Byli jsme při tom!
šachista

Na konci února jsem se u UEFA přihlásil do slosování o možnost zakoupit  čtyři lístky na zápasy ME ve fotbale. Po několika týdnech mi přišlo očekávané vyrozumění, že se na mne nedostalo. K mému velkému překvapení mi však po dalším měsíci přišla zpráva, že jsem byl vylosován jako náhradník a byly mně a mým hostům přiděleny vstupenky na zápas s Polskem. Když jsem zjistil, že mi strhli peníze z karty, začal jsem věřit, že nešlo o kanadský žertík. Asi tři týdny před utkáním vstupenky skutečně přišly zásilkou UPS.

Naše těšení vystřídaly po nevydařeném úvodním zápase s Ruskem obavy, že neuspějeme-li ani podruhé, nebudeme mít v posledním zápase skupiny šanci na postup.  Negativističtí rejpalové, zosobnění moderátorem Šípem, nenechali na našich reprezentantech nit suchou. Herec Pavlata v pořadu „Jak to vidí“ na ČRo zašel ještě dále, když se ztotožnil s hospodskými štamgasty, kteří by byli raději, kdybychom na ME vůbec nepostoupili, protože by nenáviděný trenér Bílek musel skončit. Generace notorických remcalů, jejichž charakter byl zřejmě nenapravitelně  pokřiven životem v nesvobodě, naštěstí už zdaleka není hegemonem vytvářejícím veřejné mínění.  Mladý bard Tomáš Klus sympaticky prohlásil před zápasem s Řeckem, že bude fandit našemu týmu, i kdyby prohrával pořád. Chovám naději, že on, herec Vojta Dyk a desetitisíce dalších mladých úspěšných lidí jsou předzvěstí celkového ozdravění vztahu fanoušků k reprezentaci.
Prognózy škarohlídů vzaly naštěstí v zápase s Řeckem za své, takže jsme se dočkali přímého souboje o postup.    

Do Vratislavi jsme dorazili kolem poledne, abychom nasáli atmosféru před velkým zápasem.  K prasknutí nabitá tramvaj, jíž jsme se vydali do centra, burácela skandováním polských fanoušků mj. „Kdo neskáče, není Polák“. Fanoušci se k nám chovali přátelsky, podávali ruku a dávali se do hovoru. Když mne obrovitý pankáč, disponující muskulaturou připomínající boxera Klička, oslovil „Tak jak to dopadne?“, pochopil jsem, že jde do tuha.  Při památce odkazu Gabčíka, Kubiše, Palacha a dalších hrdinů českého národa jsem se zmužil a pevným hlasem špitnul: „Bude to nerozhodně“. Před zápasem jsme totiž snili o remíze, protože jsme netušili, že Řekové porazí Rusko. Vzápětí jsem se zalekl vlastní odvahy a dodal jsem: „Jsme přece přátelé“. On se dobrosrdečně zasmál a opáčil: „Ne, tak to nebude“, a podal mi ruku, přičemž mi rozdrtil od volejbalu namožený palec. Netušil, že se jeho prognóza naplní, ovšem jinak, než si přál. V centru města vládl mumraj. Prošli jsme fanzónu, zavítali k hotelu Monopol, jenž se stal dočasným bydlištěm české reprezentace,  a s velkým předstihem se vydali na stadión.

V novotou vonícím překrásném fotbalovém stánku pro čtyřicet tisíc diváků byla českým divákům vyhrazena sekce v rohu. My jsme seděli přes uličku na kraji smíšené zóny. Zavalitého kamaráda, znaveného několikahodinovým křepčením ve fanzóně, po chvíli přestalo bavit vstávat kvůli bloudícím divákům marně hledajícím svá místa v naší řadě. Pasoval se do role samozvaného vrátného, začal kontrolovat vstupenky a pouštěl dál jen ty, kteří tam skutečně patřili. Je pozoruhodné, že smířliví Poláci mu vstupenky ochotně ukazovali.

Sledování zápasu bylo strhujícím zážitkem. Po Jiráčkově postupovém gólu propukla mezi českými fanoušky euforie vystřídaná obavou, abychom výsledek udrželi. Jakmile se čas naplnil, skandovali jsme ze všech sil „Pískej konec!“. Skotský rozhodčí však nevzal náš pokyn v potaz a nastavil čtyři minuty, završené Kadlecovou životní hlavičkou, po níž jsme propukli v nepopsatelný jásot. Polští fanoušci byli smutní, ale nadále se chovali jako džentlmeni, někteří nám dokonce blahopřáli. A tak jsem si z výletu do Vratislavi vedle nezapomenutelného sportovního zážitku odnesl velké sympatie k polskému národu.

ajaj, Kladno je téměř celé (

ajaj, Kladno je téměř celé ( s vyjímkou Rozdělova) bez proudu...!!!! Lituji ty chlapy, kteří tak nebudou moci sledovat s manželkou 327. pokračování Ordinace....

po 1. půli - zabte někdo toho Čapka a přiveďte Vaška Titelbacha.....to se aspoň nasmějem, takhle je to k pláči....

