Církevní restituce nebo další destrukce suverenity státu?
Václav Pavlíček

Právo, 18.04.2012

Vláda premiéra Nečase obnovila plán vlády M. Topolánka na předání rozsáhlého majetku katolické církvi a vyplácení obrovské a po mnoho let pravidelné finanční úhrady církvím a náboženským společnostem v ČR. Zákon má nést název "O majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi". Mluví se o restituci církevního majetku a jen o částečném odčinění majetkových křivd (§ 1 zákona), které mají být napraveny také dohodami mezi státem a vyjmenovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

Návrh zákona vyvolal značný odpor ve společnosti. Argumenty jeho předkladatelů a obhájců jsou v řadě směrů nepravdivé nebo hrubě zkreslující. Někteří občané a občanské iniciativy podali na odpovědné vládní činitele v souvislosti s tímto zákonem trestní oznámení pro závažné delikty ohrožující stát i majetkové zájmy občanů. V době, kdy jsou realizována nebo vládou připravována opatření, která postihují především chudé a střední vrstvy, důchodce, zdravotně postižené, rodiny s dětmi, studenty apod., mají být řadou dlouhotrvajících opatření ze státního rozpočtu poskytovány značné částky sdružením, která proklamují, že mají o osud těchto sociálních skupin starost. Jejich proklamace se proto stávají nevěrohodné. Podstatně se zmenší také majetek státu, z jehož výnosu mohou být uvedené potřeby hrazeny.

Předkladatelé tvrdí, že nemohou přesně určit rozsah majetku, který se má vydávat. Nehodlají to však před přijetím zákona učinit, ani nic měnit na vyplácených částkách, určených těmto náboženským sdružením. Takto skutečností neovlivnitelný rozsah údajně nahrazovaného majetku katolické církve je značně vyšší, než uváděl arcibiskup Beran v r. 1948 v souvislosti s revizí 1. pozemkové reformy. Tehdy se také uskutečňoval soupis tohoto majetku za účasti církve. Zákon tak otevírá prostor opětným soudním sporům.

Prohlašovaným cílem těchto majetkových opatření je budoucí odluka církví od státu. Neexistuje však žádný doklad o tom, že by mezi tímto darem a odlukou byl nějaký vztah a že takového cíle bude dosaženo. Zkušenosti ze států střední a východní Evropy, které takové opatření provedly, svědčí o opaku. Církve tam nadále požadují od státu příspěvky na opravu církevních budov jako kulturních památek. Předkladatelé neuvádějí žádný stát západní Evropy nebo amerického kontinentu, kde by se uskutečnila odluka cestou, kterou má jít navrhovaný zákon. Zřejmě by jej nenalezli. Po dobu 17 let bude stát pokračovat v platbách pro potřeby církví jako dosud a zároveň po dobu 30 let budou získávat další "finanční náhrady", které jen u římsko-katolické církve činí mimo inflační doložky a dalších částek 47 miliard 200 milionů korun a dále blíže neurčené množství nemovitostí. Pro takový zásah do tradičního státního nebo veřejného majetku není žádný ústavní základ.

Smlouvy mají být nevypověditelné a ani parlament, zvolený v budoucích volbách, jako představitel suverénní vůle lidu nemá mít právo na takových závazcích nic měnit.To je skutečný důvod uzavírání smluv místo rozhodnutí parlamentu. Smlouvu s katolickou církví bude schvalovat Vatikán, což by ani monarchie spojená s církví v rámci své vnitřní suverenity nepřipustila. Vládní koalicí byl odmítnut požadavek, aby o takovém zásadním majetkovém zásahu, zatěžujícím stát na dvě generace, rozhodl lid v referendu (autor tohoto textu to navrhoval a publikoval již v době návrhu zákona předloženého vládou M. Topolánka). Lze důvodně předpokládat, že přijetí zákona zvýší dále sociální napětí ve společnosti, povede k většímu "rozhořčení" mezi občany a dlouhodobě poškodí náboženská sdružení, která tento dar na úkor sociálních potřeb občanů získají. Není ani jisté, že vyjmenovaná náboženská sdružení, zejména ta méně početná budou za deset či dvacet let sdružovat nějaké věřící. Zákon to neupravuje a nemá prostředky kontroly.

