Pravý břeh

První reakce vládních i opozičních politiků na oznámení, že designované eurokomisařce Věře Jourové bylo přiděleno portfolio spravedlnosti, ochrany spotřebitelů a rovnosti pohlaví, se vzácně shodovaly. Všichni mluvili o porážce, neúspěchu, zklamání. Andrej Babiš si neodpustil rýpnutí do premiéra – prý tu někdo špatně vyjednával.

O porážce nebudiž pochyb. Vláda slibovala dopravu, energetiku nebo územní rozvoj, o kterém veřejně snila Jourová přesto, že už dva týdny před bruselským oznámením byla na internetu dostupná informace, že rozdělování strukturálních a kohezních fondů dostanou Rumuni (sic!).

Výsledek je pro Česko tristní. V oblasti justice nemá Evropská komise kompetence, na českou komisařku zbude úkol uvést do života úřad Evropského veřejného prokurátora, který bude v koordinaci s národními orgány stíhat defraudanty evropského rozpočtu. Ochrana spotřebitele nezahrnuje ani klíčovou bezpečnost potravin (tu má na starosti litevský komisař), ani atraktivní digitální trh (po Redingové ho dostal Němec), naopak od šéfa EK Junckera dostala Jourová na starosti těžké jednání mezi EU a USA o ochraně dat. Komplexní dohoda ovšem vyžaduje změnu zákona v americkém Kongresu (U.S Privacy Act) a zvítězí-li v listopadových volbách v USA republikáni (je to pravděpodobné), může EK na dohodu nejspíš zapomenout. Dominantní agendou tak zůstává téma „rovnosti pohlaví“ a „diskriminace“. Juncker ve jmenovacím listě Jourovou vyzývá, aby odblokovala léta váznoucí jednání o horizontální anti-diskriminační směrnici, proti níž vystupovala vehementně nejen vláda Petra Nečase, ale také kancléřka Merkelová.

Média týden pátrala, kdo za český neúspěch může. „Eurohujeři“ svalují vinu na Václava Klause a pravicové vlády. To je ovšem komické vysvětlení, když prezident Zeman i vlády Jiřího Rusnoka a Bohuslava Sobotky již rok lezou EU přímo do zadku. Neobstojí ani Kalouskův názor, že za všechno může Sobotkův odpor k protiruským sankcím. Slováci, jejichž vláda je k sankcím kritičtější, nám totiž vyfoukli silnou agendu dopravy, kam spadají nejen velké infrastrukturní projekty, ale i pro nás důležitá otázka placení mýta na německých dálnicích, integrace železniční dopravy či budoucnost leteckého průmyslu.

Objevil se názor, že rozdělení agend odpovídá vzdělání kandidátů, jinými slovy, že za to může sama Jourová, neboť má právnické vzdělání, a proto dostala spravedlnost. I toto vysvětlení je úsměvné. Například skutečně elitní profesor práva, španělský komisař Miguel Aria Caňete, dostal na starosti námi preferované generální ředitelství pro energetiku. Naopak Maroš Šefčovic studoval na sovětském MGIMO a pak léta působil jako slovenský diplomat, což ho nijak nekvalifikuje pro řízení dopravy. Rumunka Corine Cretu má pro komisařku pro místní rozvoj také specifickou kvalifikaci –  skoro 15 let pracovala jako novinářka a mluvčí prezidenta. Od Jourové by se mohla svou agendu učit…

Po blamáži by byla na místě rezignace. Kdyby měla Věra Jourová, jak kdysi říkal Mirek Topolánek, „koule“, tak by funkci složila. Ale to ona jistě neudělá. Přišla by o peníze a hnutí ANO o přízeň frakce Aliance liberálních demokratů (ALDE) v Evropském parlamentu. Právě faktor ALDE je příčinou, proč si z nás Juncker udělal v Bruselu pověstný hadr na podlahu. ALDE totiž s liberalismem nemá nic společného. Většina stran, které sdružuje, nehájí svobodu, ale veze se na vlně feminismu a prosazování práv různých menšin, klimatickými lobbisty počínaje a homosexuály a transvestity konče. ALDE je v sociální oblasti nalevo od tradičních socialistů. Právě pro ALDE jsou klíčová témata, která dostala do správy Jourová. Zbyněk Stanjura to na Twitteru pojmenoval správně: „Tak dlouho vláda tlačila do Bruselu ženu, až dostala na starosti rovnost pohlaví.“

Bohužel, tak jako vždy, má porážka i své konsekvence. ALDE bude Jourovou tlačit k aktivistické politice. Víc kompetencí pro EU v oblasti justice, nová, ještě levicovější anti-diskriminační směrnice a tlak na ochranu dat – to bude program české eurokomisařky, který ji bude dostávat do stálého střetu s Američany i dnešní německou vládou. Možná nic nevyhraje, ale bude muset bojovat. Česká pravice se má na co těšit.

Takže kdo za ten průšvih – kromě slabého premiéra – může? Přece Andrej Babiš. To on dovedl ANO do ALDE, to on tlačil ženu a sliboval, že s ní Česko udělá terno. Věřme, že to aspoň povede k prohlédnutí, kde hnutí ANO skutečně stojí. Není to ani pravý střed, kam ho rádi umísťují komentátoři, ani liberální střed, kam se šteluje samo. Je to levice, která populisticky nadbíhá zájmovým skupinám. Česko se stává její obětí.