Pekny

Pekny clanek...dekuji.....presto tvrdim...Bilek ven....je to asi jako....jsem hrdy na to ze jsem Cech, ale kvuli tomu mne nikdo nepresvedci o tom, ze nase vlada je organ na svem miste....zpet k fotbalu...postoupili jsme ne diky skvele praci Bilka, ale navzdory jeho destrukcni praci......howgh...

....jiste...porazili

....jiste...porazili Polsko....ono taky jsme se jeste s poradnym fotbalem nepotkali a ten rusky nam dal vyprask.....

Pachmane, řekl bych, že tam

Pachmane, řekl bych, že tam máte všechno.....vzal jste to přes Šípa ( o kterém neobjektivní Vízek prohlásil, že je teď za takového blbce, až je mu ho líto ?), zmínil jste i parašutisty (?), připomněl "barda" Kluse a nezapomněl jste ani na závěrečnou hlavičku Kadlece ( i když podle pana prezidenta jste ji měl rozebrat důkladněji...!)
Takže díky za postřehy, bohužel zítra ta euforie asi skončí......??

petrofe, to "asi skončí" se

petrofe, to "asi skončí" se blíží tak k 95 % pravděpodobnosti. Nejsem nepřející ani poťouchlý, ale někde, už nevím kde jsem četl hezký postřeh. V roce 1996 to bylo finále, v roce 2000 nepostup, v roce 2004 semifinále, v roce 2008 nepostup, v roce 2012 budou naši hrát čtrvtfinále.... takže??? Ale myslím, že úspěch už to je dost veliký s ohledem na skutečnost, jak mnohem lepší mančafty už na ME skončily.

Mám zážitky z utkání s

Mám zážitky z utkání s Řeckem.Chování polských fanoušků a vlastně všech Poláků, které jsme na našem krátkém jednodenním výletě viděli, bylo neuvěřitelně přátelské a vstřícné.Bravurní práce dopravní policie po zápase umožnila výjezd auta z parkovacího místa všem téměř okamžitě.Ochota prodavačů v kioscích úžasná. Ať žijí Poláci, budu se tam rád vracet.

To nemusíte jezdit na fotbal,

To nemusíte jezdit na fotbal, Poláci umí prodat to, co mají. To, že jsou vstřícnějši než Češi ja dáno tím, že se jedná o veký národ. jenž si nepotřebuje nic dokazovat. Do Polska se taky rád vracím.

Způsob fandění, zejména u

Způsob fandění, zejména u nejpopulárnějších sportů vypovídá snad nejvíce o nátuře převážné části příslušníků národa.
Je ošidné srovnávat, ale chování těch českých fandů vychází z onoho příslovečného remcalismu zbaveného veškeré hrdosti, sebevědomí a postaveného na frustraci vlastních neúspěchů. Od nekontrolovatelné euforie v případě úspěchu( o který se divák nijak nezasloužil) až po totální zatracení, kdy se úspěch díky všem možným faktorům, zejména štěstíčka nedostavil.
Je pravda, že neúspěch nezůstane nepovšimnut, jako třeba u Anglánů, ale kritika se projeví v médiích, zatím co divák na své miláčky nedá dopustit a neuchyluje se masovému vypískávání.. Jistě není náhodné, že neuznalý divák se vyskytuje častěji v té východní části Evropy. V tomto ohledu by mě zajímala šachistova zkušenost z chování polských fanoušků, kteří mediální dělostřeleckou přípravou měli vysoké ambice, ze kterých nakonec sešlo, zda došlo k onomu zatracení polských činovníků, trenérů, hráčů. V našich médiích v tomto směru příliš postřehů není.

Jan Werich říkával, vždycky

Jan Werich říkával, vždycky jsem viděl jenom zápas, kdy sudí pískal proti nám a slunce svítilo našim hráčům do očí.

No Karpove, a co ten zážitek

No Karpove, a co ten zážitek s tím chlapem co se v Českém domě ve Vratislavi producíroval s nápisem na tričku "Bílek ven"?

Prý měl na zádech nápis Nová

Prý měl na zádech nápis Nová Pecka z Bystrca-Brna. Je to docela možné, jelikož ten už se chlubil, jak skandoval "Bílek ven", protože patří k těm známým českým remcalistům. Určitě si přivezl mimo chrapotu ze skandování i levná polská vajíčka.

___________________________________________________________________________________