Nejde o restituce

Ve skutečnosti ani z právního hlediska nejde o restituce, tedy o návrat k předchozímu stavu, který existoval před tvrzenou újmou. Pokud by cílem těchto opatření mělo být obnovení (částečné nebo úplné) stavu před únorem 1948, musel by se majetek užívaný katolickou církví stát znovu majetkem veřejným a také k veřejným účelům používaným a stát by hospodaření s ním musel kontrolovat, jak tomu bylo v době monarchie i republiky do nastolení tzv. diktatury proletariátu. Nejde o odstranění křivd způsobených dřívějším režimem. Katolická církev má také získat majetek nebo náhradu za něj, který jí nepatřil v době republiky ani před zahájením 1. pozemkové reformy. Nejde o opatření odpovídající standardům a historickému vývoji v Evropě. Navrhovatelé to ostatně připouštějí, když tvrdí, že je to plně věcí českého práva, nikoliv práva evropského. Připravovaná právní úprava však má otevřít možnost, aby český stát byl na základě tohoto zákona před evropskými orgány znovu poháněn k odpovědnosti za tvrzené neplnění vlastních zákonů a smluv, jako se to stává v jiných restitučních případech, kdy je namítána nerovnost v zacházení s různými subjekty.

Katolická církev jako celek neměla ve vnitrostátním právu právní subjektivitu, měly ji jen její složky v hranicích státu. Majetek držela jako pozůstatek feudalismu a získávala jej jako subjekt moci z veřejných zdrojů a také v důsledku konfiskací, nátlaku na jednotlivce, působením inkvizice apod. Veřejným potřebám měl tento majetek sloužit po josefínských reformách. Nekatolická náboženská sdružení a církve měly naopak jen malý nemovitý majetek a byly subjekty soukromého práva. Jejich majetek vesměs pocházel z darů a finančních příspěvků příslušníků těchto sdružení., nikoliv z prostředků veřejných.

Představitelé katolické církve i vlády prohlašují, že uvedené majetkové přesuny nejsou žádnou milostí, ale nastolením spravedlnosti. Pro koho však mají být takové převody a náhrady za velká latifundia, o nichž bylo rozhodnuto po r. 1918, spravedlivé? Jistě ne pro vyznavače Nového zákona, kde se uvádí: "Nemůžete sloužit Bohu a mamonu" (Matouš 6.24).

Veřejný majetek užívaný subjekty katolické církve

Právnickými osobami veřejného práva byly různé součásti katolické církve, jako biskupství, farnosti, řády apod. V nedávné době (např., v petičním výboru Poslanecké sněmovny) prohlašovali představitelé katolické církve, že ani Biskupská konference a její předseda nemohou jednat za takové subjekty jako jsou řády a řehole. Nemohou tedy ani zavazovat smlouvou tyto subjekty.

Majetek subjektů katolické církve požíval také veřejnoprávní ochrany. Zájmy subjektů katolické církve hájila v soudních sporech finanční prokuratura státu. Nejvyšší správní soud rozhodoval např. o kompetencích prokuratury v případě soudních sporů při provádění pozemkové reformy, kdy by na obou stranách vystupoval tento představitel státu. Jen v případech majetkových dispozic s hodnotami nepatrnými mohly církevní subjekty s tímto majetkem volně disponovat, jinak jen se souhlasem státu.

Základem právní úpravy postavení katolické církve do tzv. církevních zákonů z r. 1949 byl zákon č. 50/1874 ŘZ. Z privilegované veřejné korporace do této právní úpravy v období diktatury proletariátu se stala soukromá právnická osoba. Soukromé vlastnictví bylo v té době diskriminováno a diskriminováni byli i věřící občané vzdor opačným ústavním formulacím. Tvrdými zásahy byly postiženy zejména řády a trestní i administrativní represe postihla církevní představitele.

Důvodová zpráva tvrdí, že 60 let byly církve a náboženské společnosti závislé finančně na státu, což má zákon změnit. Ani to není pravda.

