen Bulharsko, Rumunsko, a nebo pak přímo Afrika??

___________________________________________________________________________________