Revue Politika 11/2014

V pondělí 17. listopadu 2014 se před Právnickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze sešlo shromáždění studentů a občanů u příležitosti odhalení pamětní desky k pětadvacátému výročí sametové revoluce. Na tribuně zaujali místa hosté, mezi nimi prezidenti Polska, Německa, Slovenska a Maďarska, které doprovázel český prezident Miloš Zeman. Ten pak promluvil do ohlušujícího pískotu a jeho ochranka měla plné ruce práce, aby kryla tribunu před létajícími vajíčky a rajčaty.

Uklidnění nastalo až při vystoupeních prezidentů ostatních středoevropských států  a shromáždění tak přece jen získalo charakter slavnostní akce. Když maďarský prezident vyzval k minutě ticha za lidi, kteří zahynuli při útěku přes „železnou oponu“, bylo by snad možné uslyšet spadnout špendlík.

Mnohé jistě napadlo, že sám Miloš Zeman a zejména jeho spolupracovníci opět prokázali, že žijí zcela mimo realitu. Jinak by nemohli zorganizovat ostudu s mezinárodní účastí v přímém televizním přenosu s prezidentem Zemanem v hlavní roli.

Protestní pískot, skandování a dokonce vulgární nadávky na transparentech účastníků spolu se symbolickými červenými kartami zcela jistě nevyloučí prezidenta Zemana z politické hry. Stali jsme se však svědky pro českou politiku nového nového jevu. Na jiném místě Prahy, na Klárově, se totiž sešly skupinky podporovatelů i odpůrců prezidenta a  vzájemně si vyměňovaly názory. Prozatím bez násilí.

Připomělo mi to situaci na počátku protestních akcí v ukrajinském hlavním městě Kyjevě na náměstí Nazávislosti v listopadu 2013. Tenkrát se protestovalo proti prezidentu Janukovyčovi a za evropskou orientaci Ukrajiny a o nějakých 300 metrů dál na Evropském náměstí se sešli podporovatelé Viktora Janukovyče, aby naopak vyjádřili podporu promoskevské orientaci Ukrajiny.

Ukrajinská společnost  se rozdělila na Evromajdan a Antimajdan. Mocenské struktury toto rozpolcení podporovaly a provokovaly, až postupně dosáhlo tragických rozměrů anexí Krymu Ruskem a neštěstím na Donbase. Zde se za vojenské pomoci sousedního Ruska dostali k moci separatisté a vznikl ozbrojený konflikt se zákonnou ukrajinskou vládou.

V Česku se uvedené události prezentují mnohdy zkresleně a také vinou některých politiků. Pokud ovšem chceme žít ve společnosti právní, demokratické a svobodné, pak očekáváme oprávněně, že i námi zvolení politici budou tyto ideály ctít a usilovat o jejich uskutečnění všude ve světě.  A také v Rusku, v Číně, nebo na Ukrajině.

Vrcholní politici se musí zbavit cynismu a vulgarismu v jakékoliv podobě. Jejich odpovědnost přesahuje význam osobního charakteru, povahy, vzdělání a dokonce i zdravotního stavu, včetně duševního zdraví. Pokud lidé zvolení do nejvyšších státních funkcí nesplňují velmi náročné požadavky, měli by z těchto pozic odejít. A jak jižvíme z Ukrajiny, k tomu může dojít dobrém, nebo také po zlém. Červené karty v rukách demonstrantů v Praze právě k tomu vyzývaly Miloše Zemana.

Ukazuje se, že rovněž v Česku existují síly, které by chtěly rozdělit lidi a poštvat je proti sobě podle starého receptu – „rozděl a ovládni“. Jejich cílem je udržet se u moci za každou cenu. Prezident Miloš Zeman se svojí vlastní vinou stal, necelý rok po svém zvolení, postavou, kvůli které se začíná dělit politická scéna. Je otázkou, zda to může znamenat odchod Zemana z funkce, ale je jisté, že čeští voliči si již velmi silně uvědomují svou zodpovědnost, vyplývající z přímé volby prezidenta.

Zeman sám tak nevědomě pomáhá kultivovat českou politickou scénu. Po řadě skandálů dnes snad každý občan ví, jak by se měl prezident chovat, co a jak by měl říkat a jakou pozici má zaujímat ve vztahu k EU a Rusku.

V dalším období to tedy prezident Zeman nebude mít lehké. Bude pod kritickou kontrolou veřejnosti a každé jeho „zaškobrtnutí“ jistě vyvolá reakci podobnou té z letošního 17.listopadu. Odpověděl sice demonstrantům na jejich skandování „Nechceme ožralu!“, prohlášením, že se jich nebojí, ale tím se také netrefil. Nejde přece o to, aby se bál, ale aby odešel z funkce a tak umožnil návrat serióznosti, akceschopnosti a důstojnosti českému prezidentskému úřadu doma i v zahraničí.