Již do úpravy z r. 1949 stát financoval některé potřeby církví včetně katolické církve také tzv. kongruovými předpisy. Veškerá právní úprava týkající se katolické církve vycházela z toho, že státu patří spolurozhodování jak o majetkových, tak o personálních otázkách církve. Znovu to bylo potvrzeno ve smlouvě mezi vládou a Vatikánem nazvané Modus vivendi z r. 1928, která řešila práva státu při obsazování vedoucích funkcí v katolické hierarchii a v čl. II vytvořením dvou komisí také spory o některých majetkových otázkách. V důvodové zprávě k zákonu č. 50 z r. 1874 se postavení katolické církve výslovně označuje jako "postavení privilegované veřejné korporace".K obsahu tohoto pojmu v oblasti majetkové se mimo jiné uvádělo, že jde o "zvláštní státní péči o církevní jmění a o účast úřadů při nejdůležitějších záležitostech jeho správy". Zároveň se uvádělo, že "stát nemůže církvi ve státě působící přiznat stejné postavení jako má sám, dokonce snad nějakou svrchovanost". Zákon tehdy odmítl přiznat katolické církvi "postavení privátní korporace", jež by mohla znamenat volnou dispozici s majetkem.

To má změnit tento zákon spojený s převodem obrovského nemovitého majetku na katolickou církev, jejíž hospodaření má v podmínkách volného trhu být naopak podporováno pravidelnými dotacemi ze státního rozpočtu. Katolická církev se stane privilegovaným soukromoprávním subjektem v takovém systému, což sotva obstojí před právem EU.

Představu, že stát a katolická církev mají každý svou suverenitu, jež jsou souměřitelné a mohou uzavírat navzájem vnitrostátní smlouvy, rázně zamítl také Nejvyšší správní soud např. svým rozhodnutím z 10.1.1923, když odmítl ve vztahu ke katolické církvi uznávat předpisy tzv. práva církevního, neboť stát z podstaty suverenity nemůže dopustit, "aby pro obor státní bylo něco jiného právem, než co stát sám svými normami za právo pro všechny platné prohlásí nebo uzná". Ani tento právní názor nevybočoval z předchozího práva a praxe monarchie, která např. vypověděla konkordát s Vatikánem poté a z toho důvodu, že I. Vatikánský koncil prohlásil neomylnost papeže. Zákon č. 50 z r 1874 reagoval i na vypovězení tohoto konkordátu.

Ačkoliv navrhovaný zákon se hlásí k restitučním principům, o obsahu a vývoji tohoto dříve platného stavu se nezmiňuje a předstírá, že katolická církev dříve neomezeně disponovala majetkem soukromým, který jí byl odebrán. Nezmiňuje se ani o obsahu Modu vivendi a suverenitu státu svým pojetím omezuje.

Ke skutečné "privatizaci" některého majetku katolické církve došlo až v socialistické etapě státu, kdy pojem veřejné vlastnictví byl zrušen a soukromé vlastnictví se jen připouštělo, jak to bylo posléze upraveno v hospodářském zákoníku. I za tohoto stavu si však stát ponechal právo dozoru nad tímto majetkem. Náhradou za zestátněný majetek mělo být plné placení výdajů církví a dalších náboženských společností, dříve řešených také kongruovým zákonem.

O dispozicích s majetkem katolické církve

Ideologické zdůvodňování tzv. církevních restitucí sloganem "co komunisté ukradli, musí být vráceno", při pozorném čtení návrh zákona vyvrací. Majetek se nemá vydávat původnímu veřejnoprávnímu subjektu a nemá sloužit veřejnoprávním účelům. Katolické církvi má být tímto zákonem odevzdán také další majetek, např. majetek Náboženské matice (§ 2 zákona), jež byla založena Josefem II. jako veřejný fond a spravována jako subjekt veřejného práva orgány státu. I majetek Náboženské matice byl tehdy zastupován finanční prokuraturou, např. podle zákona č. 97/1933 Sb. Církvi se má uhradit nebo údajně "vrátit" majetek vyvlastněný podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi 1. pozemkové reformy. O tomto zákonu rozhodly i nekomunistické strany. Do majetkové podstaty započítané do tohoto náhradového opatření se zahrnuje i majetek rozdělený podle 1. pozemkové reformy z r. 1918 a 1919. Vyplývá to z porovnání rozsahu majetku, uvedeného v důvodové zprávě k tomuto zákonu a podle "aproximativního odhadu" arcibiskupa Berana z února 1948, uveřejněném v publikaci Církevní komise ÚV KSČ 1949 – 1951, (Edice dokumentů, nakladatelství Doplněk, 1994, ÚSD AV ČR, str. 105 a násl.) Podle arcibiskupa Berana bylo před pozemkovou reformou (z r. 1918 – 1919) v Čechách a na Moravě církevní půdy zemědělské cca 50.000 ha, lesní půdy cca 150.000 ha, drobné zemědělské a lesní půdy farní a kostelní cca 10.000 ha. Pozemkové reformě podléhalo cca 200.000 ha.Podle tohoto dokumentu v důsledku 1. pozemkové reformy ubylo cca 30.000 ha zemědělské půdy a cca 10.000 ha lesní půdy. Předkladatelé tvrdí, že podle zákona z r. 1947 nedošlo k vyplacení finančního odškodnění církvi z tohoto titulu. Uvedená edice dokumentů uvádí něco jiného. Mezi příjmy arcibiskupství olomouckého ze zprávy Ministerstva zemědělství v dubnu r. 1949 se uvádí získání 20 mil. Kčs jako náhrada v souvislosti s touto revizí pozemkové reformy. Rovněž uváděná cena v navrhovaném zákoně je sporná. Logická by byla cena z doby převedení na stát, arcibiskup Beran s odkazem na zákon o revizi pozemkové reformy vycházel z ceny z r. 1914.

