Již za pár týdnů se začne vracet majetek, který komunisté ukradli církvím po únoru 1948. Bude to klást velké požadavky zejména na úředníky Pozemkového fondu (respektive Státního pozemkového úřadu, s jehož vznikem počítá právě schvalovaný zákon), kteří budou o žádostech rozhodovat. Považuji za nezbytné, aby zákon aplikovali velmi pozorně a obezřetně.

Jsem přesvědčena, že na základě samotného zákona, tedy z právního hlediska, je prolomení hranice 25. února 1948 vyloučeno. A to i v případě, kdy ke křivdě došlo na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, na který se odpůrci církevních restitucí často odvolávají. 

Aby nedošlo ani k faktickému prolomení hranice roku 1948 (tím, že by v konkrétním případě byla vydána nemovitost, která byla oprávněné osobě odebrána již před rokem 1948), bude třeba, aby příslušné úřady pečlivě posuzovaly, které dokumenty a další důkazy budou požadovat k prokázání vlastnictví oprávněných osob v rozhodném období. 

Platí to zejména v případech, kdy se ještě před únorem 1948 objevily v pozemkových knihách na základě pozemkových reforem tzv. "poznámky zamýšleného převzetí". V té době totiž bylo pravidlem, že vlastnictví přecházelo na stát okamžikem, kdy se ujal držby zabraného majetku – bez ohledu na to, zda byl tento krok zapsán v pozemkových knihách. Pro restituce církevního majetku podle aktuálního zákona bude navíc platit pravidlo obsažené v § 32 zákona o půdě, podle kterého se "Za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, považuje den faktického převzetí nemovitostí státem nebo jinou právnickou osobou." 

Opět zde není pro okamžik přechodu vlastnického práva rozhodující, zda to bylo zapsáno v pozemkových knihách. Z toho logicky vyplývá, že v takových případech nemůže jako jediný důkaz o vlastnictví oprávněných osob sloužit pouze výpis z pozemkových knih. 

V praxi tak dnešní úředníci mohou rozhodovat o případech, kdy v pozemkových knihách byli k únoru 1948 stále zapsáni jako vlastníci lidé, kteří podle práva již vlastníky k uvedenému datu nebyli. Aby stát zamezil vydání majetku, který jim podle zákona nenáleží, musí Pozemkový fond, pozemkový úřad (případně nově zřízený Státní pozemkový úřad), Lesy ČR a další povinné osoby zmiňované v zákoně vyžadovat, aby oprávněná osoba k prokázání svého vlastnictví v rozhodném období předložila další listinné, popřípadě jiné důkazy nad rámec výpisu z pozemkových knih. Jinak nelze v takových případech považovat rozhodnutí o prokázání vlastnictví za odůvodněné a jsem přesvědčena, že takový majetek nelze vydat.