V tabulce č. 4 důvodové zprávy ohledně základu pro poskytování náhrady k tomuto zákonu se ale uvádí, že zemědělské půdy bylo 72.202 ha, lesní půdy 181.326 ha, vodní plochy 3.611 ha, ostatní plochy 3.894 ha a dále plochy zastavené a další nemovitosti. V tabulce 5 důvodová zpráva uvádí, že Lesy České republiky evidovaly k 20.2.2011 ve své správě 151.177 ha původního majetku církve a náboženských společností, tedy více než podle arcibiskupa Berana církvi patřilo před 1. pozemkovou reformou, a to včetně půdy, na kterou se pozemková reforma nevztahovala. Z toho vyplývá, že vláda navyšuje ve svém návrhu tento majetek katolické církve, neboť nepředpokládám, že by údaj arcibiskupa Berana byl výrazně nepravdivý.

Není ostatně bez zajímavosti, pokud jde o předání lesní půdy ocitovat stanovisko prof. Karla Engliše, významného národohospodáře a pravicového politika, proslovené na sjezdu Národně demokratické strany v r. 1919, kde doporučoval jen "sespolečniti vlastnictví…, kde jest eminentní zájem národa, aby spravovány byly v zájmu celku a ne v zájmu jednotlivce, jako jest u lesů, na nichž nám záleží, poněvadž mají význam klimatický a jiný, jako jest to u dolů a jiných pramenů přirozeného bohatství, jako jest to také u průmyslu, pokud jest úplně monopolistický…".Englišovy názory a jeho postoje byly trvale protikladné názorům socialistickým nebo dokonce komunistickým. Zájem státu na hospodaření s lesy odpovídá myšlence o obecném zájmu, daném důvody ekologickými. Nejsou dnes méně naléhavé, než v době Englišově.

Odkazování váženého právníka

Odkazování váženého právníka na slova ekonoma/politika Engliše mě překvapuje. Není nadbytečné? Pokud existuje dost právních argumentů ke kritice předloženého zákona... Nemá celý ten spor příchuť české bramboračky?

Premiér Petr Nečas mi

Premiér Petr Nečas mi připadal při interpelacích ne ve své kůži. Červnové hlasování v poslanecké sněmovně "O majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi" může být hlavním důvodem, co ho tíží. Kardinál Duka se opatrně zmiňuje o soudech. Možná by nakonec toto řešení tak složité kauzy bylo tím nejlepším.

Každý najde v Bibli citát na

Každý najde v Bibli citát na podporu svého názoru. /"Nemůžete sloužit Bohu a mamonu"/ To je hodně stará vesta. Domnívám se, že soudní rozhodnutí by spíše vycházelo z faktů, "politických" argumentů by tam přece jenom bylo méně.

Šachisto, Vaši otázce

Šachisto, Vaši otázce nerozumím. Soudy mají posuzovat předložené materiály obhajoby a žaloby. Tečka. Rozhodnutí parlamentů a monarchů v minulosti byla a jsou především politická. Obzvláště v rozhodování tak složitých věcí, bych dával přednost nálezům soudů, i když - jedná se opět o činnost nedokonalých lidí.

Zapomněl jste, pane Piskoři,

Zapomněl jste, pane Piskoři, na pokrytce černé.

Jděte do háje, tady se jedná

Jděte do háje, tady se jedná o produktivní statky a výtěžek z nich odejde do neznáma. Církev je věčná, tak si může počkat. Hůře na tom byli totálně nasazení, které mohl stát odškodnit a domoci se následně peněz na Německu, nebo násilně združtevnění rolníci, o tom byste mohl něco vědět, kteří vnesli nemalý majetek do JZD. V devadesátých letech jim byly pohledávky uznány v hodnotě přepočtené na rok tuším 1992 a dodnes skutek utek. Dokud neuvidím svoje peníze budu proti vrácení církevního majetku.

to by snad ani nebyla "ta

to by snad ani nebyla "ta naše" S.Š...... aby se pro vzoru Pehete neotřela o pana prezidenta....??!!
Moc hezký je také názor autora, že se vlastně nejedná o restituce, protože to by musel být majetek v původním stavu...??!!
Můj názor k tomuto je neutrální a osobně si rád počkám, na podrobné vysvětlení paní ministryní Hanákovou. Jak víme, tak posledně v ČT u Veselovského neměla ty podklady u sebe ( sic)......

Znásilněním Svobody "vyznání"

Znásilněním Svobody "vyznání" a "společenské smlouvy" občana jsou navrhované "restituce".
Čemu potom věřit - nebylo lepší, když nikdo neměl nic? (zní mezi lidem obecným)

(o ne-Právu a ne-Zákonodárství, které se - i tímto - šíří jako mor, nemluvě)

Ten Ruďas by mně z toho vadil

Ten Ruďas by mně z toho vadil ještě nejméně, pane šachisto ... :-) Právo už dávno není "rudé", ačkoliv jde samozřejmě stále o levicový tisk. Horší je to s panem Pavlíčkem a ještě horší s restitucemi, resp. navrácení NĚKTERÉHO majetku církvím.
V ODS, jak je dobře známo, existuje nemalá část lidí, kteří navrácení tohoto majetku nepodporují. Nakonec i - jak si nemohu odpustit - pan Klaus opět považoval za nutné vyjádřit své letité pochybnosti ("Od nepaměti si kladu otázku, nakolik je to koncepčně správně zvolený princip, a v tomto smyslu tam řadu otazníků vidím," řekl s tím, že koncepčnost dává do spojitosti s rozsahem), aby pak dodal, že do věci nehodlá vstupovat, to když už do ní opět vstoupil ... :-)
Já si zase kladu otázku, co dopisu pana Klause říkal asi pan Dominik Duka a jestli mu ta všechna práce za to stála.
A tak bych si skoro zatipovala : řekla bych totiž, že církevní restituce opět neprojdou, 101 poslanců se dohromady patrně nedá. Za více než 20 let se za žádné vládní a parlamentní konstalace nenašla politická vůle k prosazení příslušné normy. Bodejť. Jde o voličské hlasy a hlásky a názor "lidu" je dobře znám. Je to smutné, ale dalo se to čekat.

Vsiml jsem si, ze levicaci

Vsiml jsem si, ze levicaci casto pouzivaji "jak je znamo". To je nejaka uchylka.

Kde je to znamo a kdo to zna? Vy, nekdo dalsi.

Muzete uvest tu nemalou cats lidi v ODS, kteri to nepodporuji?

Je to kousek od kořán, když

Je to kousek od kořán, když do nich otevřete okno, je to hned nalevo. :-))

Nehledě na to, že jsou různé

Nehledě na to, že jsou různé stupně nesouladu, jako třeba "mít výhrady, mít problém,atd", což je jiné, než absolutní nesouhlas. a navíc v záležitosti osobního vyznání, kde není vyžadována automatická stranická podpora.

Méně nálepkování a více čtení

Méně nálepkování a více čtení a přemýšlení, pane sp ... :-)

Podle zjištění Ekonomu existuje v ODS zhruba 15členná skupina poslanců, která má ke zvolenému způsobu majetkového vypořádání s církvemi a k jeho štědrosti velké výhrady. Jde zejména o členy ekonomických výborů. Společným jmenovatelem je obava, kdo bude vydaný majetek nakonec obhospodařovat. "I když zůstáváme loajální vůči vládě, máme výhrady. Nejde o restituce jako takové, ale o jejich způsob," řekl za tyto zákonodárce Pavel Suchánek, předseda sněmovního rozpočtového výboru.

Nebo třeba takový pan Bendl, obává se prolomení Benešových dekretů ... :-)

Počkala bych nicméně, jak dopadne hlasování, pokud k němu vůbec dojde, momentálně jsou restituce ODSunuty ... :-) Pak by Vám to mohlo být třeba jasnější. Bude to každopádně dobrý testík. Podobně jako někdejší hlasování ODS o squeeze-outu.

Nicméně, pane sp, když chcete něco vědět, proč si to, probůh, sám nevyhledáte ? Štěkáte od rána jako pejsek od boudy. :-)

Aha, podle zjisteni

Aha, podle zjisteni Ekonomu:-) Vzdyt rikam, vy jste takova Svodkova baba.

Ja bych take pockal na hlasovani, to jsem vam ostatne doporucoval, kdyz jsem psal, abyste se misto tech klise radeji rpidrzela skutecnych hlasovani. Vida, moje rada padla na urodnou pudu:-)

Ja nejsem tak informovany jako vy a jedinej kdo tady zacal stekat, ci spise kdakat jste byla vy na tema ODS. Ja jsem se jen ptal, kam na ty informace (vzdy pekne nekonkretni) chodite. Ja si ty bludy, co zde davate v zasade overovat nepotrebuji, jsem informovany vic nez si myslite, a spise mne zajima, zda vy jste si tak jista v kramflecich. Rekl bych ze ne. Zatim vse co jsem se dozvedel je, ze Ekonom neco zjistil:-)

Klidne si rozeberu jeden blud za druhym, pekne poporade a ne stylem "vseobecne se vi". K tomu "vseobecne se vi" jsem dost skepticky, protoze novinari vseobecne nic nevedi.

P.S.: Tady máte ještě dalšího

P.S.: Tady máte ještě dalšího echt "konzervativce", viz
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/A-je-to-tady-Poslanec-ODS-mozna-ho...

A co Barrosso, ten by

A co Barrosso, ten by podporil cirkevni restituce?

Takže nikoliv populistický

Takže nikoliv populistický odpor celé levice, ale nemalá část lidí ODS napojená na démona Klause má za následek komplikace dořešení dvacetiletého problému. To, že není možno nakládat s částí zapsaného církevního majetku pokládám za větší zlo, než navrácení majetku schopného k vydání s finanční kompenzací 2 miliard ročně s důsledkem odluky církve od státu se všemi náklady, těmi mzdovými počínaje. Od levice jde spíše o chladný kalkul podbízení náladám převážně atheistické veřejnosti v ČR. Za podmínek existujících v Polsku by ani nemrkli, růžoví a rudí soudruzi populisté.

Virtualni prirucka k urcovani

Virtualni prirucka k urcovani barevnosti komentatoru:
- Rozeznavate pravdu od lzi? Tak to jste RUDY!
- Mate a umite pouzivat vlastni mozek? Tak to jste RUDY!
- Napadlo vas, ze zajmy papalasu (napric politickym spektrem) - ilustrovane napr. cirkevnimi "restitucemi" majetku, ktery cirkvi patril naposledy nekdy za Karla IV. - se LISI od zajmu obcanu? Tak to jste rudoch rudy, demagog, marxista-leninista a vase pritomnost na Virtually je silne nezadouci!

Nemíval jste, šachisto,

Nemíval jste, šachisto, občasné problémy s rozeznáním malé a velké rošády, o podmětu a přísudku nemluvě? - soudím tak z toho, že si pletete, komu "tato vláda" komplikuje život ... evidentně zaměstnanci in spe.

To je tak, když hehekonom ...

I tak si myslím, že by se

I tak si myslím, že by se církevní restituce provést tak, jak jsou navrhovány.

Tady je právní rozbor, tak ještě něco ideologického od Kojzara, ať to máme kompletní.

Vy jste jako Švejnar,

Vy jste jako Švejnar, Koldere. Názor sice ano, ale jaký, to už ne.

___________________________________________________________________________________